S myšlienkou „Česká republika na 1. mieste“  ste prišli len minulý rok – stali ste sa hlavnou tvárou iniciatívy i masových protestov, boli ste označený za hviezdu „dezinformačnej“ scény, prepieral vás mainstream. Medzičasom ste sa organizačne rozišli s Jiřím Havlom, ktorý spolu s „odídenými“ odborníkmi založil Národnú radu obnovy – mnohí ľudia tieto zákulisné spory vnímali ako veľké rozštiepenie a oslabenie vlasteneckej scény i protestov ako takých. Ako by ste spätne zhodnotili rok 2022? Čo nevyšlo podľa vašich predstáv a čo sa vám naopak podarilo?

Co mně se týče, tak mám pocit, že se toho povedlo mnohem víc, než jsem očekával na začátku. Když jsem se rozhodl někdy na začátku roku, poté co přišli Rusové na Ukrajinu, že udělám demonstraci za mír a za svobodu slova, tak  byly pro mně důležité dve věci. Abychom veřejně odsoudili snahy české vlády zatáhnout Českou republiku do války – to jsou snahy, které trvají a pravděpodobně i vyústí do toho, že Česká republika nakonec do války půjde, a abychom odsoudili snahy o cenzuru. Na první demonstraci jsem řekl to, co jsem chtěl aby zaznělo ve veřejném prostoru. Aby se lidi přestali bát a aby mohli říkat ty věci taky. Tohle se povedlo, to byl první krok. A druhá věc – když jsem sepisoval Plán Česká republika na 1. místě, chtěl jsem, aby se podařilo prosadit nějaké myšlenky do politického směřování České republiky. Bavili jsme se o plynu a o tom, odkud ho brát, bavili jsme se  o energiích, o vojenské neutralitě, o integritě těla – aby jsme neměli povinné očkování. Chtěl jsem, aby tyto věci zazněli veřejně, protože tady žádná politická opozice nebyla. Všichni politici říkali to samé a těch pár opozičních politiků nebylo slyšet, nebo když bylo, tak mluvili  velmi vyhýbavě. Nikdo na plná ústa neřekl, že je potřeba vozit plyn z Ruska. Všichni se tomu vyhýbali. Hledali jsme kandidáta na prezidenta, který by převzal tuhletu agendu a tlačil ji dál.  To se taky povedlo, aniž bychom to tušili. Objevil se prezidentský kandidát Jaroslav Bašta, který slíbil, že v případě zvolení udělá věci, které jsme požadovali. On naprosto převzal tuhletu agendu, kterou třičtvrtě roku dáváme do prostoru. Veřejně ji přenesl do mainstreamových médií v rámci kampaně a ty myšlenky slyšel celý národ. Tohle se povedlo – dostat to z ulice přes politiku i do mainstreamu.   Další věc – v České republice se nám podařilo započít jakési národní obrození. Okolo 100 tisíc lidí se sešlo třikrát na Václaváku přesto, že mainstream tvrdí, že zájem o demonstrace upadá. Není to pravda, je to jejich způsob, jak ty demonstrace dehonestovat. Lidí neubývá, lidí je hodně. Vznikla jakási komunita, nebo rodina Česká republika na 1. místě. Lidé se začali spontánně spojovat a propojovat. To je pro mně něco naprosto úžasného a fantastického – že v České republice vznikla taková komunita lidí, kterou spojuje pocit vlastenectví, pocit zdravého rozumu. Vůbec jsem netušil, že se to dostane do takových obrátek a otáček a nabyde to takových rozměrů. A co se týká té druhé věci, toho, co mně zklamalo…Manželka říká, že do mých zad se už žádný nůž nevejde, dostal jsem ho téměř od každého, koho jsem znal a kdo se stal trochu známým nebo populárním. V okamžiku, kdy jsme 3.9. 2022 udělali velkou demonstraci, začali se objevovat lidé, kteří chtěli sklidit politický úspěch a potenciál, zobchodovat ho. V podstatě každý člověk, který se objevil po mém boku, kterého jsem veřejně pochválil, kterého jsem vzal do vysílání, začal mít představu, že musí zakládat nějaký spolek nebo organizaci, že on musí být tím, kdo musí převzít iniciativu Česká republika na 1. místě a spojovat ostatní. To je věc, která mě samozřejmě lidsky mrzí, ale myslím si, že to žádný velký dopad na aktivity nemá i když to tak vypadá. Řekl jsem si, že se pomluvami nebudu zabývat, že se budu soustředit na ty lidi, kteří sedí doma u televizních obrazovek – to je naše cílová skupina. Tím se snažím říct, co si myslím, že by bylo dobré pro Českou republiku. Tyhle lidi se snažím přesvědčit a přemluvit, aby vstali z gaučů, vyšli do ulic a veřejně řekli, co chtějí – kam by Česká republika měla směřovat. Abych uzavřel tuhle otázku – rok 2022 byl naprosto fantastickým rokem, nejlepším rokem, který jsem zažil. Přestože ta politika naší země je katastrofa, tak to národní obrození, které se probouzí a lidé, kteří přicházejí na náměstí, jsou pro mně zázrak. Jsem za rok 2022 moc vděčný a přál bych si, aby v roce 2023 ta komunita rostla a aby lidé vzali moc do svých rukou.

Plán ČR na 1. mieste má niekoľko základných bodov – prvé dva sa týkajú nutnosti zaistenia dodávok lacného plynu z Ruska a zaistenia lacnej elektriny, ktorú ČR síce lacno vyrába, ale kšeftuje s ňou tak, že ju predáva na Európsku energetickú burzu v Lipsku a následne na to ju predraženú  nakupuje naspäť. V týchto dňoch „obiehate“ krajinu a na námestiach sa stretávate s ľuďmi, robíte akési promo vašej demonštrácii, ktorá sa má uskutočniť koncom januára. Aká je v ČR situácia a nálada? Ako sa ľudia vyrovnávajú s vysokými cenami energií, aké príbehy od nich počúvate?

Lidé, kteří přichází na demonstrace, jsou zklamaní z toho, kam Česká republika jde a v jakém se nachází stavu. Nejsou to lidé, kteří by byly zoufalí, nebo rezignovaní, mají naději na to, že ty věci zvládneme otočit. Samozřejmě, že mám i jinou zkušenost. Píšu si i s lidmi, kteří mi povídají, že přemýšlí nad sebevraždou. Jsou zoufalí, na pokraji. S těmi lidmi se samozřejmě snažím komunikovat a udělat maximum pro to, abych jim řekl, že situace nikdy není tak hrozná, aby člověk přemýšlel o tom, že si sáhne na život. Sám jsem ve věku  19 – 20 let skončil na ulici, takže znám, co je dno. Nikdy ale není tak hrozně, aby se z toho dna nedalo odejít a začít znova. Potkal jsem člověka, který jezdí na všechny naše demonstrace – říkal mi, že k důchodu mu bylo přidáno 80 korun. Má manželku, která má nízký důchod a postiženého bratra, o kterého se spolu starají. Kdyby ho neměli, tak by z těch důchodů neměli na to, aby zaplatili nájem a energie. A to vůbec nepočítáme jídlo. Situace je dávno za hranou toho, co by vláda normálního státu mohla dopustit. Dnes máme vládu, která z mého pohledu připomíná spíš nějaký mafiánský film, kde mafie přebrala vládu, koupila si politiky a tlačí je k tomu, aby získavali veškeré majetky lidí. Česká republika je za tých 33 let naprosto rozkradená, všechny naše vlády se podílely na tom, že rozkradly naší zemi a přivedly jí tam, kde je.

