Já osobně, kdybych vyhrál nějaké ty desítky milionů korun, bych se asi pokusil dostat tu mojí propagovanou soběstačnost na vyšší úroveň. Už ne pro jednu rodinu, ale pro širší okruh lidí. Pokusil bych se nikoliv o záhumenek, ale o větší farmu s bydlením pro víc rodin. Použil bych víc technických udělátek, zvolil bych výhodnější místo pro založení, víc rodin by znamenalo lepší rozdělení práce, kromě prasátek a slepic by byla i kráva, včeličky, pár koz, nějaké ovce, větší výměra pro brambory i zeleninu a troufám si tvrdit, že bychom byli soběstační ve svícení. Energie na pračku a soustruh by asi ještě z vlastních zdrojů nebyla, stejně jako by nebylo zadarmo teplo v zimě, ale troufám si tvrdit, že děti by večer viděly na domácí úkoly.

Kdybych vyhrál méně, pokusil bych se sestavit montážní partu pro zemědělské technologie. Dneska je situace taková, že korečkový výtah vám v Brně vyrobí deset firem a i kdyby nevyrobily, tak ho dovezete ze Švédska, Německa, Itálie, Turecka, Rakouska. Vzduchotechnické potrubí vám v Brně opět dodá několik firem, stejně tak není problém si zajistit výpalky na laseru, hutní materiál, není problém koupit pohony všeho druhu. Ale není už skoro nikdo, kdo by to namontoval. Předáci montážní part už berou statisícové výplaty a běžný montér/svařeč si už může dovolit bydlet na montáži ve slušném hotelu a po večerech chlastat a stejně domů pošle větší výplatu než kdyby stál u linky v automotive. Kdybych měl nějaký milionek vatu, oslovil bych kluky, kteří tohle umějí (a znám jich dost), věděl bych, že nedojedeme na nedostatek kapitálu pro začátek a pustili bychom se do toho.

Paradoxně menší výhra by mě nastartovala asi víc než velká. Neměl bych v hlavě romantické nápady o komunitním bydlení, ale pustil bych se do normálního byznysu normálním způsobem – montáže jsou podle mě teď jedna z nejrychleji rostoucích děr na trhu. Kdo umí něco udělat rukama a k tomu o tom umí přemýšlet, tak je úspěšný. Vlastně bych to mohl udělat i teď, asi bych si sáhl na dostatečně velký úvěr, ale prostě nemám odvahu žít s dluhy.

Kdybych vyhrál statisíce, urychleně bych dodělal dvorek, rozšířil hospodářské budovy, sklepy, přidal bych další udělátka pro zjednodušení práce… a kdyby mi zbylo, zaplatil bych dětem nějaký intenzívní kurz angličtiny nebo němčiny.

Věřím že u vás by to bylo dost podobné. Podle velikosti výhry byste se pustili do oprav baráčku nebo byste koupili další pro děti, pustili byste se do nového podnikání nebo byste se pokusili o něco fakt velkého. Někdo by třeba koupil vilku na riviéře a pronajímal ji, někdo by třeba začal jezdit kamionem (To je asi blbý nápad že, Targusi), můj tchán by si koupil bagr, protože s tím umí. A kdyby na to nebylo, tož doučování pro děti, nová střecha, nový kotel nebo teplené čerpadlo, možná nějaká solární elektrárnička.

Řekl bych, že jen málokdo by rovnou řekl, že tu výhru prochlastá, nebo že by ji probendil na luxusních dovolených v Emirátech, kde by si hrál na celebritu. Většina lidí by se pokusila ty peníze nějak zhodnotit. Dělali by to asi velkoryse, vzhledem k tomu, že se k těm penězům dostali lacino, tak by si je málo hlídali, o lecos by přišli, protože by je nebolelo plýtvání, také by se nejspíš ukázalo, že leckteré jejich nápady jsou na nic, ale většina lidí by se pokusila ty peníze nějak zhodnotit nebo se jimi zabezpečit. Udělali by to velkoryse, nevážili by si těch peněz dostatečně, málokdo by si opravdu harpagonsky ohlídal každou investovanou korunu.

