Vidlácky v širších souvislostech

Bratislava 26. augusta 2022 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR/AP-Thanassis Stavrakis)

Článok z kategórie Česky

V posledních dnech jsem se snažil vysvětlit svůj pohled na válku na Ukrajině. Tvrdil jsem, že Rusko má navrch, že víceméně dělá to, co dělat chce a jede podle připraveného plánu. K tomu jsem uváděl různé argumenty, proč si to myslím a proč nesdílím představu o zoufale improvizujícím Putinovi, který „se rozhodl i s Ruskem skočit do propasti.“ V diskusi se objevila celá řada protinázorů. Snesla se celá řada argumentů, proč by to mělo být jinak a samozřejmě žádný výsledek z toho nebyl. Ani nemohl být. Máme k dispozici příliš málo informací a proto je možné to, co vidíme, vykládat různě. V našich mapách je spousta bílých míst

Opět zopakuji svoji zásadu – nebýt otrokem žádné představy a nebýt si ničím jistý. Nic není pravda, jen názor. Všechno teprve projde zkouškou.

Dnes bych se chtěl zaměřit na širší rámec této války, protože už dlouho tvrdím, že o výsledku se nerozhodne na bitevním poli někde na Donbase. Největší zbraně v této válce nejsou ani ruské Uragany ani americké HIMARSy. Největšími zbraněmi jsou ty trubky, co vedou z Ruska do Evropy, ty turbíny i kterých se fotí německý kancléř, k tomu terminály, tankery, diplomatické styky mezi Ruskem a Súdskou Arábií, Čínou a celou řadou dalších zemí. Dnes budu psát o tom, co podle mě k této válce vedlo.

Včera v diskusi zazněl důležitý příspěvek. Jestliže je ruský rubl podložený surovinami a čínský juan ekonomickým výkonem, pak je americký dolar podložený silou amerických ozbrojených sil (Euro samozřejmě není podloženo vůbec ničím a podle toho to s ním taky vypadá).

Já vím, že analytici už delší dobu píší, že Čína má větší námořnictvo na počet lodí než USA, ale reálně vzato je to pořád Amerika, která vládne oceánům. Dvanáct amerických letadlových lodí je na světových mořích doma a pokud nějaká loď naloží zboží v Šanghaji a veze ho do Kapského města, tak dopluje jen proto, že to Američané dovolí. Výjimky jsou nečetné. Írán do jisté míry ovládá Perský záliv, Rusko díky Krymu ovládá Černé moře a Čína ovládá Žluté moře. Ale ani v jednom případě je neovládají absolutně. Americké torpédoborce si klidně plují jak v Perském zálivu, tak v Černém moři, tak i kolem Tchajwanu. Pokud vím, existuje asi jediná výjimka a tou je severní cesta. Tam americké lodě nemohou, protože pořádné ledoborce má jen Rusko.

Kdekoliv v Atlantiku, Středozemním moři, Indickém oceánu, Karibiku, prostě kdekoliv, pokud si Američané usmyslí, tak mohou zastavit kteroukoliv obchodní loď, ať patří komukoliv, prohledat jí a zabavit ji, protože „podléhá sankcím.“

Na této skutečnosti se ještě dlouho nic nezmění. Čína sice nějaké letadlové lodi staví, ale proti USA je to žabařina. Spojené státy měly od Druhé světové k dispozici osmdesát let, aby svoje letadlové lodě vymakali. Čína, aby tomu konkurovala, tak musí postavit bez těchto osmdesáti let vývoje, rovnou lepší lodě. Nebo na to jít jinak. Neříkám, že to nejde, ale v této chvíli to není na pořadu dne.

Světový obchod po mořích ovládají Spojené státy a v příštích letech to tak zůstane. Všechny ty pojišťovny, rejdařství, doky na stavbu lodí, ti všichni jsou tak či onak závislí na tom, co si usmyslí v USA.

Myslím si, že na tomto stavu v této chvíli není možné nic změnit.

Na druhou stranu, Asie, Evropa a Afrika jsou v podstatě vedle sebe. Tři čtvrtiny světové souše je možné propojit pozemními obchodními tepnami, které žádná americká letadlová loď nemůže zasáhnout. Brání tomu jen pár velkých amerických základen, jak na sviňu v těch nejdůležitějších místech. Ale tady americká převaha není tak veliká. Železnice se dnes dají postavit i ve velehorách, mosty také.

Podle mě Čína aspiruje na tuto roli. Stát se dominantní silou v obchodu na souši. Tam by to měly být čínské dopravní společnosti, čínské pojišťovny a čínská výroba, které získají podobně dominantní úlohu jakou má Amerika na moři. Čína na tomto úkolu už dlouho pracuje. O nové Hedvábné stezce jste už všichni slyšeli.