V roku 1989 ľudia verili v krajšie zajtrajšky a lepšiu budúcnosť, za ktorú štrngali kľúčmi od vlastných bytov, chát, áut…Dnes riešia to, či budú mať elektriku, plyn, či budú mať z čoho zaplatiť jedlo na tanieri a neustále sa zvyšujúce náklady na život. Cudzie, nadnárodné záujmy sú viac ako národnoštátne, kedysi sebestačné krajiny sú zadlžené, rozkradnuté, rozpredané. Táto neradostná situácia ale nenastala zo dňa na deň a rovnako, ako pri chorobe, je potrebné nájsť a pochopiť príčinu toho, kde to celé vzniklo. Často hovoríte o globalistických štruktúrach, ktoré uchvátili moc sveta a zámerne ho niekam vedú…

Před rokem ´89 jsme měli systém, který byl nesvobodný, ale v rámci toho systému si mohli rodiny pořídit nový dům, nový pozemek, zdravotnictví bylo dostupné. Dnes nemáme  v Čechách léky pro děti a to by se za minulého režimu nestalo. Komunisti by si to nedovolili. Tím je nechci obhajovat, ale jedné věci bych se chtěl dotknout. Komunisti nám říkali, že na Západě čeká imperialista, který se k nám chce dostat a chce nás nějakým způsobem získat, skoupit, vykořistit. Smáli jsme se tomu. Dnes, po 33 letech můžeme říct, že tahleta komunistická propaganda byla v lecčems varováním. Spousta věcí se skutečně stala. Naše vlády se nechali skorumpovat, skoupit zahraničními investory. Finanční skupiny, které sem přišli ze Západu, skoupili republiku za zlomek ceny, politici se na tom podíleli a umožnili to. Takovým způsobem probíhalo rozkrádání České republiky. Za 33 let jsme my, jako občané České republiky, ztratili moc nad naší zemí.  Když se bavíme o globalismu  – tady na světe existuje struktura, která je velice dobře propojená.  Etablovala se tady skrze politické a obchodní struktury, skrze neziskové organizace a skrze média. Zároveň ovládla výkonné složky jednotlivých států. Nedohlídneme úplně nahoru a nevíme, kde přesně to začíná. Ale dohlídneme třeba k dnes už poměrně známé skupině, která je popsaná jako Bilderberg – každý rok se schází a řeší, jakým způsobem se bude další rok svět vyvíjet. Nebo když se podíváme na Světové ekonomické fórum, co je jednoznačně nekonspirační záležitost, protože ho navštěvují prezidenti a premiéři takřka všech zemí, nejlepší ekonomové, šéfové nejvýznamnějších společností světa, atakdál. Tam se probírají světové agendy.  Například Agenda 2030 – to je agenda, kterou Světové ekonomické fórum probírá ze všech stran na různých platformách. Ty jsou veřejně k dispozici a každý je může sledovat – můžeme se podívat, jak zástupci největších bank, států a společností řeší záležitosti uhlíkové stopy, dusíkové stopy, zeleného údělu, očkovací agendy, jak řeší Metaversum, virtuální realitu, umělou inteligenci, nebo problematiku léčiv, klimatu, potravin, digitální identity, digitálních pasů, čipování lidí. Všechno to je součástí Agendy 2030. Zakladatel a ředitel Světového ekonomického fóra Klaus Schwab byl pozván na jednání zemí G20, kde mají přístup jednom zástupci jednotlivých států. On ale zástupcem žádého státu není. To znamená – Světové ekonomické fórum je naprosto jasná struktura ve světe, která není žádnou konspirací. Je to součást téhle globalistické struktury. Tam se diskutuje o tom, jak by měla vypadat budoucnost světa, jejich Agenda 2030 je potom přebírána dál. Řeší se na setkání G20, řeší se v OSN, řeší se v Europské unii, odtud je rozeslaná do každého státu, i na Slovensko. Předpokládám, že slovenská vláda stejně tak, jako česká, má ve svém plánování zahrnutou Agendu 2030 a jednotlivá ministerstva ji potom spracovávají. Jak jsem „naťuknul“ ten čip – Klaus Schwab říká, že v roce 2030 bude každý z nás mít uvnitř svého těla čip, díky kterému bude stát vědet kde se nacházíme, co děláme, díky kterému budeme moct platit, atakdál. Tyhle věci nejsou dávno žádná konspirační teorie, je to věc, kterou přebrali všechny vlády světa, OSN skrze svoje nevládní organizace, především Nadaci Melindy a Billa Gatesových a Sorosův nadační fond. V té sktruktuře pyramidy tlačí tyhle agendy dál skrze neziskové organizace – vidíme to na Slovensku i v Čechách, kde máme hromady těchhle neziskových organizací, které potom dostávají prostor v médiích. A právě soukromá média, která ovlivňují naše myšlení, jsou vlastněná soukromými lidmi, soukromými fondy. A i do těchhle soukromých médií na Slovensku a v České republice  dosáhnou takové fondy jako je Black Rock, nejsilnější ekonomická skupina na světe. Tohleto je jedna velká globalistická struktura a naše vlády pro tyhle globalistické struktury evidentně pracují.

