Tyto hlasy nepřicházejí jen od našich libtardích soupeřů, kteří by nás nejraději viděli někde v koncentráku nebo v dobytčáku jedoucím na Sibiř, ale přicházejí i od lidí, kteří se k myšlenkám Alternativy hlásí. Ano, je to hezké, co hlásáte, ale ve skutečnosti nemáte žádné kontraelity, nemáte vybudované podpůrné struktury… Trikolóra je podvod, Rajchlovi jde jen o koryto, Okamura nechce vládnout a má stranu jako politický byznys, Svobodní nemají koaliční potenciál, není tu žádná autentická levice, kterou by bylo možné volit… opět, vynechal jsem něco?

Libtardi nám samozřejmě vysvětlují, že naše zpátečnické názory nikoho nezajímají, všichni vyznávají evropské hodnoty a my jsme jen pár bezvýznamných kolaborantů, se kterými naše demokratické orgány brzy zatočí. Pěkně dezolátům seberou svobodu slova, aby si pak už každý mohl svobodně hlásat, co chce. Dezolátům je třeba zrušit konta, kriminalizovat je, nebo rovnou pozavírat a pak už bude konečně ta pravá svoboda a bezpečí. Koneckonců, Ukrajina nevyhrála jen díky tomu, že si u nás pár Vidláků dovoluje jejich válečné nadšení zpochybňovat…

Přátelé, už je to delší dobu, co jsem na toto téma něco napsal, ale soudím, že je nejvyšší čas si znovu shrnout fakta…

Když říkám Alternativa, tak tím myslím, těch milion hlasů, co propadlo ve volbách. Jsou to hlasy, které nedostala ani Pětikolka, ani Babiš, ani Okamura. Dvacet procent hlasů. Víc, než kolik dostalo SPD, víc než kolik dostala ODS, víc než kolik dostala KDU-ČSL, víc než kolik dostala TOP09, víc než dostali Starostové s Piráty dohromady. Těchto dvacet procent hlasů, to nejsou žádní nevoliči či občasvoliči. To nejsou lidé, kteří tvrdí, že nic nemá cenu a tak k volbám vůbec nechodí. Naopak… tohle jsou lidé, kteří o svém hlasu přemýšlejí poměrně hodně a chtějí, aby se tady něco změnilo, protože jinak by to prostě hodili buď Fialovi, nebo Babišovi nebo Okamurovi a měli by to odbyté.

Alternativa není malá. Představuje 20% hlasů odevzdaných ve volbách. To je síla jak sviňa, jen Andrej Babiš je větším hegemonem na politické scéně. Kdyby tyto hlasy nepropadly, tak by to znamenalo zhruba čtyřicet poslanců. Kdyby z nich propadla jen polovina, bylo by to dvacet poslanců. A kdyby třeba Šlachta dostal o půl procenta hlasů víc, tak měl deset poslanců, což je víc než celá ta dnešní slavná stoosmičková většina. I čtvrtina Alternativy by byl jazýček na vahách. Polovina alternativy by byla významným politickým hráčem. Celá alternativa by byla neopominutelná.

Kdyby čtvrtina těchto hlasů nepropadla, vypadala by dnešní vládní koalice úplně jinak. Ano, možná by také do statků a hrdel podporovala Ukrajinu, ale na financích by neseděl elektrikář a už rok by byl ČEZ ve státních rukách a ceny elektřiny by stouply podobně jako na Slovensku. Možná bychom také posílali zbraně na Ukrajinu, ale nákupy pro obranu by nedělala ženská, co se chová jak dítě v hračkářství.

Kdyby polovina hlasů Alternativy nepropadla, nejspíš by vládla koalice hnutí ANO a SPD. Debata o obranné smlouvě by vypadala nejspíš úplně jinak. Náš postoj by se mnohem víc podobal postoji Maďarska či Rakouska.

Kdyby hlasy Alternativy nepropadly vůbec, nejspíš by se o žádné obranné smlouvě ani nejednalo a dost možná bychom na Ukrajinu posílali léky a ne zbraně.

A to prosím vůbec neřeším, jak by vypadalo rozložení sil mezi alternativními straničkami… Prostě by všechno bylo úplně jiné. Alternativa má milion hlasů, jen jsou rozdrobené a díky volební matematice a vydatné Rychetského pomoci si je rozdělila takřka napůl Pětikolka s Babišem. Kdyby celá Alternativa volila SPD, měl by Okamura stejné množství poslanců, jako hnutí ANO.

Takže až zase někdo bude tvrdit, že Alternativa je malá, vzpomeňte si na těch milion hlasů, které pravidelně chodí k volbám…. Alternativa je jak Mongolsko před Čingischánem. Tenkrát je také nikdo nebral vážně. Vždyť jich byla jen hrstka a ještě se mydlili mezi sebou. Jenže pak z ničeho nic přišel jeden chlap s autoritou (ke které se dostal víceméně šťastnou shodou okolností a rozhodně si to takhle v životě neplánoval) a během jedné generace sahala mongolská říše od Pekingu po Kyjev.