A teď – co byste udělali, kdyby to nebyla výhra, ale přišla by bohatá tetička a řekla, že se nemůže dívat na tu vaší ošuntělou fasádu a že vám dá půlku peněz na novou? Udělali byste fasádu ne? Přihodili byste vlastní korunky a pustili se do toho. Možná byste se pokusili udělat to úsporně, aby tetička nepoznala, že jste nedali půlku peněz. Nebo byste si řekli, že taková příležitost už znova nebude, přidali byste těch peněz víc a udělali to fakt pořádně.

Leckdo by si také řekl, že tetička je blbá, protože řeší fasádu, která je sice ošuntělá, ale ještě dvacet let bez problémů vydrží, ale do sklepa zatím prosakuje voda ze žumpy, trubky od topení kapou a krov se začíná prohýbat, protože červotoč na něm pracuje už příliš dlouho.

Takhle totiž dneska fungují běžné dotace. Vypíše se program a děláte fasádu místo sklepa, protože právě na to jsou peníze. Děláte průtah městem nad starou kanalizací, protože na průtah vám ministerská tetička peníze dá, ale na kanalizaci ne. Dostanete peníze na rozhlednu, ale kousek od náměstí se lidi k baráku dostanou jen po blátě, protože se prostě nenajde žádná dotace, která by to pokryla. Zároveň si ale nemůžete říct, ať si tetička peníze nechá, že fasádu dělat nebudete a když je nedá na žumpu, tak to prostě nemá cenu. Tetička peníze dá někomu jinému a vy nebudete mít ani žumpu ani fasádu.

Nechte všechny, aby si na takový dotační systém zvykli a za pár let zjistíte, že všichni dělají přes dotace a dávají svoje peníze ne na to, co je zapotřebí, ale na doplnění těch dotací. Že se vlastně prakticky nedá udělat nic skutečně potřebného, protože jste rádi, když svoje zdroje dáte na rozmary od tetičky, protože je to přece jenom fůra peněz bez kterých toho moc neuděláte.

A tak máte pěknou fasádu, lidem se to líbí, pokud to takhle děláte v komunální politice, zřejmě budete úspěšným starostou a znovu vás zvolí. Pokud chcete nejprve řešit ty trubky a žumpu, tak vás nezvolí a zvolí místo vás Frantu, který pochopil pravidla hry, že pro volby je důležitější nablýskaná fasáda a zamaskování kapajících trubek. Žijeme tak v paradoxním světě, kdy se v posledních třiceti letech už potřetí předělává náměstí a sto metrů od něj se zastavil čas a neudělalo se tam za třicet let vůbec nic.

Musíte být opravdu úskočný a chytrý zároveň, abyste tohle alespoň trochu prolomili a z té třetí předělávky náměstí jste vlastně téměř pokoutně udělali i něco dalšího.

Teď začínám mít pocit, že vidím další level. Babiš nám podepsal henten grýndýl, protože od ojrotetičky dostane naše zemička obrovský balík peněz. Ale jen na “zelené technologie”. Tetička přišla a dala nám peníze na vrtuli. Co na tom, že tu bývá často bezvětří, že se to sem vůbec nehodí a v ceně té vrtule se dalo udělat něco jiného. Tetička řekla, že jaderné bloky se z toho také mohou platit, ale přidala takové množství podmínek, že si stejně můžete postavit jen tu vrtuli.

Jo a taky si můžeme postavit vyvíječ vodíku, protože to slovo se tetičce líbí. Sice si vůbec nedovede představit, jak výbušný vodík umí být, jak prochází dokonce i kovem, že je lehký a drží se u stropu a že v litru kapalného vodíku je míň vodíku než v litru benzínu… ale tetička dává peníze na tohle. Buď vezmi a měj alespoň šanci, nebo nech být, vezme si to někdo jiný.

Můžeme stavět nabíjecí stanice, protože tetička řekla, že elektromobilita je realita která nemá alternativu.

