Kdyby šlo o akademický text pro diskusi na konferenci, dalo by se polemizovat skoro s každou větou. Ale toto se vydává za oficiální postoj českého ministerstva. Celý text spíš připomíná doktrínu jednoho politického směru, který momentálně převládá v unijních orgánech. Je psán ideologickým jazykem, který účelově dehonestuje zcela legitimní a v české společnosti masově zastoupený názorový proud. V některých částech textu dokonce vidíme rozpor s programovým prohlášením vlády.

Kdo si vzpomene na americký McCarthismus 50. let, musí mu naskočit husí kůže. Co je zamýšleno s lidmi, kteří svět a politiku vidí jinak, kteří nesdílejí progresivistickou orientaci a zastávají spíše konzervativní postoje? Může jít o většinu občanů této země. Mají se obávat cenzury na sociálních sítích, ztráty zaměstnání nebo omezení pracovního postupu, ostrakizace v médiích? To už se ostatně děje. Existují politické neziskovky vytvářející seznamy osob publikujících v médiích, které jsou aktivisty označovány za „dezinformační“. Jiný jejich seznam zase uvádí osoby, které se v těchto médiích zmiňují nebo citují, aniž by ony k tomu jakkoli aktivně přispěly nebo o tom vůbec věděly.

„V rámci střední Evropy jsou pak často jako vzor vyzdvihováni k autoritářství nebo protiliberálním politikám inklinující státy, resp. jejich politické reprezentace a některé jejich kroky – zejména Polsko a Maďarsko. Střední Evropa je tak dávána do protikladu k Západu (a zejména EU) jako prostor „normality“, který ještě není zkažený nesmyslným pokrokářstvím, jenž nicméně často reprezentuje témata, jako je ochrana menšin nebo např. zelená politika…“

Diskurz o „zdegenerovaném Západu“ je prý „součástí prokremelské propagandy nejen v ČR“. Ne „také“, ne „mimo jiné“, ne „je někdy zneužíván“. Je prý součástí. Podprahově se tak čtenáři vnucuje, že kdo nesouhlasí s politikou Evropské komise a zastává národní nebo středoevropskou identitu, je agentem Ruska nebo alespoň podléhá ruské propagandě.

„Jedním z dlouhodobých narativů kvazi-mediální scény v České republice jsou útoky na Západ. Využívání středoevropské identity nebo odkazování na středoevropská specifika jsou jedním z jemnějších prostředků, jak vykreslit Západ jako prostor, ke kterému se nechceme vztahovat, a naopak nabídnout přijatelnou alternativní identitu. V rámci střední Evropy jsou pak často jako vzor vyzdvihováni k autoritářství nebo protiliberálním politikám inklinující státy, resp. jejich politické reprezentace a některé jejich kroky – zejména Polsko a Maďarsko. Střední Evropa je tak dávána do protikladu k Západu (a zejména EU) jako prostor „normality“, který ještě není zkažený nesmyslným pokrokářstvím, jenž nicméně často reprezentuje témata, jako je ochrana menšin nebo např. zelená politika. Systematické budování tohoto typu politické identity nicméně může mít za důsledek také … oslabování mezinárodní solidarity či pocitu přináležitosti k EU.. . To může v dlouhodobém měřítku znamenat riziko pro pozici ČR v mezinárodním systému.“

Text CTHH vybízí ke spoustě otázek. Co je to kvazi-mediální scéna? Co se myslí útokem? Jakákoli oprávněná kritika? Má být loajalitou zamlčování evidentních problémů a schvalování všech jevů, které na Západě způsobily současný stav? A co vlastně myslí Západem? Ten, který jsme obdivovali před Listopadem nebo ještě koncem minulého století, už neexistuje. Má to být geografické určení nebo vyznávané hodnoty? Patří tam třeba dnešní Kanada, kde vás policie může perzekuovat, když přinesete demonstrantům jídlo nebo naftu do auta, a kde se zvažuje trestání těch, kteří oslovují druhé nesprávným zájmenem? Je více autoritářské a méně demokratické Maďarsko a Polsko nebo Německo a Francie s obrněnými vozy v ulicích?

Nejčastěji témata u příspěvků, kterými nám stěžující si lidé dokládají cenzurní zásahy sociálních sítí, jsou spojena právě s tím, kde se občané EU cítí nespokojeni a o čem se jim brání svobodně a kriticky se vyjadřovat – masová migrace, islamizace, genderová ideologie, relativizace pohlaví a rodiny, LGBT a klimatická politika, pojetí imunity, povinné očkování, stále užší integrace EU apod.

Jestliže CTHH považuje jakoukoli kritiku dění na současném post-Západě nebo sympatie vůči našim spojencům v zemích V4 za dezinformační narativ, pak se zdá, jako by české ministerstvo vnitra vyhlašovalo studenou válku Maďarsku, Polsku, všem středoevropským konzervativcům i celé řadě publicistů a intelektuálů ze západní Evropy nebo USA. Znamená to, že všechny tyto názory budou u nás cenzurovány a jejich autoři (např. křesťanský publicista Rod Dreher nebo moderátor Tucker Carlson z Fox News) označeni za dezinformátory?

Text je označen jako analýza a nevyplývá z něj přímo opatření k cenzuře nebo ostrakizaci nositelů těchto názorů. Ale k čemu jinému má tedy sloužit označování nepohodlných politických názorů za dezinformace? Pokud chce Ministerstvo vnitra hodnotit politické názory občanů, vracíme se o 40 let zpět. I na to se hodláme ptát ministra Rakušana, kterému posíláme oficiální žádost o schůzku.

Vyjádření některých ministrů nové vlády bourající dosavadní spolupráci se státy V4 nás vážně znepokojují. Chceme-li účinně bránit snahám po omezování svobody projevu na digitálních platformách ze strany Bruselu, potřebujeme vystupovat jako součást sebevědomého středoevropského bloku, který vyvažuje vyjednávací sílu a zájmy Německa a Francie.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Společnost pro obranu svobody projevu.