Příklady Koreje a Polska

Dvěma největšími příklady příjmového úspěchu nedávné doby jsou Jižní Korea a Polsko. Jižní Korea je lídrem tzv. asijských tygrů, symbolem zázračného růstu. A Polsko se mezi tím stalo tzv. tygrem Evropy. V obou zemích se reálné příjmy během jedné generace zčtyřnásobily a rostly mnohem rychleji než všude jinde na světě. Podíváme-li se ještě dál do historie, tak Jižní Korea zaznamenala od roku 1960 více než stonásobný nárůst příjmů!

Co se stalo s porodností, když tyto země zbohatly? Prudce klesla. V Polsku činila v prvních sedmi měsících roku 2024 pouhých 1,12, což je nejnižší hodnota v Evropě. V Jižní Koreji byla pouze 0,72, což je nejnižší číslo na světě. Jestliže stonásobné zvýšení příjmů v Jižní Koreji doprovází devítinásobný pokles porodnosti, lze vyvodit závěr, že další peníze navíc demografickou krizi zázračně zvrátí?

Existuje hranice příjmu, po jejímž překročení dochází k nárůstu porodnosti?

Článek z roku 2009 s názvem Advances in Development Reverse Fertility Declines (Pokroky v rozvoji zvrátí pokles porodnosti) autorů Myrskylä et al. se proslavil tímto grafem:

Tento graf všem řekl přesně to, co chtěli slyšet:

„Možná je pravda, že plodnost zpočátku klesá, když společnost bohatne a ženy mají více možností. Ale potom se problém s porodností vyřeší sám, protože až bude společnost ještě bohatší, porodnost se opět obnoví! Musíme se tam jen dostat a bude to dobré!“.

Bohužel, tvar písmene U, o kterém si vědci mysleli, že ho viděli v roce 2005, byl jen výkyv. Demograf Philip Cohen znovu vytvořil graf pro rok 2022 a tvar písmene U zmizel. S jedinou výjimkou, kterou je stát Izrael, nemá nyní žádná vysoce rozvinutá země porodnost blížící se náhradě populace. Znamená to, že hlavní nástroj v celém souboru nástrojů, kterým je poskytování lepších podmínek lidem prostřednictvím dávek, problém pravděpodobně nevyřeší. Alespoň ne sám o sobě.

To neznamená, že na penězích vůbec nezáleží. Muž, který vydělává více peněz, má větší pravděpodobnost, že bude mít děti, než ten, který vydělává málo. Částečně proto, že muž s vyšším statusem je pro ženy přitažlivější. Ale když má průměrně větší příjmy každý, nikdo už nemá onen přitažlivý, vyšší status.

Na hodnotách záleží! Případ Finska.

Po dlouhou dobu byla severská porodnost vyšší než evropský průměr. Zdálo se, že sociální výdaje ve skandinávském stylu vyřešily problém nízké porodnosti. V poslední době však skandinávská porodnost prudce poklesla a nikde to neplatí více než ve Finsku. V roce 2023 činila průměrná porodnost na jednu ženu pouhých 1,26 dítěte a to i přesto, že se Finsko na základě ukazatelů ekonomického blahobytu umístilo celosvětově na třetím místě v oblasti výchovy dětí. Při bližším pohledu na Finsko však zjistíme něco docela pozoruhodného. V některých finských regionech je porodnost dvakrát nebo dokonce třikrát vyšší než finský průměr. Ve stejných regionech je početnost rodin pětkrát až desetkrát vyšší než v celé zemi. Co zvláštního se děje v těchto regionech, kde počet obyvatel roste, zatímco zbytek Finska je v demografickém úpadku? Kdo by to byl vůbec řekl, že v Evropě existují místa s porodností tak vysoko nad úrovní celkové reprodukce.

V těchto místech žije mnoho obyvatel, kteří jsou Laestadiáni. Laestadiáni jsou luteránská obrozenecká skupina, která se vyskytuje v severských zemích. Laestadiáni pevně věří, že děti jsou darem od Boha a kombinují pronatalitní víru s etikou připomínající puritány v rané Americe. Možná se vám vybaví pensylvánští amišové, ale je tu jeden velký rozdíl. Laestadiáni jsou ekonomicky i politicky silně integrováni do finské společnosti. Například nedávný finský premiér Juha Sipilä (2015-2019) je Laestadián. Pronatální hodnoty nevyžadují život mimo společnost.

