Praha 8. októbra 2023 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR-Jaroslav Novák)
Čistě sociologicky, do jaké míry mohou podle Vás ovlivnit výsledky voleb na Slovensku vztahy mezi Čechy a Slováky? Chápu, že je to otázka na knihu…
Nezdá, že by v tom politika hrála významnou roli. Ta situace, kdy je na Slovensku jinak zaměřená vláda než v českých zemích, je v posledních letech častá. Většina lidí u nás nezná ani jména českých ministrů, natož politiků na Slovensku. Vybavíme si jména Fica a Čaputové, ti starší ještě Mečiara, a to je tak všechno.
Hysterická vlna je omezena na zfanatizované příslušníky liberální oligarchie. Ale ti jsou hysteričtí pokaždé, ať se stane cokoliv. Jakákoliv drobné politická změna v jakékoliv zemi, jakýkoliv výrok… i ten nejmenší podnět stačí, aby dostali záchvat. Něco jako extrémní případy simulujících fotbalistů.
Ve své knize Cesta z nevolnictví je přirovnávám k princezně na hrášku. Musíte neustále osvědčovat svou vznešenost a svou vznešenost nejlépe ukážete tak, že vás vyvede z míry i ta nejmenší porušení politické korektnosti. Dnes žijí Slovenskem, za pár dnů si najdou jiné téma. Neberme je přehnaně vážně.
Přitom ti lidé mají důvod být znepokojeni. Ofenziva ukrajinských jednotek NATO skončila naprostým debaklem. Zázračné zbraně nefungují. Spojené státy odmítají dát další peníze na válku. EU odmítá dát další peníze. Začíná hledání viníků. Dobytí Ruska v nedohlednu, americká hegemonie se hroutí… jenže o tom ti lidé nevědí. Jejich mentální schopnosti jim nedovolují něco podobného pochopit.
Víme, že jsou vzájemné vztahy dost poznamenané, málokdo zapomene na situaci za druhé světové války a v podstatě už jde o národy, u nichž došlo k rozdělení, samozřejmě bez řádného referenda. Nicméně, většina lidí v Česku opravdu nerozlišuje, že jsou Slováci z jiného státu, vždyť mají často české občanství a prostě taky žijí od mládí. Váš názor?
Vztahy mezi obyvateli obou zemí jsou opravdu unikátní. Nebereme je jako náš národ, ale zároveň to není cizí národ jako Němci, Poláci nebo Maďaři.
Málokdo by chtěl obnovovat společný stát, ale vědomí sounáležitosti tady je. A zdá, že neodeznívá s generační výměnou. Řada výzkumů ukazuje, že mladým jsou Slováci stejně blízcí jako starým.
Mladší generace nebo lidé už předem rozhodnutí, také ti, co se politikou vůbec nezabývají shrnou výsledky často: tak fašisti jsou pryč, hurá. Inu, to je asi ta lepší varianta, že?
Lidé, co se politikou nezabývají, zjistí, že je tam Fico. Je to jediné jméno slovenského politika, kterého si dokážou vybavit. Nejspíš ani nevědí, že byl v posledních letech premiérem někdo jiný.
Stalo se, že si někdo mohl porovnat výroky české politické reprezentace těsně před volbami a po volbách. Nakolik to rozhodí českou veřejnost? Nebo už jim to vůbec nebude vadit? Stále mám na mysli sociologický rozbor výsledků slovenského plebiscitu.
Je důležité si uvědomovat, že skončily doby, kdy politici přemýšleli o tom, co vypustí z pusy. A kdy se jejich výroky dokonce analyzovaly! Tak tomu bylo třeba za Klause a Zemana.
Dnešní generace politiků se mentálně podobá spíš filmovým hvězdám. Jak důležitý je pro vás politický komentář Angeliny Jolie? Proč by měl být Petr Pavel brán vážněji? Jeho názory a výroky nejsou o nic sofistikovanější.
Zdá se, že už došlo k vytvoření zpětné vazby. Politici zjistili, že si jejich výroků nikdo nevšímá a že tedy mohou říkat naprosto cokoliv. O to méně jsou bráni vážně. O to bezstarostně cosi pokřikují. Možná si teď bakalář Lipavský vezme tričko s nápisem „Fico je kokot“, ale nikdo to nebude řešit.
