Zemětřesení v Berlíně

Americké prezidentské volby vysály všechen pomyslný “kyslík” v mediálním prostoru, takže ve veškerém vření zapadla jedna celkem důležitá událost: v Německu zkolabovala spolková vláda. Ona to tedy měla nahnuté už dlouho, protože tři koaliční strany, které ji tvoří (SPD, FDP a Zelení) jsou názorově rozházené po celé politické mapě a tudíž mezi nimi neustále vznikaly spory. Do regulérních voleb v září 2025 ovšem zbývá už jen deset měsíců, takže možnost, že “to nějak doklepou” až do nich, byla reálná

18. 11. 2024 | Česky | 6 min. čítania | 0 komentárov |

Nemecko vláda kríza Scholz Lindner prezident Steinmeier

Nemecký prezident Frank-Walter Steinmeier (druhý zľava), nemecký kancelár Olaf Scholz (vľavo), bývalý nemecký minister financií Christian Lindner (tretí sprava) s certifikátom svojho odvolania, nový nemecký minister financií Volker Wissing (uprostred) a ďalší odvolaní ministri FDP pózujú v paláci Bellevue v Berlíne 7. novembra 2024

Praha 18. novembra 2024 (HSP/Kechlibar/Foto:TASR/AP-Kay Nietfeld/dpa via AP, Screenshot)

▶ ❚❚ ↻

Nestalo se. Poslední konflikt mezi ministrem financí Lindnerem (FDP) a kancléřem Scholzem (SPD), který se točil hlavně kolem dalších půjček a hospodaření státu vůbec, vygradoval Lindnerovým odvoláním. (Technicky vzato odvolává německé ministry prezident, ale prakticky žádosti kancléře vždycky vyhoví.) Kancléř Scholz přitom pronesl na své poměry neobyčejně ostrý projev, ve kterém řekl, že chce “zabránit, aby zemi vznikly další škody”, “Lindner často jednal v úzkém partajním zájmu” a “ztratil jeho důvěru”. Následně opustili vládu i ostatní ministři FDP s výjimkou ministra dopravy Volkera Wissinga, který (podobně jako u nás Lipavský) raději složil svoji stranickou knížku a zůstal v úřadě.

(Podle novin Die Zeit ovšem Lindner celou krizi už nějakou chvíli plánoval a v úmyslně se snažil vyvolat takovou situaci, aby Scholzovi nezbylo, než FDP z vlády vyhodit. Krize kolem peněz už pak byla jen záminka.)

Jelikož dosavadní koalici se říkalo “semafor” podle barev jejích členů, můžeme říci, že “oranžová zhasla”…

Na rozdíl od České republiky, kde Fialovi po vyhazovu Pirátů zůstalo stále ještě více než 100 hlasů, tím ovšem zbytek německé vlády ztratil většinu v parlamentu. Vypadá to na předčasné volby, přičemž nátlak na Scholze, aby je umožnil co nejdříve, je velký. Vzhledem k nezbytným ústavním lhůtám je realistická zhruba půlka února.

(Pro odlehčení: toto je hezký personální diagram toho, co se semlelo. Pouze spolkový prezident Steinmeier, druhý zleva, není v celé rošádě osobně zapleten a jen na ni tak trochu bezradně hledí, stejně jako na obrázku samotném.)

Je skoro jisté, že složení spolkové vlády se po těchto předčasných volbách zásadně promění. Vývoj preferencí za poslední léta napovídá, že CDU překonala svůj bezprostředně post-merkelovský útlum a novým kancléřem bude Friedrich Merz. Stojí za zmínku, že Merz je velmi jednoznačným nedědicem Merkelové – byl to ten jeden konkurent, kterého se jí nepodařilo politicky natrvalo zničit, a po jejím pádu se vrátil zpět, aby stranu převzal.

Vývoj volebních preferencí v Německu. Zdroj: Gbuvn, Wikipedia, CC BY-SA 4,0

Účast ve vládě nebyla moc výhodná ani pro jednu ze stran “semaforu” a voliči si na ní teď vylévají vztek. Zelení se propadli ke své standardní voličské podpoře kolem 10 procent, o kterou nepřijdou, ani kdyby z Baltu vylezla eko-Godzilla a pustila se do konzumace, eh, recyklace, různých zpátečnických řidičů a masožroutů. FDP už poněkolikáté za svoje dějiny prochází cyklem, při kterém nejdřív vleze do vlády a následně přijde o většinu voličů a vyletí z Bundestagu; budou mít velké štěstí, přelezou-li v nejbližších volbách pětiprocentní mez. Socialisté se nacházejí v režimu “lepší než nic” – na vypadnutí z Bundestagu to nevypadá, ale velká strana to dnes není, a už asi ani nebude.

Ze strategického hlediska bude pro Německo výhodné, stane-li se kancléřem multimilionář Merz, člověk z podobné kapitalistické vrstvy, z jaké pochází i Donald Trump; ti dva by si měli rozumět. Navíc měla SRN už dlouho problém s tím, že její politiku dirigovali hlavně “antikapitalisté”, kterým se podařilo zadusit dříve silnou německou ekonomiku neutuchajícím přívalem nových lejster a regulací. Kancléř-investor by mohl tuto situaci aspoň trochu napravit.

Nicméně zatím není ani jasné, s kým bude budoucí vítěz “koalovat”. S AfD má Merz zásadní problém, mimo jiné kvůli jejich totálně odlišnému názoru na angažmá Německa v rusko-ukrajinské válce, a ta válka nejspíš do konce února neskončí. (Vyloučit se to ale nedá.) Standardním juniorním partnerem by byla SPD do “velké koalice”, ale její úpadek je poslední dobou takový, že by CDU a SPD nemusely dát dohromady ani tu nezbytnou většinu pro sestavení vlády. FDP nemusí po volbách být ve sněmovně, a připustit si do vlády SPD a Zelené k tomu, to by zase pravicovější část CDU neskousla – a právem, protože na rozdíl od relativně docilní SPD, která se v mnohém podřídí silnějšímu partnerovi jen proto, aby se dostala ke křeslům, jsou Zelení v prosazování těch svých vizí daleko průbojnější. A středopravá půlka německé populace už má jejich iniciativ až po krk.

No, uvidíme, co sobě (a nepřímo i nám) nadělí němečtí voliči. Již za tři měsíce…

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Pošlite nám tip

NAŽIVO

Ruská generálna prokuratúra podala žalobu na šéfa rozvojovej agentúry ruskej Kurskej oblasti. Podozrievajú ho zo sprenevery 3,2 miliardy rubľov (31 miliónov eur) na budovanie opevnení v Kurskej oblasti, ktorej časť po prekvapivom útoku Ukrajina dodnes kontroluje.