Promiňte mi tu banalitu

Praha 24. októbra 2024 (HSP/Vidlákovy kydy/Foto:TASR-Barbora Vizváryová)

Ve chvíli, kdy dostanete nepodmíněný trest za to, že jdete na demonstraci, aniž byste tam něco rozbili nebo někoho napadli, tak nemá smysl se bavit o demokracii. Žádná není. Je vlastně úplně jedno, za co vás přímo odsoudí. V Británii se takhle dostaly do vězení stovky lidí za to, že drželi v ruce nějaký protimigrační transparent. A nebo ani nemuseli na žádnou demonstraci chodit. Stačí, že je naštvala vražda tří děvčat a vyventilovali se na fejsbůku

Kým jsou britské věznice naplněny? Ano, muslimy. Ti se tam rádi postarají, aby odsouzený běloch, kterému vadí jejich přítomnost, už z basy nevrátil. A opět.. je úplně jedno, co napíší do pitevního protokolu jako příčinu smrti.

Když dvacet let chodíte k volbám a ať zvolíte kohokoliv, nic se nezmění, tak už to také žádná demokracie není. U nás máme zatím soft verzi, ale ať zvolíte ANO, ODS, TOPku, KDU-ČSL, STAN, či Piráty, vždycky je z toho Prague Pride a neochvějná podpora Ukrajině. Je úplně jedno, že mají někde v deklaracích napsáno, že podporují tradiční rodinu a věří v mírové řešení konfliktů. I ten Babiš, když chce Fialu hodně pohanět, tak říká, že narozdíl od ANOšéfa, jezdil do Moskvy a lezl tam Putinovi do análu. Když se chtěl Babiš v prezientské kampani vymezit od Petra Pavla, tak mu nejvíc vyčítal, že podal ruku „masovému vrahovi“ Gerasimovovi.

Ti, kteří deklarují nějakou změnu politiky, jsou v tom konzistentní a opravdu „by hrozilo nebezpečí,“ že by kormidlem otočili, ti jsou v sanitárním kordonu ať dosáhnou ve volbách deseti nebo třiceti procent. AfD, rakouští Svobodní, či SPD by mohli vyprávět. Voliči v Británii by také mohli vyprávět. Ti zavření především.

Mají už ve Francii vládu? Nebo to pořád ještě Macron nevyřešil?

Nově by nám mohli poreferovat v Moldavsku, jak o nich rozhodlo jedenáct tisíc hlasů z USA a Kanady… A vůbec nejde o to, jaký byl výsledek. I kdyby to o jedenáct tisíc hlasů z ciziny dopadlo obráceně, tak to není žádný mandát. Pokrok existuje. Kdysi se dělaly Mnichovské diktáty, kde se rozhodlo o nás bez nás. Dnes se dělají volby, kde v cizině rozhodnou o nás bez nich… Stačí jen zákon o korespondenční volbě…

Za čtrnáct dní mají volby v Gruzii. Hádejte, jak to tam bude vypadat… Ládik Větvička by vám řekl, že máte posledních čtrnáct dní na návštěvu té nádherné země. Pak tam bude občanská válka a ty skvělé a neuvěřitelně příjemné lidi posedne démon a budou se podřezávat jak na běžícím pásu.

Přesto, jak vidíte, lze udělat změnu. Orbán a Fico jsou toho důkazem. Je možné to udělat tak, že ani sanitární kordon nestačí, ani Sorosovské fondy nestačí, ani korespondenční hlasy nestačí ani vměšování Evropské unie nestačí, ba ani „banální byrokratické zlo“ – Jourová, nestačí. Dokonce nestačí ani kvikot Džamil Stehlíkových, nestačí Hřebejkovy a Etzlerovy alkoholické tweety, nestačí ani výroky o spodině od Magdy Vašáryové a nebinární Šimečko může být odstřiženo od státního cecíku.

Nestačil dokonce ani Cintula a pět kulí v Handlovej.

Jak vidno, nebylo zapotřebí udělat revoluci a ve světle pochodní svrhnout Čaputovou z okna Bratislavského hradu. Nebylo zapotřebí roztřískat si zemi občanskou válkou. A v případě Orbána bylo zapotřebí jen systematicky pracovat, zažít i nějaké pády a výsledkem je situace, kdy malé a hospodářsky bezvýznamné Maďarsko dělá světovější politiku než Německo a možná i než celá EU.

Mimochodem, kdo u nás ví, co znamená zkratka Fidesz – MPSZ?

Prostě všichni víme, že je to Orbánovi a Ficovi. Není to o Fideszu, není to o SMERu. Je to o lidech, kteří za to stojí. Není to o kecech o hodnotové politice, není to o frázích, že musíme být odpovědní, že musíme být solidární, že musíme být pravdomluvní. Není to o generátorech slov. Muže dělají činy a odvaha. Orbán ji měl, když se dokázal postavit zahraničním bankéřům. A co se stalo? Zklapli krovky a udělali, co jim Orbán nařídil. Fico vyhrál volby a Čaputová už ukončovala vojenskou pomoc Ukrajině… ještě nebylo jisté, jestli Fico vůbec složí vládní většinu.

Stále méně záleží na tom, co je někde napsané v programu či co se slibuje v kampani, ale o to více záleží na konkrétním člověku a jeho charakteru. Zárukou je člověk, nikoliv strana. Důvěru dostává člověk nikoliv kecy o hodnotách.

I my budeme mít za rok volby. A budeme se dívat na zkušenosti z Moldavska, Gruzie, vidíme zkušenosti z Německa i Rakouska. Ale také po vzoru Maďarska či Slovenska vidíme, že to lze dokázat. Lze postavit do latě korporace, lze vykázat do patřičných mezí sorosovskou pátou kolonu, lze se postavit proti většině v EU a dokonce lze mít i levné elektřinu a plyn z Ruska.

Promiňte mi tu banalitu… jen je zapotřebí, aby v čele nebyl vydíratelný posera. Aby tam nebyl někdo, koho drží pod krkem. Ať už kvůli minulosti nebo kvůli byznysu. Aby tam byl někdo, kdo se dokáže vzpamatovat z neúspěchů a kdo se nesesype ani z těch nejmocnějších. A jak vidno, Pánbůh má takové lidi rád. Oni pak ve správnou chvíli pohnou hlavou, když po nich střílejí… a nebo přežijí pětinásobný průstřel břicha.

Tož si přejme, abychom někoho takového mohli příští rok volit. Protože jinak tu brzy dopadneme jako v Británii nebo Německu, kde z geniálního inovátora a podnikatele, Elona Muska, už zcela nepokrytě dělají veřejného nepřítele číslo dva. Proč? Protože se zasadil o svobodu slova.

Promiňte mi tu banalitu, ale v příštích volbách se bude hrát o to, jestli budeme svobodní, nebo ty foltýnovské příkopy a ploty dodělají. .

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz