Princip rozbitého chodníku

Bratislava 22. augusta 2022 (HSP/Kechlibar/Foto:Pixabay)

Článok z kategórie Česky

Napůl vážně míněný návrh, jak posuzovat úroveň místní správy

Milí čtenáři, už opět dostávám stížnosti na přemíru válečných témat, je tedy čas se na chvíli vrátit ke světu civilnímu. Ona se ta válka samozřejmě nedá úplně ignorovat, je to významná historická událost, ale nemusíme se jí zabývat pořád. Stačí, že se jí pořád zabývají jinde.

Tak tedy, jak říkají u Monty Pythonů, and now for something completely different!

Blíží se komunální volby, a s nimi obvyklé divadýlko, kdy na nárožích vyraší billboardy s různými důvěryhodnými tvářemi: “Volte mě, já jsem ten správný starosta pro 21. století, kdežto tady Tonda, to je hloupý populista! Já vám totiž dám zadarmo X, kdežto Tonda, blbec jeden, ten by dával zadarmo Y!”

Billboard snese všechno; ale odhlédneme-li od toho, co ti politici říkají o sobě sami, máme nezanedbatelný problém. Jak se vlastně pozná dobrá governance, zvlášť na městské úrovni? To je těžko zachytitelná a definovatelná věc, takový způsob vlády. Natož pak měřitelná.

Mám návrh, míněný jen napůl vážně, ale myslím, že by přesto voliči přinášel určitou informaci. Hlavně v tom, kterým směrem se jeho město vyvíjí. Pracovně tomu říkám index rozbitých chodníků.

Jak by vypadal? Nuže, asi takto.

V každém městě, potažmo městské čtvrti, by se vybralo určité množství náhodných bodů v uliční síti a podle stanovené tabulky by se spočítalo, v jak dobrém či špatném stavu jsou tam chodníky a místní komunikace vedle nich. Započítávaly by se takové věci jako nerovnost povrchu, chybějící dlažební kameny, nefunkční nebo neexistující kanalizace (vznik velkých kaluží po dešti), stav vodorovného silničního značení (např. léty provozu smazané přechody pro chodce), erodovaná schodiště, rzí prožraná zábradlí apod. Odborníci by určitě dokázali vymyslet nějakou základní sadu kritérií.

Následně by se do mixu přihodily, dejme tomu, tři nejhorší případy v celé posuzované oblasti. Tady uznávám, že to může být subjektivní, ale podle mě to tam patří. Pokud je někde uprostřed chodníku masivní díra vedoucí až kamsi do horního předpeklí, je to špatná vizitka radnice, i kdyby průměrná ulice ve městě vypadala dobře.

No, a konečně by se stranou spočítal ještě index kvality oprav, kde by se navštívily ulice opravené před dvěma, třemi či čtyřmi lety, a vyhodnotilo by se, jak vypadají teď. Jestli se zkrátka nerozpadají předčasně. Toto by byl zpožděný signál, ale užitečný. Zabraňoval by tomu, aby páni konšelé nechali narychlo a levně sflikovat děravou ulici a chlubili se odfláknutým výsledkem, který během pár měsíců bude vypadat zase špatně. Příjemným vedlejším efektem by byla de-facto databáze kvality práce firem, které takové zakázky dostávají. A to i pro potřeby jiných radnic nebo soukromého sektoru. Dlouhodobá reputace je jeden z nejsilnějších nástrojů pro pročištění trhu od špatných hráčů.

Nu, a tato čísla by vám něco řekla o kvalitě městské správy, kterou máte. Vypovídající by byly nejenom absolutní hodnoty, ale i trend v průběhu posledních let a srovnání s okolními městy. Kdyby na tom byl Nymburk podstatně lépe než Poříčany, asi by si v Poříčanech kladli otázku, co se u nich dělá špatně.

A toto celé by se opakovalo každý rok, samozřejmě s jinou sítí náhodně vybraných bodů. Díky tomu byste viděli, jestli se celková situace postupně zlepšuje, stagnuje, nebo upadá.

Proč si myslím, že by takový index rozbitých chodníků k něčemu byl? Z řady důvodů.

– Korelace mezi státy nebo městy, které coby občané nebo návštěvníci považujeme za dobře spravované, a mezi kvalitou veřejných komunikací, je hodně silná. Ne úplně dokonalá, ale velmi silná, a platí to už dlouho. Silnice a chodníky v římské říši nebo v říši Inků byly stavěny tak poctivě, že mnohé z nich drží pohromadě ještě po dlouhých staletích bez údržby. V silně zkorumpovaných a dysfunkčních zemích typu Moldávie nebo afrických států vidíte pravý opak.

– Údržba místních komunikací je přesně ta nevděčná, drobná, neglamorózní práce, kterou budou horší politici zanedbávat ve prospěch Stříhání Pásky Před Monstrózní Megastavbou za Miliardu Korun. Nedá se tak dobře prodat na sociálních sítích, je daleko náročnější a namáhavější než přebarvit si ikonku na aktuální barvy nebo napsat si do profilu “Jsem přesvědčený -ista!” a sbírat za to laciné lajky. Přitom je to úkol pro život ve městě docela podstatný.

– Pro určitý typ politika z vyšší střední třídy by to zároveň znamenalo, že by aspoň občas vylezl z auta a chodil po svém vlastním městě pěšky. To totiž nabízí úplně jinou perspektivu, než nasednout ráno do Oktávie nebo BMWčka ve své garáži a dojet až na parkoviště před radnicí. Poznáte i ty části města, ve kterých se normálně nevyskytujete, a třeba si všimnete i něčeho jiného, co je potřeba řešit. Důležité by to bylo zejména u těch velkých městských obvodů, jako je Ostrava-Poruba nebo Praha 8, které má jen málokdo “zmapované” pěšky, protože jsou plošně hodně rozsáhlé.

– Radnice by to více motivovalo k rekonstrukci ulic, což ale často zahrnuje i vylepšení a obnovu inženýrských sítí, opravu pouličního osvětlení, hezčí zastávky MHD, případně jiné drobné optimalizace (vysazení nových stromů, ostrůvek pro chodce uprostřed rušné ulice). Tyto drobnosti se sčítají a postupně dělají z daného města lepší místo k životu.

No dobrá, co nevýhody? Napadá mě jich jenom pár.

– Asi by se dalo soustředit jen na tu jednu věc a zanedbávat všechny ostatní. To je klasický problém s jakýmkoliv měřitelným kritériem, které si vyberete pro hodnocení lidí – začnou to “hackovat”.

– Radnice, která by zdědila mimořádně zanedbané město nebo čtvrť, by měla zpočátku neférově nízké hodnoty. Ale zase nejde o žádnou stavbu jaderné elektrárny; během jednoho volebního období se dá situace viditelně zlepšit.

– Města postižená přírodními katastrofami by pochopitelně tvořila velkou výjimku. Asi se nebudete procházet po městě, kterým minulý týden prošlo tornádo, a počítat chybějící dlažební kostky. Ale to je zase jen obvyklá výjimka pro “vyšší moc”, na kterou jsme zvyklí z jiných situací.

– Existoval by prostor pro to, aby ministerstvo pro místní rozvoj nebo jiné vyšší orgány “vypomáhaly” dotacemi obcím, kde sedí spřátelení starostové. Na druhou stranu, toto se nejspíš dělá už teď.

Tak, milí čtenáři, co říkáte na takovou myšlenku? Shledali byste index rozbitých chodníků užitečným? Doplnili byste jej o něco dalšího?

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli Kechlibar.net.