Českou veřejnost to tedy nerozhodí a nerozhodí to ani veřejnost slovenskou. Problém ta prostořekost vytváří vlastně jen ve vztazích k jiným civilizačním okruhům, kde nevědí, že je to jen dětská hra. Když ti lidé urážejí čínského císaře, má to dopad na životní úroveň lidí v České republice.
Pokládáte si někdy řečnickou otázku, co očekávat od národa, který si volí Petra Pavla?
Volební výsledek nevyjadřuje vůli národa. Volební výsledek vyjadřuje poměr politických sil. A tady došlo k tomu, že vláda je extrémně neoblíbená a přesto její kandidát zvítězil rozdílem třídy. To je výpověď o stavu opozice. Jestliže Fialova vláda představuje unikátní směs zkorumpovanosti, chamtivosti, hlouposti a arogance, jak na tom musí být opozice, když ji nedokáže smést?
Měli bychom se tedy spíše ptát, proč tu nevznikla dostatečně silná opozice. Máme tu dvě parlamentní politické strany, které jsou tak velké, aby si jejich vůdcové udrželi plnou kontrolu. Jenže to taky znamená, že žádná z nich nemůže vyrůst natolik, aby se stala soupeřem vládnoucí skupiny. V KSČM je vidět pár sympatických tváří, ale není vidět chuť na hlubokou reformu strany. Když použiju historické přirovnání, KSČM potřebuje bolševizaci, než se může stát relevantní silou. Je tu alternativa, která začíná připomínat spíše hnutí náboženské než politické. Ale chybí skutečná politická opozice. A není vlastně ani jasné, o jaké společenské vrstvy by se měla opírat.
Má být tou opozicí Jungmannova národní akademie, kterou jste založil?
Jungmannova národní akademie je vzdělávací instituce. Její cíle tedy musí být vzdělávací, nikoliv politické. Může být naší ambicí ovlivnit českou společnost podobným způsobem, jakým ovlivnila západní společnost neomarxistická frankfurtská škola. Ale rozhodně se nechceme a nebudeme zapojovat do politických zápasů.
Nicméně máte pravdu, že vytvoření vrstvy, která bude nezávisle smýšlející, a zároveň vzdělanější než současné vládnoucí kruhy, může přispět ke změně situace. Že ti lidé pak mohou hrát roli v nějakém širším spojenectví.
Co mohou vlastně teď lidé očekávat? Jak budeme udržovat „nadstandartní“ vztahy se Slovenskem?
Na naše vztahy se Slovenskem to nebude mít nejmenší vliv. Dokonce ani nečekejme, že by se teď slovenská prezidentka dívala na českého prezidenta méně zamilovaně. Natož na vztahy normálních lidí a normálních podniků.
Ona i ta mediální davová hysterie po pár dnech vyvane a najde si jiný terč.
V České republice mezi tím vznikají stále nová politická uskupení. Např. JaSaN. Prosím, která zaujala Vás?
Už jsem zmínil, že to prostředí má v řadě aspektů spíše charakter náboženského hnutí. Dává lidem pocit sounáležitosti, dává jim naději, dává jim pocit, že jsou něco lepšího než neprobuzený dav. Ale to přece nejsou politické cíle!
Rozdíl poznáte podle toho, že i když nebylo dosaženo žádného z deklarovaných politických cílů, příznivci jsou spokojeni a podporují to hnutí dál. Ve skutečnosti jim tedy šlo o jiné cíle. Třeba o osobní povzbuzení.
Jak vnímáte jejich šance na politické scéně?
Velice nízké až nulové. Nicméně mohou být naplněny jiné cíle, třeba vytvoření společenství, kde se lidé mohou navzájem povzbuzovat a kde se jim budou lépe snášet další politické otřesy.
Myslíte si, že pozornost etablovanější mimoparlamentní opozici bude věnována časem více?
Ne. A není k tomu žádný důvod.
A nějaká další naděje na změnu?
Doporučuji sledovat betonového krále Tomáše Březinu. Před pár dny ohlásil nový politický projekt. Nechci prognózovat, že uspěje, ale rozhodně to je velmi zajímavý člověk. A zajímavá může být celá skupina lidí, kteří vybudovali místní impéria, mají důvod bát se, že budou zašlápnuti nadnárodními korporacemi a jejich mentalita souvisí spíš s výrobou než s obchodem. Kdyby tihle lidé usoudili, že je čas začít jednat aktivněji, úplně by to změnilo situaci.
Ptala se Daniela Čunková, publikováno na Parlamentních listech.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.