Předtím celé dva roky o ruské prohře nikdo nepochyboval. Naše propaganda nám líčila fantastické ukrajinské úspěchy a maršál Petrla ještě v půlce listopadu věřil, že Ukrajinská ofenzíva uspěje, protože všechno to přechozí vybuchování na ruských minách byl jen geniální Zalužného plán.

Dva roky to bylo pořád stejné – Rusové útočí za strašlivých ztrát, ale neúspěšně. Pak útočili sice úspěšně, ale za ještě větších ztrát. Ukrajinci přesto ubránili své pozice, které měly velmi symbolický a strategický význam. Pak Rusové ty svoje strašlivé ztráty zázračně nahradili a Ukrajinci opustili strategicky bezvýznamná města, jejichž dobytím Rusové nic nezískali.

V posledních týdnech už jednání evropských i ukrajinských špiček začíná připomínat paniku. Rusové totiž stále postupují (samozřejmě zase za strašlivých ztrát) a tempo jejich postupu se nějak podezřele zrychluje. Ukrajinci volají po penězích i munici a Spojené státy jim nic z toho nechtějí dát, protože se blíží volby a pokud to takhle bude pokračovat, tak Biden volby prohraje i přes všechny demokratické podvody. Evropa zůstala sama, Francouzským muničním továrnám dochází střelný prach a znovu se řeší nějaká zázračná Wunderwaffe, která by po svatém Javelinu a ještě svatějším Himarsu nějak zvrátila situaci. A když není zázračná zbraň, tak alespoň Česká republika přes sebe přetáhne nákupy nějaké té munice, nejspíše z nějakých spřátelených diktatur, kde je místní prezidentský zkurvysyn asi stokrát horší než Putin, ale je to náš zkurvysyn.

A tak jedni mluví o zapojení vojsk evropských zemí přímo na Ukrajině, jiní blokují dodávky raket Taurus, další mluví o tom, že Západ je na jadernou válku připraven, což by měl být důvod k okamžité hospitalizaci na psychiatrii, Macron včera v Praze burcoval, že Rusko jako fakt nesmí vyhrát a vůbec nepřipomínal Leyenovou, která za frenetického potlesku loni mluvila o čipech z praček. Vypadal dost vykolejeně. Jestlipak mu jeho generálové řekli, že se s ruským postupem teď nedá nic moc udělat?

Zřejmě také Macron ví, kam se podělo těch sedm set tisíc ukrajinských vojáků, kteří se tak nějak… vypařili.

Rusové sami mluví o variantě, kdy Západ na Rusko prostě zaútočí se vším, co má ještě k dispozici. Proč? Protože zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ano, pokud Ukrajina prohraje, bude to pro Evropu nejspíš poslední hřebíček do rakve. Evropské (i české) investice do této války jsou zřejmě mnohem větší, než nám naši vládní představitelé říkají a zřejmě překonávají i investice do druhé prohrané války – grýndýlu a elektromobility.

Evropští představitelé souhlasili s ožebračením evropanů a souhlasili se zabíjením. To prostě není sranda. Jak jednou souhlasíte s válkou a prohrajete, tak vás za to jednou mohou hnát k odpovědnosti. Před majestátem smrti statisíců se na nějakou humanitu zpravidla moc nehraje. Stejně tak všichni ti papaláši vědí, jaký přístup měli k Minským dohodám, jak přesvědčovali Zelenského, aby nedělal mír, ale válčil… a také vědí, že by to jednoho dne mohli Ukrajinci vykecat.

Stejně tak už nejspíš vědí, že Kirilo Budanov kecal, když tvrdil, jak Ukrajina brzy dobude Krym, ale se skutečnosti to nestačilo ani na průlom první obranné ruské linie, přičemž ti mongoloidní mužici z východu ještě pro jistotu udělali čtyři další. Ne, Rusové svého nepřítele rozhodně nepodceňují.

Dáreios III. právě zjistil, že ten makedonský holobrádek zničil posledního satrapu a dál míří na Persepolis. Předtím pro něj neměl dost pohrdání… teď stojí před rozhodnutím, zda s ním bojovat nebo mu nabídnout půlku své nesmírné říše a riskovat, že mu Alexandr řekne, že se s půlkou nespokojí, když si ji může vzít celou.

Dostali jsme se do bodu, kdy propaganda přestala fungovat a den ode dne se ukazuje, že Ukrajinci lhali, média lhala, Petr Pavel lhal, Fiala lhal, Macron lhal, Leyenová lhala… všichni lhali. Tohle je nejnebezpečnější okamžik této války. Europapaláši s touto válkou spojili své kariéry (a mnozí i své životy) a teď zjišťují, že prohrávají.

Celé to evropské hemžení ohledně vyslání vojsk na Ukrajinu je produktem tohoto zoufalství. Je třeba přesunout odpovědnost na někoho jiného, vyvinit se, nebo napřít síly a udělat nemyslitelné – začít Třetí světovou válku. Začít ji zcela nepřipraveni, nevybaveni, omezeni miliony předpisů, s obyvatelstvem, které na evropské hodnoty z vysoka kašle. Jde jim o kariéry i o život. Je v tom příliš mnoho peněz, příliš mnoho slibů a příliš mnoho zájmů… a mrtví nekoušou.

Jsme v nejnebezpečnějším okamžiku války na Ukrajině. Teď se rozhoduje, jestli vyhrají opatrní Scholzové, kteří mají jakous takous představu, jak by taková válka vypadala a je jim jasné, že už jen z principu poletí první ruská atomovka na Berlín, a nebo jestli vyhrají válečně naladění Macronové, kteří nemají žádné děti a nějaký konec světa je vlastně netrápí, protože i na spáleništi si mohou přihřívat polívčičku.

Rus, zdá se, počítá se vším. Proto Scholzovi přihráli, o čem se baví jeho podřízení a proto na druhé straně Medvěděv běhá po televizních studiích a říká, co všechno by se mohlo stát. Jo, a také ukazuje mapy, kde Polsko sahá zase až skoro k Dněpru…

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.