V dnešnich medyjach se to už moc nerozviřuje, semtam se objevila zprava, ale neni se čemu divit, bo všeci tehdejši manažeři byli Němci, Němci dneska vedu ten EuroSajuz a tak to nějak do sebe všecko zapada. Buďme radi, že furt možem mluvit česky.
Zajimave je, že ta manažerska konference ve Wannsee nebyla žadnym zlomovym bodem pro likvidaci jiste časti evropske populace. Byla vlastně enem takym zhrnutim teho, čeho už bylo dosažene a služila ke koordynačnim učelum, aby se všeci přitomni manažeři ruznych uřadu uvědomili duležitost tohoto zvlaštniho ukolu.
Pro mě bylo zajimave, že pravě včera, v den 80. vyroči sem pil rum a kuřil doutnik s chlopem, kereho se ta konference přimo tykala. A mam velku radost z teho, že mi napsal předmluvu do moji nove knižky, navic ve městě, do kereho z okupovane Ostravy kdysik zdrhnul. Vlastně to tenkrat žadne město nebylo. Byla to špinava, rozbahněna džungla, plna humusu, malaryje, žlute zimnice a dalšich prasaren. Dneska to je raj na zemi.
Raj, vybudovany Židama, keři stihli zdrhnut ze středni Evropy. Ze Lvova, Vidně, Berlina aji Ostravy. A když tak sedite s chlopem, keremu je 104 roku, v době konani konference ve Wannsee mu bylo štyryadvacet, pijete s nim rum a kuřite cigaro, tak si naraz uvědomite, že to neni žadna hystoryja.
Ta konference, jak kdyby se nekonala kdysik, ale včera.