Praha 11. júla 2022 (HSP/PetrHampl/Foto:depositphotos.com)
V poslední době rezonuje dvojice výborných článků Petra Druláka. První z nich – po názvem Proč by se měl konzervativec bavit s levicí? upozorňuje, že nejpřirozenějším spojencem konzervativců je lidový socialismus, který vychází z hnutí dělníků a rolníků – a směřuje ke zmírňování ekonomické nerovnosti a uskutečňování demokracie, která nebude jen formální ale také ekonomická a sociální (uznáním odborů, pozemkovou reformou, družstevnictvím, veřejným vlastnictvím, progresivním zdaněním příjmu, majetku i dědictví). Je to skvělý postřeh a ten článek obsahuje i řadu dalších analytických postřehů
Obávám se ale, že to jde ještě dál. Každý skutečný konzervativec je v ekonomických záležitostech rozumným demokratickým socialistou (tím výrazem míním to, co převládalo v západní Evropě v několika desetiletích po druhé světové válce).
Problém je v tom, že slovo „konzervatismus“ ukradli arogantní snobové z vyšších vrstev, kteří si vysnili utopický ideál, umístili ho do středověku, vymysleli svou vlastní verzi „lidské přirozenosti“, okázale pohrdají lidovými vrstvami a snaží se převychovávat většinovou společnost. Svým třídním instinktem mají až příliš blízko k těm liberálním, s nimiž svádí boje, ale se kterými mají čím dál víc společného – včetně válečného běsnění.
Upozorňuji na starší článek Bída salónního konzervatismu (po jehož publikování jsem přestal být autorem vítaným v Konzervativních listech), který říká v zásadě totéž, byť z poněkud jiného úhlu.
Článok pôvodne vyšiel na portáli Pert Hampl.
15.6°C
Nedeľa 
Pondelok 
Utorok 
Pondelok 
Pondelok 
14.4°C
12.8°C
.JPG)
.jpg)
