Povodňová situace

Praha 15. septembra 2024 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR – Ondrej Hercegh)

Dnešní deštivé počasí a očekávání záplav je ideální pro zemědělský a vodohospodářský článek. Skutečně se stává málokdy, abych na suché jižní Moravě naměřil za jeden den osmdesát milimetrů srážek v podobě vytrvalého, ale nijak extra intenzívního deště. Prší zhruba pět milimetrů za hodinu, což je prakticky přesně rychlost vsakování do půdy… Země byla navíc osvěžena deštěm z předchozích dní, takže už nebyla vyprahlá a všechny póry a kapiláry měla otevřené

A tak si půda celkem hravě vzala padesát milimetrů. Což je v České republice takový průměr, kolik vody se vejde do půdního profilu. Až pozdě odpoledne se na povrchu začaly tvořit louže a voda začala mít tendenci stékat po povrchu do níže položených míst.

Moje zahrádka je vyspádovaná tak, aby voda stékala k opěrné zdi u vinohradu. Je tam místo pro dvacet kubíků povrchové vody. Pak by se voda začala přelévat na zatravněnou část dvorku, kde je prohlubeň pro dalších deset kubíků a teprve pak začne přetékat na dlážděnou část, odkud už musí odtéci trubkou do kanalizace. Veškerou vodu z okapů sbírám do nádrže, kterou jsem zakopal pod dvorkem, ale ta byla už dopoledne naprosto plná.

Jestli dojde na nějaké povodně, tak až teď. Až teď je půda v celé zemi nasáklá vodou a až teď začíná ve zvýšené míře odtékat do řek. Naše republika má sedmdesát osm tisíc čtverečních kilometrů a vodu z ní odvádějí tři řeky. Labe, Odra a Morava. Pokud budeme počítat, že intenzívněji prší nad větší půlkou republiky, tak každou hodinu teď na naše území dopadne zhruba sto padesát milionů kubíků vody. To je víc než je retenční kapacita přehrady Orlík. Je to zhruba čtyřicet tisíc kubíků každou vteřinu. Normální průtok Labe v Hřensku je zhruba 300 kubíků za vteřinu. Třetí povodňový stupeň se vyhlašuje při průtoku asi čtyři tisíce kubíků za vteřinu. To jen pro představu.

Přehrady mohou tento nápor jen rozložit v čase. Nepomohou ani suché poldery ani obnovená mrtvá ramena řek. Na to už máme v krajině příliš málo místa. Všude jinde už to někomu patří, kdo krajinu využívá. Všude jinde někdo bydlí, pěstuje, chová, vyrábí, přepravuje, těží…

Pomohou lesy, jejichž kořínky zdrží proudění vody… tedy, pokud je zrovna nesežral kůrovec. Na jaře by mohly husté porosty pšenice nebo řepky. Bohužel, teď už jsou na polích jen kukuřice a slunečnice, mezi kterými voda teče naprosto bez odporu. Pomohou remízky, pomohou terénní vlny, pomohou bažiny, rákosí, nepokosené louky. Tohle všechno si během tří dnů deště může vzít sto milimetrů vody. Ale víc ne. Všechno ostatní se do řek prostě dostane a vlastně úplně nejdůležitější je, aby se to tam nedostalo moc rychle.

Náš pokrok jde přesně proti tomu. Náš pokrok chce suché dvorky, chce hezkou pevnou dlažbu, aby děti neměly špinavé nohavice, chce nepodmáčené stavby, chce silnice, cesty a velké haly. Chce stavět domy a byty a tak se staví i v místech, kde kdysi nechávali vodě prostor, protože věděli, že když přijde, tak nad ní nezvítězí.

A přes všechny řeči o ekologii a zadržování vody v krajině, jakákoliv zádrž je věc strašně drahá, protože je to v konečném důsledku především velká nádrž na vodu ve které těžko může být něco jiného. Pokud na jednom konci není vodní turbína a kolem břehů rekreační oblast s marínou a pláží, tak se to prostě nevyplatí. Samozřejmě, jako státní zakázka je zajímavé, když prostě jen někam nasypete valy z hlíny, které v podstatě nemusejí mít žádné parametry. A tak jako tak budou všechny protipovodňové stavby nedostatečné, protože v České republice už prostě není dost místa, kam by se všechna ta voda, která teď padá z oblohy, vešla.

Jestli ze současného nečasu bude nějaká větší pohroma, bude se to zase řešit penězi. A zase se to nebude řešit dobrým plánováním. Někde se postaví valy podél potoků, možná se začne mluvit o nějaké nové přehradě, pojišťovny zaplatí lidem za zničený majetek, ale málo se udělá pro vrácení organiky do půdy. Málo se udělá pro rozdělení lánů mezemi. Ne kvůli vlastnickým právům, ale kvůli zadržování vody. Málo se udělá pro to, aby lesní těžba byla racionální, aby svážnice a cesty v lese měly i vodohospodářskou funkci. Málo se udělá, aby prodloužila cesta vody do řeky. Přitom, to je to jediné, co doopravdy můžeme udělat. Zařídit, aby trvalo dlouho, než voda doputuje do říčního koryta. Můžeme si pomoci přehradami, můžeme si pomoci suchými poldery, ale nikdy nebudeme mít dost místa, abychom zadrželi těch čtyřicet tisíc tun vody, co nám mraky každou vteřinu vylévají do krajiny.

Mimochodem… jestli bude pršet ještě celou sobotu stejně intenzívně, tak přestane fungovat leckterý zasakovací trativod u nově postavených domů.

Na mou zahrádku podle předpovědí spadne sto kubíků vody. Třetina se vsákne. třetinu zadržím a v sobotu večer začne první voda odtékat do kanalizace. V sobotu večer začne i můj pozemek přispívat k povodňové situaci…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.