A tak je celkem pravděpodobné, že jednoho dne budeme mít plnou republiku udělátek, které budou úplně k ničemu. Které se zaplatily z ojrobalíku ojropeněz, ke kterým jsme ještě museli přidat další peníze, protože pokud bychom to neudělali, tak by si to vzal někdo jiný a takhle je z toho alespoň na chvíli zaměstnanost pro lidi.

Na jedné straně máme pěkné fasády, ale za nimi to začíná pěkně smrdět.

Přitom by bylo nejjednodušší nechat všem trochu víc peněz. Ano, kdybych měl měsíčně o pár tisícovek víc, také bych si jich nejvíc vážil a ať bych se pustil do čehokoliv, věděl bych, že sice nějaké peníze mám, ale že jich není nazbyt. Takže žádné romantické nápady, pěkně při zemi a racionálně investovat. Žádné předčasné fasády, ale nejprve vyřešit smrad ve sklepě. Pak dělat další kroky. Žádné romantické představy o soběstačných farmách.

Většina starostů ví, co jejich město potřebuje a kdyby nemuseli půlku rozpočtu shánět z dotací, tak by zřejmě už dávno žádné blátivé uličky v obcích neměli. Fasády by vypadaly o trochu hůř, zřejmě bychom měli mnohem méně rozhleden, ale také mnohem méně ghet. Kdybychom neposílali peníze do Jůnie a ona nám je posílala trochu navýšené zpátky se spoustou podmínek, co ze ně smíme a co nesmíme koupit, zřejmě bychom tu už měli další dva temelínské bloky a nemuseli bychom se teď přít, jestli Babiš ten grýndýl měl nebo neměl podepsat, protože to jsou prachy.

Jo, tohle se také vyvíjelo salámovou metodou. Trvalo to, než se podařilo zařídit, aby se kupa peněz vyhazovala oknem podobně jako to bývá s výhrou ve sportce. Aby se penězi plýtvalo, protože to jinak nejde. Aby se za ně stavěly nesmysly, protože to jinak nejde. Aby cizí tetičky rozhodly o tom, že se budou dělat fasády a ne kanalizace… a jinak to už ani nejde.

Představte si, kolik je těch kotlů, co se u nás vyměnily za dotační prachy… a teď je plyn drahý jako sviňa a vyhrožují nám, že brzy ani nebude. Představte si, kolik je těch tepelných čerpadel, co teď jedou na podstatně dražší elektřině, které je stále větší nedostatek. Představte si, kolik je pasivních domů, které nemohou být bez rekuperace. Kolik hotelů a welnes center se udělalo za dotace, které v konečném důsledku zaplatili ti, co si tam nikdy nebudou moci dovolit pobyt… a ještě je to vlastně dobře, protože jinak by nebylo ani to.

A představte si, jaká škála nápadů a řešení by existovala, kdyby si to každý mohl řešit víceméně po svém…

Jsme zralí na změnu. Ať už si ji sami zvolíme nebo jednoho dne s tímto hospodářstvím zkrachujeme. Přijít to prostě musí. Už příliš dlouho vyhazujeme peníze oknem. Už příliš dlouho stavíme nesmysly. Už příliš dlouho děláme fasády a neděláme žumpy. Už příliš dlouho zacházíme s penězi, jako bychom je jen vyhráli. Už příliš dlouho se i v té nejmenší obci staví podle pražáckých představ, protože nejprve se peníze odsud vyberou, shromáždí se v Práglu a pak se se spoustou podmínek přerozdělují zpátky. Už příliš dlouho se v této republice staví podle bruselských představ, protože nejprve se peníze z České republiky shromáždí v Bruseli a pak se se spoustou podmínek přerozdělují zpátky.

Všimněte si, že vůbec nemluvím o tom, kolik peněz je zapotřebí jen na obsluhu tohoto systému. Možná bychom zjistili, že je to procentuálně ještě víc, než zisk Sazky.

Vidlák a.a.

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz