Politické investiční riziko

Bratislava 4. apríla 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Twitter)

Můj včerejší článek o tom, že další demonstrace má být spojena s nátlakovými akcemi u kterých se předpokládá trochu něco víc, než se jen sejít a zahulákat si, přinesl očekávané reakce. Je to celé špatně, hloupost, nebude to fungovat, je to zcela mimo realitu, atd, atd. Ještě nedávno se mluvilo o potřebě nabrousit vidle, mluvilo se o generální stávce, říkalo se, že demonstrace je bezzubá a ejhle, jakmile jsem řekl, že teda jo, tak bylo najednou ticho od všech siláckých řečiček. A to jsem neřekl ani slovo o násilí, ba naopak. Víceméně jsem mluvil o pasivní rezistenci, kdy zbraněmi má být odhodlání vydržet a květiny v rukách

Ne, že bych čekal něco jiného. Velmi podobně vypadaly komentáře loni v srpnu, když jsem psal o první demonstraci. Nemá to cenu, nikdo tam nepřijde, zbytečná konfrontace se státní mocí, apod, apod. Když pak lidi přišli, ti stejní diskutéři začali radit, jak s celou tou energií co nejlépe naložit.

I včera jsme se z diskuse dozvěděli, co všechno je na tom špatně, ale samozřejmě žádný jiný použitelný návrh se nekonal. Kromě apelů na generální stávku, ovšem bez jakéhokoliv návodu, jak přesvědčit pracovníky v celé republice, aby přerušili výrobu. Stejné je to se všemi ostatními apely. Můj nejoblíbenější je, že musíme založit televizi, která bude vysílat pravdu. Samozřejmě opět bez jakéhokoliv kontaktu na někoho, kdo by na něco takového měl peníze a hodlal je tímto způsobem vyhodit z okna.

Jediný použitelný nápad měl můj dobrý kolega a zakladatel Litterate Alef Nula. Místo blokování vládních budov by byla lepší ulička hanby před těmito budovami. Ať si pan premiér pěkně poslechne od davu okolo, co si o něm myslí. Samozřejmě zcela bez násilí a bez jakéhokoliv porušení zákona…

Hele, já samozřejmě nevím, jak to toho 16. dubna dopadne. Nevím, kolik statečných se doopravdy najde. Nevím, kdo opravdu ukáže odhodlání. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, že nakonec zůstane jen hrstka věrných. Ale tak to v dějinách bývá. David se musí postavit Goliášovi a porazit ho, aby ostatní dostali odvahu. Takhle to je v henté Bibli napsané. Goliáš chodil a provokoval. Ukazoval svaly, říkal, že s nikým nebude mít slitování, posmíval se, že dezoláti si na něj stejně netroufnou, harašil působivými zbraněmi a ono to fungovalo. Nikdo si netroufl ho vyzvat na souboj. To musel přijít mladej sekáč, který nevěděl, jak je to nebezpečné a Goliáše srazil. Pak teprve dostali odvahu i všichni ostatní.

Vidíš Jindro, kromě českého Trumpa ti dávám ještě další přízvisko… Zahraješ si na Davida.

Já ale dneska chci upozornit na něco jiného.

Když jsem si včera přečetl diskusi, tak se fakt ukazuje, že jedinou cestou je politická strana. A to ještě strana českého typu, tedy spíše malá, stojící na nemnohých aktivních nadšencích a aktivních lidech, protože masová participace veřejnosti se nekoná. Už vím, proč to u nás nejde bez charismatického lídra a notné dávky štěstěny. Je to víceméně jen náhoda, že se někomu tu a tam podaří prolomit vymlčování velkých médií a to ještě jen za cenu toho, že je mu okamžitě nasazena čepice s čerty. Dalším způsobem je být miliardář a mít nekonečné peníze na marketing a třetím způsobem je kolaborace se Sorosem, Aspenem, Bilderbergem, Římským klubem, Uršulou Leyenovou, Bidenem… (nehodící se škrtněte). Jestli tu někdo znáte ještě jiný způsob, tak byste s ním měli rychle vylézt, protože nám jaksi dochází čas.

Přitom všechno kromě Aspenu je riziko jako sviňa. Babiš by mohl vyprávět, jaké to je, deset let schytávat ty největší podlosti od pravdomluvných novinářů, užít si pomalé soudy a když jste nakonec označeni za nevinného, stejně máte pořád nálepku tuneláře.

Ostatní snahy jsou na tom ještě hůř. Kromě nepřetržitého nasazení sračkometů ještě přibyla kriminalizace, podávání trestních oznámení a vůbec využití jakéhokoliv klopýtnutí a jakékoliv rétorické chybičky k brutálnímu zásahu. Jen se snaž milý začínající politiku, užij si tu cestu mediální žumpou, užij si tu cestu za zviditelněním, abys vůbec mohl mít šanci na zvolení… my se na to budeme pěkně od gauče dívat, předem budeme vědět, že je všechno v prdeli a kdybys náhodou uspěl (tak jeden z deseti) tak se pak přidáme. Až už to nebude nebezpečné a bude stačit jen provolávání slávy. Ale to je také známá věc… zviditelníte se v televizi a hned máte stranu plnou (neúspěšných) politických turistů.

