Praha 20. júna 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:Pixabay)
Proč navzdory snižování životní úrovně a kupícím se problémům na všech stranách nedochází k razantní změně volebního chování?
Mimo jiné proto, že lidská mysl nefunguje stylem „zdražili mi elektřinu a kuřecí maso, tak měním názor.“ Probíhá ho postupně.
- Nejdřív si musí člověk připustit, že je mu hůř. Protože to nemá zdaleka u každého podobu exekuce nebo vyhození z práce. A protože často je to tak, že dost věcí se prudce zhorší, pak se objeví nějaká dobrá zpráva, pak zase průšvih, pak optimistický titulek v novinách…a my přece chceme věřit, že to zase bude dobré. Připustit si celou tu situaci je těžší, než to na první pohled vypadá.
- Pokud člověk tímhle stadiem projde, dostává se do stádia „vše je horší, ale není to Fialovo-Rakušanova chyba“. Jsou za tím objektivní důvody, erupce na slunci, Babiš, Putin, židovské spiknutí, vesmírní ještěři atd. Není vůbec snadné přiznat si, že se člověk nechal ošidit.
Kdybychom měli detailnější data, bylo by zajímavé sledovat, kolik lidí je ve které fázi.
Příklon od podpory vlády k opozici tedy není snadný. Zejména, když člověk žije v prostředí, kde se všichni navzájem ujišťují, že se jim daří skvěle, že drobné problémy překonají a že komu se nedaří skvěle, je totální loser a ubožák. A když opozice působí dojmem, že to není nic pro příslušníky mé sociální vrstvy. A když s tím umí vládní propaganda dobře pracovat. A když se opozice zaměřuje na tvrdé jádro a tyhle lidi ignoruje.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
