Praha 25. novembra 2024 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR/AP/Ukrainian Emergency Service)
Tak k nám pomalu začaly prokapávat informace, cože to Rusové vlastně použili na henten závod Južmaš v Dněpropetrovsku. Ukrajina vše samozřejmě tají jak může, ale podle všeho už závod na montáž ukrajinských raket neexistuje. Obešlo se to bez velkých výbuchů. Zdá se, že projektily pronikly hluboko pod zem a řádně to tam pocuchaly. Jak vidno, Rusové mají něco, co dělá hodně ošklivé věci a nepotřebuje to atom
Mimochodem… tento týde jedu do Brusele a řeknu vám, vůbec se mi tam nechce. Sídlo NATO není právě daleko. Rusové zveřejnili mapku cílů a Brusel tam samozřejmě je. Narozdíl od Prahy. Ta je zřejmě pod rozlišovací schopnost Kremlu i když se světový lídr tak snaží a ministr zahraničí vymetá i ty akce, na které nikdo nejezdí.
Nevím, co se teď děje v hlubinách západních vlád a genenerálních štábů, ale mediálně to vypadá, že se vlastně vůbec nic nestalo. Rusko je před porážkou a je třeba ještě lépe a radostněji střílet do hloubi Ruska raketami Storm Shadow. Jen Němci si pamatují, jaké to bylo, když Rusové přišli naposled a jsou vzácnou výjimkou mezi odhodlanými dobyvateli ruských stepí. Němcům je jasné, kam bude případný ruský protiútok zaměřen.
Ale Putin už to skoro ani nepotřebuje, Němci se dokázali zničit sami. Zcela dobrovolně si zničili energetiku, pak sami na sebe uvrhli ruské sankce, pak se odstřihli od ruského plynu a nakonec uzákonili změnu pohlaví klidně každý rok. Střílet na takovou zemi rakety středního doletu, to je vysloveně plýtvání.
Víte, mě na celé věci vlastně nejvíc zaujalo, že Putin na jedné straně řekl, že konflikt se stává globálním a na druhé straně ubezpečil, že v případě útoku bude varovat civilisty. Svým způsobem je to geniální. Nikdo nikdy nebude vědět, čím Rusové ten Ořešnik naládují. Použijí zase to, co použili na Juzmaš? Nebo tam dají atomovku?
Dovedete si představit, jak by to vypadalo, kdyby Rusové vydali nějaké takové varování? Třeba, že zničí Explosii v Pardubicích… Zůstali byste doma, kdybyste věděli, že tam má něco přiletět? Nebo byste raději byli co nejdál, protože by fakt mohla přiletět atomovka a Řehka ji rozhodně nesestřelí? Nebo nás budou Rusové varovat všeobecně? Vyhněte se v příštím týdnu všem vojenským objektům v Evropě, protože si do některých pošleme dáreček?
Představte si, jak z velkých měst odjíždějí statisíce lidí, protože za pár hodin tam má něco přiletět. To už tam ani nemusíte střílet. Oni se pobijí mezi sebou, protože na tohle nikdo není připravený. Ještě pár podobných útoků na Ukrajině, aby nikdo nezůstal na pochybách, pak přidat jaderný test v Nové zemi a pak už jen vypustit neoficiální informaci, že to začne…
Představte si, že před kamery předstupuje náš světový lídr, který nám sliboval německé platy, dělal zaječí uši a dával pět gólů za zápas, aby nás uklidnil, že se nám nemůže nic stát. Vedle něj stojí NeanDr. Jan Jakob, který premiérova slova o platech považuje nejen za vizionářská, ale i skvělá, na druhé straně Stanjura, který prý udělá všechno, abychom ty německé platy měli, za nimi Rakušan, který teď vysvětlil policajtům a hasičům, že jich se ty německé platy netýkají a pak Kalamity Džejn s Řehkou. Přes skype se připojí prezident Petr Pavel z Nového Zélandu…
Uvěřili byste jim, že se není čeho bát?
Nebo jsme si už všichni „zvykli na šibenici?“ Už žijeme tak dlouho těsně vedle války, vedle blackoutů a na dohled od vládních debilů, že už nám to přijde normální? Moje babička za Druhé světové žila dva roky v situaci, kdy se k ní východní fronta stále blížila. Nejprve byla dva tisíce kilometrů daleko. Pak tisíc. Pak pět set, pak sto. Každý den, týden i měsíc, pořád se to posouvalo blíž k jejímu domu. Po celou dobu poctivě splácela hypotéku a doplatila ji ausgerechnet ve chvíli, kdy už slyšela dunění děl. Ani ona, ani její sousedé, nikdo neudělal nic, aby se připravil na to, co pak přišlo. Všichni začali svou situaci řešit, až když měli ruské tanky za humny.
Dlužno říci, že těch několik, co se na to naopak připravili, tak se připravili špatně a dopadli většinou ještě hůř než ti, co se nepřipravovali a utíkali s děckem v jedné ruce a kufrem v druhé.
Už na nás ty špatné zprávy vlastně ani nepůsobí. Porodnost se propadá tak moc, že to zřejmě nesouvisí jen s populačně slabými ročníky? Každý rok přicházíme o celé okresní město dětí? Nic. Nulová reakce. Německo je na hraně blackoutu? Příští rok se mají vypínat uhelné elektrárny i u nás? Bez reakce. Rusko má rakety středního doletu, které nemělo mít a má do nich kromě jaderných hlavic i nějaké jiné speciální projektily? Nic se neděje, stejně za chvíli zvítězíme. Volkswagen krachuje? Nevadí, brzy už budeme mít ta skvělá elektrická auta. Chystá se vyvlastňování pomocí ESG? To je daleko… za dva roky se toho přece ještě hodně stane. Nordstrým chtějí koupit Američané? Ne, to nic přece neznamená.
Jak to vypadá, když společnost v plné rychlosti narazí do zdi? Dá se tomu ještě zabránit? Nebo prostě musejí děla dunět za našimi humny, musí vypadnout elektrika, nebo musí někde vybuchnout atomová bomba a musíme být bezprostředně zkonfrontováni se smrtí a umíráním, aby nám to došlo?
Daniel Vidlák
Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.
0.0°C
.JPG)