Podle mě jsme se dostali do fáze, kdy jsou volné možnosti již využity a vykolíkovány. Všechny další zisky jsou už na úkor ztrát toho druhého. Proč si to myslím? Protože v posledních pěti letech všechny velké projekty začínají být na něčí úkor.

Jak je to dlouho (já to registruji od války v Sýrii), kdy jde v geopolitice a diplomacii především o to, aby někudy NEVEDL nějaký produktovod nebo koridor? Kolik jsme už viděli odpískaných projektů… plyn měl jít z Kataru, Azerbajdžánu, Jemenu, Lybie… Pokaždé „se to zhatilo,“ protože to vadilo buď Rusku (a Číně) nebo USA. Trump dokonce uvalil sankce na budování Nordstrýmu 2. Takových projektů je teď dlouhá předlouhá řada. Všechno už někomu patří a když chcete spustit cokoliv nového lezete někomu do zelí. Každý hospodářský projekt má geopolitické důsledky.

Válka na Ukrajině nevznikla ani letos a nejspíš ani na Majdanu. To všechno jsou jen dobré záminky. Válka vznikla, protože už nebyl volný prostor pro expanzi USA, kteří jsou založeni na trvalém růstu, ale ani pro Čínu, kteří jsou založeni na stejném trvalém růstu, jen to musejí dělat ještě rychleji a silněji, protože jich je hodně a všichni chtějí zbohatnout. Čínská komunistická strana jim to slíbila, jen si vymínila, že nezbohatnou ve stejnou dobu. O nějaké Evropě se raději ani nezmiňuji… jaksi ten další růst USA nebo Číny půjde na náš úkor.

Současná válka vznikla, aby se nějak rozhodlo, co je vlastně Evropa. Je to pořád americké předmostí na asijském kontinentu, odkud půjde henta demogracyje (a americké korporace) postupně až na čínské hranice? Nebo je to obležená enkláva, která bude brzy dobyta asijskými autoritářskými silami, aby Číně nic nepřekáželo v další expanzi do Afriky?

Čína loni intenzívně nakupovala obiloviny. Tak moc, že doteď víceméně vlastní polovinu světových zásob. Rusko v posledních letech zvětšovalo ve statisících a milionech hektarů své zemědělské plochy. Čína a Rusko spolu uzavřely spoustu smluv o přátelství. Nejpozději loni po žních už Číňan věděl, že bude válka. Jmenuje se to válka o Ukrajinu, ale ve skutečnosti je to válka o Evropu jako celek. Je to válka o americké předmostí, které v posledních letech ztratilo svůj drajv a přerostlo samo sebe, začalo dělat blbosti a přestalo být atraktivní pro velký byznys. (Pro africké uprchlíky samozřejmě atraktivní je).

Evropa je ve válce. I když nebyla vyhlášena. Dodává zbraně, peníze, výcvik, žoldáky. Ukrajina dodává lidi. Všichni to vidíme, všichni jsme v tom namočení. Výjimka je Rakousko a Maďarsko. Čína je také ve válce… a mě vlastně děsí, že nevím, jak se zapojuje. Kde se hromadí čínské zbraně, čínští vojáci a čínská munice? Jak si to Putin se strýčkem Si naplánovali?

Tahle válka určí, jestli Evropa bude americkým předmostím v Asii. A pokud ano, tak určí (poměrně horkou) hranici. Obě strany chtějí vyhrát a ještě toho hodně mohou nasadit. Obě strany totiž vědí, že zisk jedné teď znamená ztrátu druhé. Strana která prohraje, ta spadne do hóóódně hluboké recese, protože nebude mít kam expandovat.

Proto jsou ty boje na Ukrajině tak vyrovnané a tak obrovské. Protože se hraje o fakt hodně. Proto se tam tak plýtvá životy. Obě strany mohou strašně moc ztratit i opravdu hodně získat. Následky budou pro prohravšího příšerné. Ukrajinská prohra zřejmě rozhodne o tom, že Afrika připadne Číně a Evropa postupně také. Ruská prohra znamená, že Čína bude další na řadě a na Afriku může zapomenout. Tohle je dost silná motivace na rozstřílení celé Ukrajiny i dalších států. To je dost silná motivace na jadernou válku.

Několikrát jsem se tu ošklíbal, že Ukrajina je na tom blbě – protože to schytá z obou stran. Ale ono to platí pro celou Evropu. I pro nás. Jen to zatím nejsou naše domy a naše děti, které jsou vrhány do válečného ohně.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.