Před dvěma roky jsem si dal za úkol, pracovat na tom, aby se tento Čingischán našel. Aby se našel někdo, komu Alternativa těch milion hlasů dá. Případně aby dostal hlasy alespoň půlky Alternativy. A nebo alespoň čtvrtky. Deset poslanců bude v současném rozložení sil takřka vždycky jazýček na vahách. A kdo je jazýčkem na vahách, ten se zpravidla dopíská většího vlivu, než by mu normálně náleželo.

Navíc Alternativa – to jsou hlasy odolné proti kecům majnstrýmu. Tihle voliči už fakt Českou televizi vážně neberou. Navíc jsou to voliči, kteří nejsou majstrýmem ani obsluhováni. Oni se o svých Přísahách, Svobodných, Trikolorách a zbytcích ČSSD dozvídají právě na těch platformách, kde jsme jako doma. Jsou to hlasy lidí, co umějí na sociálních sítích, co si přeposílají řetězové maily, chodí na blogy, koukají na videa Petra Bohuše, čtou Parlamentní listy, Pravý prostor a První zprávy, poslouchají Rádio Universum…

Od změny politiky v naší zemi jsme jen kousek… v ideálním případě jde o čtyřicet poslanců! Máme na to dostatek voličů, máme prostředky, jak je oslovit, máme komunikační kanály, které tito voliči sledují, víme, že tito voliči k volbám přijdou. Víme, že i sjednocení čtvrtiny z nich by už bylo vidět.

Podporuju kohokoliv, kdo má podle mě potenciál, stát se na Alternativě tím Čingischánem. Ne, neznám žádný recept, kterým by fungoval. Myslím si, že je to víceméně náhoda. Prostě se v jednu chvíli protnou vlastnosti jednotlivce s tužbami skupiny. Kritizoval jsem Okamuru za to, že se nepřipojil k demonstracím. Chválil jsem Foldynu za to, že se připojil. Ale jediný, kdo se od začátku cílevědomě snaží právě těchto milion hlasů posbírat, je Jindra Rajchl. On používá přesně ty komunikační kanály, které Alternativa sleduje. Názory Alternativy nejvíce artikuluje ve svém programu. Alespoň tak moc, jak je to v rozdrobené Alternativě možné. Fakt není náhoda, že publikuje i na Parlamentních listech a Prvních zprávách… Není náhoda, že má stotisícovou sledovanost na fejsbůku. Není náhoda, že se snaží být vidět i na dalších sociálních sítích a nutí k tomu i své straníky. A není náhoda, že teď půl roku objížděl republiku a mluvil právě s těmi, co nejsou spokojení s žádnou parlamentní politickou stranou a snažil se je oslovit.

Fakt jako myslíte, že se to neprojeví? Že těch milion hlasů dál zůstane takhle rozdrobených? Že se nikdy nenajde žádný Čingischán, který by alespoň část z nich sjednotil a stal se jazýčkem na vahách, když už nic jiného? Já si to tedy nemyslím. Vidím milion hlasů a to vůbec neřeším, co se ukázalo v posledním půlroce. Dneska je těch hlasů nejspíš ještě víc. Vidím rozdrobenou Alternativu, ale s obrovským potenciálem. Kdykoliv mám pocit, že mám klacky pod nohama, vždycky si vzpomenu, že se hraje o sjednocení milionu hlasů, které mají všechno, co potřebujeme. Stačí jen mít sjednotitele, který ani nemusí sjednotit všechny. Čtvrtina stačí, půlka je luxus a cokoliv nad půlku těchto hlasů jsou schody k hegemonii.

Moje podpora strany PRO je úplně jednoduchá – nikdo jiný se vážně o hlasy Alternativy neuchází a pokud ano, tak spíš proti vůli stranického šéfa. Přitom mi přijde jednodušší, posbírat tyto hlasy, než se snažit být šestým členem Pětikolky, brát hlasy ODS a doufat, že mi do toho velká pravdomluvná média nehodí moc velké vidle nějakými novými Pandora papers. Přijde mi to jednodušší, než si hlídat image jediné protestní strany ve sněmovně.

Ano, nemusí se to podařit. Alternativa může zůstat rozdrobená a v příští volby se mohou v bledě modrém zopakovat. Ale pokud by se Čingischán našel, bude to obrovský politický fičák. Všechny jinačí pokusy jsou jen kosmetické úpravy nebo nereálné snění o nepolitické politice či lidovém převratu, který se nejspíš nikdy neuskuteční. Aby bylo možné něco změnit, je třeba nejprve zvítězit podle stávajících pravidel hry. Pokud existuje nějaká šance k jiné cestě pro Českou republiku, tak je to sjednocení tohoto milionu propadlých hlasů. To je můj vzkaz pro všechny politiky, to je můj vzkaz pro každého, komu propadl volební hlas.

Vidlákovy kydy i Institut českého venkova se budou snažit, aby toto sjednocení bylo v maximální míře možné.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.