No, za Vidlákovy kydy dobrý… Maličko jsem se zdržel a dorazil na avizované místo u prodejny Baťa asi deset minut po jedné. Už tam na mě čekal docela hezký dav a pak jsem hodinu jen podával ruce, naléval portské a odpovídal na dotazy. Říkal jsem si, že na první demonstraci jsem jen přišel, na druhé jsem už mněl vidlácké placky, na té včerejší jsem měl demižon portského… a až bude nějaká další, asi sebou vezmu gril na prase a rozjedeme to opravdu po Vidlácku.

Po hodině jsme se přesunuli blíž k demonstrantům. I tady jsem dopředu avizoval, kde budu stát a i tady jste na mě čekali vy – moji čtenáři. Tož druhé kolo – podávání rukou, nalévání portského, debata tu v užším, tu v širším kroužku. A hele… najednou mi to došlo. I když se řeční z pódia, stejně kolem mě stojí hodně lidí a poslouchají mě. A bylo to tak po celou demonstraci. Byl jsem tam, ale poslouchal jsem řečníky jen tak na půl ucha, protože pořád někdo poslouchal mě.

Lidí podle mě bylo zhruba stejně jako minule. Můj šafář tvrdil, že tentokrát jich bylo dokonce trochu víc, než posledně, ale pokud ano, velký rozdíl v tom nebyl. Jenže… mnoho z přítomných už nepřišlo kvůli řečníkům na pódiu. Kousek ode mě se podobně činil Jindra Rajchl, který tam měl ještě mnohem větší dav příznivců, někde uprostřed toho moře lidí chodil Jirka Havel a sbíral podpisy pro prezidentskou kandidaturu Turánka…. prostě lidi přišli, ale byly to vlastně tři, čtyři demonstrace v jedné.

Nerad to říkám, ale prošlo kolem mě hodně lidí, kteří se od pódia vraceli rozčarovaní a odcházeli dřív. Leckteří moji čtenáři mi pak tlumočili stejný názor – prý se na některé řečníky i pískalo. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, Paroubek nebyl rovnocenná náhrada za Rajchla a Noveský se Štěpánem, Jandejskem a Ševčíkem vysloveně chyběli. Na první demonstraci na začátku září také zněly pitomosti, ze kterých se mi prsty u nohou kroutily v pěst, ale tenkrát kromě blbostí zazněly i hezké a promyšlené projevy. Včera to bylo vyprázdněné.

Láďa Vrábel sice mluvil o tom, že je to o lidech a jejich energii, ale tentokrát jsem měl dojem, že se ta energie vysloveně maří jak ve výparníku lokomotivy. Síla by byla, lidí bylo hodně, letecká fotka bude vypadat dobře. Ale při první demonstraci lidi hltali každé slovo. Teď už raději leckdo poslouchal Rajchla pod pódiem.

Nevím, jestli tam byli i Noveský se Štěpánem, ale pokud ano, určitě měli i oni své posluchače víc u sebe než před obrazovkou…

Bylo to takové requiem. Requiem pro starý svět. Vzedmutá vlna obav o budoucnost přinesla do veřejného prostoru pár nových jmen, vyprofilovala pár obličejů, o kterých ještě uslyšíme, ale také se ukázalo, že jen v jednotě je síla a je stokrát lepší, když rozhádaní lídři vystoupí spolu na jednom pódiu, než když jeden zvítězí a prosadí si svou. Byť by mohl mít stokrát spravedlnost na své straně. Pokud jednou někdo promluví k lidu a lid si ho zapamatuje, už ho nelze opominout a pokud příště nepřijde, je to ztráta. Také se ukazuje, že odborník může nabídnout řešení a politik může nabídnout způsob, jak toho řešení dosáhnout, ale jak jsou jeden bez druhého, je to bída s nouzí. Představení prezidentských kandidátů to fakt nezachrání.

Na začátku září se lidé vrátili z dovolené a padly na ně ty zvýšené ceny za jídlo i elektriku. Teď celá tato vlna obav trochu odeznívá. Člověk si totiž zvykne i na šibenici. S touto první vlnou obav odeznívá i ten nečekaně úspěšný první pokus o probuzení národa z letargie. Všechno bylo vyřčeno. Co nás čeká v zimě, jaké máme možnosti, co se dá nebo nedá udělat, na co si máme dávat pozor. Zazněly požadavky na demisi vlády, objevili se lidé, kteří k tomu mají co říct. A i kdyby všichni zůstali jednotní, zřejmě by tam dneska bylo víc lidí, ale stále by jich nebylo dost.

Teď začíná zima. V příštích týdnech se ukáže, kdo měl pravdu. Ukáže se, zda jsme jen strašili a stejně tak se ukáže, jak vláda doopravdy konala. Ukáže se, jak je to s hentými zásobníky na plyn, ukáže se, pro koho se naplnily, ukáže se, jestli ty LNG tankery stíhají zásobovat a jestli jsme schopni to zaplatit. Ukáže se, jestli budeme mít doma zimu. Jestli ta příští vlna bude o obavách, nebo o holé existenci, to se ukáže v prosinci nebo v lednu. Podle mého skromného názoru nemá smysl dál vybičovávat emoce, ale je třeba projít zkouškou v realitě. Všechno už zaznělo, teď je třeba zjistit, jestli to je pravda. Včera už to vesměs byly jen fráze.

Včerejší demonstrace byla vlastně takovou tečkou za starým světem. A varováním! Pokud nám vláda lhala, pokud měli pravdu odborníci, pokud jsme všichni upozorňovali na budoucí průšvih oprávněně, tak budeme brzy na tyto demonstrace vzpomínat jako na malé. Zkušenosti z těchto dvou měsíců se hned tak nezapomenou.

Takže dezoláti! Chystat se na zimu! Co jsme mohli, to jsme udělali. Teď musíme počkat, až to dojde i těm, kteří se nám dneska ještě smějí.

Děkuji všem, kteří přijeli. Děkuji všem, se kterými jsem se poznal, děkuji všem, kteří pro vlast udělali něco víc, než jen radili z gauče. Neviděli jsme se naposledy, nejspíš budeme muset jít zas. Ale nejdřív se musí ukázat, jestli jsme nekecali…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy