Vrásčité krky…

Praha 1. novembra 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR – Barbora Vizváryová)

Myslím, že nad letošními oslavami osmadvacátého října jsme se všichni nasmáli, nabrečeli a nahromovali už dost. Vtipů bylo tolik, že jsme se s Davem Moosem rozhodli udělat speciální díl Ajťáka a Vidláka, věnovaný tomuto památnému dni. Nedalo se odolat. Málokdy vidíte takovou koncentrovanou licoměrnost, když bývalý rozvědčík rozdává medaile bývalým disidentům, kteří si toho ohromně považují, protože konečně máme prezidenta, za kterého se nemusíme stydět… i když čte svůj projev z papíru a vůbec mu nerozumí. Vrcholem pak byl Tomáš Halík, který prezidentský projev s batmanem považoval za nejlepší prezidentský projev, který kdy slyšel… Páter Halík zřejmě spadl z kůru na mozkovou kůru…

Ale o tom dnes psát nechci. Vtipů bylo dost. Já jsem přenos z Vladislavského sálu viděl od začátku do konce… já vím, jsem masochista, ale povinností bloggera je vědět OFF – O fšech fšechno. Tak jsem se přemohl… byť bez pořádného stakanu portského se to neobešlo.

Hele, všimli jste si jak Fiala i Pavel ve funkci zhubli? Kůže na krku jim visela, obličeje protažené jak indiáni, koutky úst namířené dolů. Řeč těla také nic moc. Fiala je už jako Jan Lucemburský. Tam v Bruseli se krásně blyští a jsou z toho moc pěkné fotky, zvláště, když je proženete přes fotošop, ale v sobotu tedy vypadal dost vydeptaně. I ten Petr Pavel přestal působit jako zdravý voják ve výslužbě. Schválně si porovnejte nějaké video z jeho předvolební kampaně se současností. A vidíte to na první pohled.

Většina chlapů ve vrcholné politice přibere… Stres a všude samý raut, večeře nebo recepce. K tomu málo pohybu… Je běžné vidět premiéry, jak se pomalu mění v buclaté andělíčky… vždycky si vzpomenu na Tomáše Chalupu… to byl takový správný modroptácký pyknik, kterému politika nadmíru svědčila. Kdykoliv jste ho slyšeli mluvit, tak on byl prostě ten sytý, který hladovému nevěří. Jeho projev na ideové konferenci ODS mi zůstane v paměti asi navždy… Ale… to ještě byly modré straky celkem normální pravicová strana.

Podívejte se na Fialu… div na něm gatě drží. Musíte mít pořádný stres, když vám už nechutnají ani lahůdky, které si jako politolog nikdy nemůžete dovolit. Porovnejte Fialu s Ficem či Orbánem. Oba jsou za vyvrhely, všichni liberální novináři po nich jdou a když se na ně podíváte, tak jim ta politika spíš svědčí. Jestli jim hrozí infarkt, tak z toho, že se mají příliš dobře. Nevypadají, že by se nějak báli budoucnosti. Nebo se podívejte na Andreje… ten v politice také ledacos zažil, ale vypadá pořád stejně… inu, je z byznysu na stres zvyklý.

Celé jsem si to uvědomil, když jsem viděl ten kontrast s Václavem Klausem. Bývalý prezident je skoro o generaci starší než Fiala, ale vypadal o dost lépe. Pamatujete Paroubka? Fotky před jeho premiérováním a po premiérování jsou v podstatě totožné. Miloš Zeman vždycky tvrdil, že člověk má kouřit a pít, aby státu zaplatil co nejvíc na spotřební dani a pak má včas umřít, aby nezatěžoval důchodový systém. To první a druhé vždycky dělal a to třetí už dvacet let tvrdošíjně odmítá… dala mu zabrat cukrovka a ne politika.

Nechci se nijak vyjadřovat o dámách, není to hezké, ale i tam došlo k zajímavým posunům. Porovnejte si Janu Černochovou v době, kdy jí z kabelky vyjel leopardík s dneškem. Na první pohled vidíte, že jí tedy ministerská funkce na kráse nepřidala. Jen Markéta Pekarová Adamová je pořád stejná. Prázdná hlava má jak vidno i své výhody. Ale jinak… každý, kdo má trochu rozumu v hlavě, ten vypadal, jako by ho zfackoval v lese medvěd…. ten ruský.

Oni vědí, že jsou v háji. Oni vědí, že spojili svojí budoucnost s vítěznou válkou na Ukrajině. Oni už vědí, že naletěli na falešné sliby a pozlátko vysoké funkce. Naletěli slibům liberalismu. Naletěli grýndýlovým kněžím. Už vědí, že naletěli skutečným mocným a děsí se chvíle, kdy budou muset začít z ohně vytahovat horké kaštany. Nedivte se prezidentskému projevu… transatlantická vazba, záchrana ve strukturách EU… to je totiž jejich jediná šance. Takhle nějak zněly projevy K. H. Franka v roce 1945. Vůbec se tenkrát všichni ti pohlaváři upínali na Říši, protože věděli, že den zúčtování se blíží a tak věřili na zázrak. Všude kolem se to otřásá, lidi začínají volit úplně opačně, než když byli zvoleni oni. Ani korespondenční volba nepomáhá. A jejich vůdce, který se zdál být silný, se postupně mění v to, čím skutečně je – senilní dědeček, který si neví rady ani sám se sebou.

Na začátku války na Ukrajině se všechno zdálo tak nadějné a oni snili o obnovení moci Západu. Snili o triumfu, zaplatili za toto vítězství našimi penězi, protože v případě vítězství by oni zbohatli jako nikdy a nám by se to zřejmě také alespoň trochu rentovalo. Oni už vědí, že naletěli. Už vědí, že veřejnost byla zmasírovaná propagandou a nestála na jejich straně doopravdy. A hlavně… už ani sami nevěří ve vítězství. Jen nedovedou seskočit z tygra.

Pokud padne Ukrajina, padneme všichni. To řekl Petr Pavel. Ano, to je pravda. Padnou. Ukáže se, že nám lhali. Ukáže se, kolik našich peněz na to dobrodružství vynaložili. A hlavně se ukáže, že je nikdo nebude bránit… a ze všech nejméně ti, kteří je do tohoto průseru navedli. Oni vidí Fica, jak si klidně jezdí po bruselských kancelářích a oni mu projevují úctu. Oni vidí, že Čaputová je v háji…. mimochodem, na její figuře je také zřetelně vidět, že zůstala jako kůl v plotě. Také uvěřila bruselským a americkým medovým řečem… ale ty platí jen do chvíle, kdy máte co nabídnout.

Oni už vědí, že Rusku nedošla ani munice ani vojáci ani rakety ani nafta. Vědí, že Putin je pevný v kramflecích. Vědí, že krám je snědený. Už viděli, jak hladce Biden přešel od Ukrajiny k Izraeli. Vědí, kolik muslimů je v Německu a Francii. A i když mají ještě kus moci a ještě se mají o koho opřít, už jim dochází, jak vratká opora to je. A na obzoru začíná být slyšet dunění…

Znovu opakuji… Pokud to Fiala teď položí, ještě vyváznou. Zatím jen zařídili, aby opozice měla většinu ve sněmovně. Pokud budou pokračovat až do hořkého konce, zařídí opozici ústavní většinu. Nejspíš tak velkou, že z jejich politických staveb nezůstane kámen na kameni.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.