A následně tě politiku samozřejmě zepsujeme, jak je možné, že se teď rozhoduješ sám, že nebereš v potaz hlas lidu (který na tebe celou dobu, co jsi se snažil uspět, házel bobek), jak je možné, že jsi se odrodil, jak je možné, že jsi byl ochoten k dohodě s politickými protivníky… Já se tomu Vidlácky nedivím ani trochu. Jaký má smysl, brát ohled na ty, kteří se dívají v přímém přenosu na zkázu tohoto státu a stejně vědí, že nic nemá smysl? Libtardi si myslí, že situace je nadmíru výtečná… těm se člověk nediví. Ale vidět, jak jde všechno do háje a umět si představit, co se s námi brzy stane a přitom být fatalista, to je fenomén, který si zaslouží pořádné prokydání.

Loňská inflace stála lidi na úsporách minimálně 150 miliard. Dovedete si představit, kdyby se o rok dřív z této ztracené částky jen jedno či dvě procenta dostalo alternativním politikům a blogerům na zvyšování dosahu, tak se tahle vláda nejspíš vůbec nedostala k moci?

Každý trochu úspěšný politik nakonec k tomuto bodu dojde. Zjistí, že skutečná podpora je velmi vzácné zboží, které skoro není k mání. Že je velmi snadné žádnou podporu nemít. Podstoupil obrovské riziko, dostal se na úroveň, kdy může začít něco dělat, ale dostal se tam sám. A pokud si přečte podobnou diskusi, jakou jsem měl včera pod článkem, tak je mu jasné, že je to jen na něm. Že nemá žádnou masu o kterou by se mohl opřít. Nemá to, co mají Maďaři – schopnost nadpolovičně hlasovat pro Orbána a podporovat ho, i když má problémy.

Každý zemědělec, který má traktor, pokud si přečte včerejší diskusi, tak si sakra rozmyslí, jestli má někde v Praze blokovat dopravu a nebo vysypat vlečku hnoje před úřad vlády. A pokud Kydy čte i Vítek Rakušan, tak musel být včera nadšený.

Proto nad námi média stále vítězí. Prostě nám vyrábějí riziko. Ať už dehonestace, nebo kriminálu. Masová podpora a solidarita se nekoná. Tím pádem to ustojí jen lidé výjimečných vlastností. Kterých z principu není moc. Ti si tím celým projdou, řádně je to poznamená a ještě vědí, že stačí drobná chybička a jsou v tom zase úplně sami. Jak jinak má pak naše politika vypadat? Nečekejte, že když někdo nese toto obrovské politické investiční riziko, tak se pak radostně rozdělí o výsledky práce, kterou si v podstatě oddřel s pár lidmi sám, tak trochu navzdory národu a veřejnému mínění.

Naštěstí sleduju, že těch aktivních přibývá. Hodně jich přibývá a přibývají rychle. Nejen na úrovni demonstrací, odpor se formuje i jinak. Protože právě to bude rozhodující. Jak jsem už mnohokrát psal, pravda nemusí zvítězit, ta prostě zbude, až se všechno ostatní prošustruje. Pokud se bude hledat řešení, tak se nadělá spousta chyb, hodně se toho pokazí, někdy z toho kouká i pěkný průšvih, ale nakonec to správné řešení zbude. Protože to prostě nepůjde jinak.

Ale z řečí o tom, jak nic nemá smysl, z toho nikdy nic nevzejde. Nemá jak. Pokud jsou demonstrace špatně, tak je zapotřebí, aby někdo, kdo to rozpoznal, začal dělat něco jiného a lépe. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří mi to tak říkali, ale následně nic neudělali. Říkal jsem to už loni, zopakuji to zase: Můžete se přidat k tomu, co existuje, se všemi riziky z toho plynoucími… a nebo si počkat, až to někdo bude dělat líp. S rizikem, že se třeba nedočkáte a přijdete brzy o další část svobod i peněz. Ostatně, v březnu se překvapení nekonalo, rozpočet je stále v největším mínusu všech dob. Vláda to má vymyšlené dobře. Přivede nás všechny na buben dřív, než lidem dojde, že se prostě spojit musí, musí demonstrovat, musí dělat nátlakové akce, musí se politicky učit, musí se vzdělávat a musí být připraveni.

Dumejte, dumejte. Máte na to čtrnáct dní.

PS.

Přátelé, i přesto že jsem v březnu zastavil prodej knížek a nežádal jsem o žádnou podporu (chtěl jsem dořešit reklamace), stejně se mi nějaké peníze sešly. Výpis z účtu je už nahrán v objednávací aplikaci, takže ti, kdo mi v březnu poslali něco na účet, si mohou vyplnit adresu a já jim knihu pošlu. Zasílací aplikaci najdete přímo na Vidlákových kydech. V záhlaví klikněte na „objednat knihu“ Děkuji všem, ale prosím vás, v této chvíli mi další peníze neposílejte. Dejte mi ještě pár dní. Pak přijdu s tím, co už delší dobu slibuju a naznačuju.

Každopádně, snažil jsem se vypořádat všechny nedodávky nebo chyby. Minulý týden v pátek jsem odesílal poslední várku knih. Pokud ještě někdo nedostal, co dostat měl, prosím ozvěte se mi.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.