Praha 4. novembra 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Oleg Petrasiuk/Ukrainian 24 Mechanised brigade via AP)
Jazykem a pohledem znalce vysvětluje to, co jsem v rámci těchto glos vykládal poněkud neobratně. A sice, že pokaždé, když velitel vydá nějaký rozkaz nebo dokonce když obětuje nějaké vojáky, musí mít představu, jak to povede k dosažení vítězství – tedy k tomu, že protistrana bude nucena akceptovat naše díle. Big Serge ukazuje, že právě tohle ukrajinským jednotkám NATO absolutně chybí. Když ukrajinští velitelé obětovali téměř 50 tisíc životů za to, aby drželi Artěmovsk-Bachmut o několik měsíců déle, jak to přispělo k vítězství? Kdyby ty trosky ovládali ještě dalších půl roku navíc, bylo by to vedlo k dosažení cíle – tedy ke zhroucení ruské branné moci a obsazení Doněcka, Luhanska a Krymu? Samozřejmě, že tam žádný vztah neexistuje. Boj i umírání byly od první minuty úplně zbytečné
Vrcholu idiotismu dosáhli ukrajinští stratégové při vpádu do kurského okresu. Obsadili něco půdy, včetně jednoho městečka. Nenarušili ruskou válečnou mašinérii ani narušit nemohli. Stáhli nejlepší jednotky z hlavní fronty, která se vzápětí zhroutila. Neexistovala žádná představa, jak by to mohlo vést k vítězství.
Jenže tady můžeme Big Serge doplnit. Ukrajinci sice nezískali strategickou výhodu ani druhé straně nezpůsobili vážné ztráty, ale získali něco jiného – mediální pokrytí! Záplava článků v západním tisku, další peníze a další možnost krást. To je základní strategie ukrajinských jednotek NATO. Nemění se životy za území ani životy za výhodu na bojišti. Mění se životy za články. Děsivé na tom je, že většina západních expertů (včetně těch s generálskými výložkami) takový postup chválí. Jak by takoví lidé veleli českým jednotkám?
Podle Big Serge ruská strana naopak systematicky a metodicky zaměřuje aktivity k jednoznačnému cíli: obsadit celé Doněcko a Luhansko, zajistit pozemní spojení s Krymem a poškodit Ukrajinu tak, aby v dohledné dobře nemohla představovat vojenské nebezpečí.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.