Nízká porodnost jako krize smyslu

Socioložka Dr. Alice Evansová se vyjádřila k pravděpodobné souvislosti mezi depresí a nízkou porodností. Všimla si, že Jižní Korea má nejvyšší počet sebevražd na celém světě a zároveň nejnižší porodnost na světě. Také demograf Lyman Stone doložil silnou nepřímou úměru mezi porodností a emoční pohodou. Čím to je, že moderní svět zanechává tolik lidí, a zejména tolik Jihokorejců, v takovém stavu neštěstí a bezdětnosti? Z velké části je to krize smyslu života. A ano, součástí tohoto příběhu je i pokles religiozity. Věřící lidé, kteří mají zdroj smyslu, mají mnohem nižší míru depresí i mnohem vyšší porodnost. Ekonomka Catherine Pakaluková, autorka knihy Hannah’s Children, která zkoumá rodiny s pěti a více dětmi, uvádí, že téměř všechny velké rodiny, s nimiž se setkala, byly zároveň věřící a držely pronatalitní přesvědčení.

Nejprve jsem si myslel, že jde o výběrový efekt, možná profesorka Pakaluková hledala jen ve své vlastní sociální bublině. Ve skutečnosti však oslovila i ateistické komunity. Ale lidé, s nimiž v těchto komunitách mluvila, neznali jediného člověka s velkou rodinou. Mohou sekulární lidé přijít se systémem smyslu, který by mohl motivovat lidi k tomu, aby měli větší rodiny ve světě demografického kolapsu? Většina z nich odpoví jednoduše, že není jejich úkolem říkat lidem, kolik mají mít dětí a přesně tak odpověděl britský premiér Keir Starmer na otázku, co hodlá dělat s problémem nízké porodnosti ve Velké Británii. Ale étos, který nedokáže dát lidem ani důvod, aby měli děti a udržovali při životě dlouhý civilizační projekt, jehož jsme součástí, je pro život žalostně málo. Přece všichni chceme, aby děti měly i sekulární typy rodin (a nejen věřící lidé). Už jen proto, že ve vědě a technice převažují sekulární lidé a v budoucnu budeme potřebovat spoustu vědců a inženýrů.

Možná, že Elon Musk a další futuristé mají odpověď. Nabízí naděje na objevování hvězd dostatečný vnitřní smysl, aby motivovala lidi k zakládání rodin? Doufejme, že ano. Mezitím by bylo pošetilé zavrhovat tradiční víru, když je jednou z posledních bašt zdravé porodnosti ve světě, který se dostává do demografického úpadku.

Pozoruhodná síla pronatalismu jako hodnoty

Je příliš zjednodušující říci, že řešením nízké porodnosti je pronatalitní víra. Je tu spousta dalších věcí, o kterých je třeba přemýšlet. Od bydlení, které je vhodné pro větší rodinu, přes celospolečenskou kulturu manželství až po délku vzdělání. Mít děti však činí všechny aspekty života smysluplnějšími. A pronatalismus, základní přesvědčení o hodnotě mít více dětí, staví do popředí mnoho dalších faktorů souvisejících se zakládáním rodiny (například bydlení). Pokud společnost hluboce nevěří v hodnotu toho, že je důležité mít děti, žádné množství peněz ani jiných zdrojů problém nízké porodnosti nevyřeší.

Francie je pozoruhodná tím, že před rokem 1940 měla nejnižší porodnost v Evropě a od té doby má téměř nejvyšší porodnost v Evropě. Francii pomohla řada rodinných opatření, ale pomohlo i něco jiného, pronatalismus jako francouzská hodnota. Emmanuel Macron vyvolal v anglosféře pozdvižení, když vyzval k „demografickému přezbrojení“. Je však jen posledním z dlouhé řady francouzských lídrů, kteří otevřeně vyzývají Francouze, aby prosím měli více dětí. Zdá se, že veřejná podpora má velký význam!

Největší demografické úspěchy, které známe, od Izraele přes Mongolsko až po Gruzii, vděčí z velké části kulturám, které přímo a záměrně vyzývají k tomu, aby se rodilo více dětí. Naopak největší demografické krize, které vidíme od Jižní Koreje přes Čínu až po Singapur, následují po desetiletích antinatální propagandy a politiky. Namísto nejrůznějších prohlášení, že nízkou porodnost prostě nespravíme, bychom se měli důkladněji podívat na hodnoty, které vyznáváme.

Článok pôvodne vyšiel na portáli alipro.