Často hovoríte aj o tom, že cieľom je vyviesť Českú republiku z týchto globalistických štruktúr moci…znie to takmer ako utópia. Ako môže jedna malá „nesvojprávna“  krajina vzdorovať všetkým tým nadnárodným štruktúram, enormnému kapitálu, ktorý dokáže ekonomiku celých krajín položiť na lopatky doslova lusknutím prsta? Ako sa vyviazať zo všetkých  tých paktov a spolkov, ktoré sú piliermi moci, o ktorej hovoríte? Zaujímalo by ma, ako konkrétne si to predstavujete.

Vždy na začátku se musí objevit myšlenka. Ta myšlenka – to je nějaký světýlko někde v dálce. To je Plán Česká republika na 1. místě, to jsou ty myšlenky popsané velice hrubě.  Globalistická struktura vypadá jako pyramida a my z té pyramidy potřebujeme „po anglicku“ odejít, hezky slušně, ve vší úctě. Říct : my tu vaši globalistickou strukturu respektujeme, my s vámi budeme dál spolupracovat, budeme mít svoje vyslance ve vaších strukturách, ale my chceme být samostatní, o našich věcech si chceme rozhodovat sami. Máme na to právo v rámci veškerých mezinárodních dohod.  Jak si to představuji technicky? Těch možností je spousta. Musíme se nejdříve podívat na globalistickou strukturu a geopolitickou situaci. Jsme na pokraji třetí světové války. Buď se ji  podaří zastavit, čemuž nevěřím, nebo se podaří udržet ji v režimu „opotřebovávací“ války na Ukrajině. Anebo se z toho stane velký celosvětový konflikt, což je podle mého názoru nejvíc pravděpodobné. Světovou válku vždy provází jedna věc.  Politické nůžky, které byly rozevřeny před válkou, se po válce vždycky zavřou a politici jdou jedním směrem – k obnově, míru a stabilitě. My jsme v tuhle chvíli v době, kdy jsou ty nůžky naprosto rozevřené.  Nemám rád nálepkování, ale pojmenuju to takhle : mezi názory řekněme progresivistických liberárních demokratů a řekněme, národoveckých konzervativců, jsou nůžky opravdu rozevřené a mezi těmi skupinami dochází k velké nenávisti. Když přijde válka a země, jako je třeba Ukrajina, budou zničené, tak jsem si naprosto jistý, že to proběhne tak, jako při jiných válkách. Lidé se spojí a začnou řešit to, jak přežít, jak se mít znovu dobře a vybudovat svou zemi.  V okamžiku, kdy přejdeme nějakým válečným konfliktem, budou věci vypadat úplně jinak. Od začátku říkám, že Plán Česká republika na 1. místě není plán na měsíc, je to plán na pět a možná deset let. To, jakým způsobem bude probíhat geopolitická situace, samozřejmě ovlyvní spoustu věcí.  Jak víte, máme tady BRICS, ke kterému se dnes hlásí spousta zemí. BRICS je založený na úplně jiném konceptu, než na kterém je založena globalistická agenda petrodolaru – americký dolar je krytý smlouvou ze zeměmi OPEC od roku 1973 a všechny země musí všechno obchodovat v dolarech. Země BRICS mají dohodu takovou, že obchody se dělají v jejich národních měnách, je tam ta podpora národních ekonomik. Je to úplně opačná logika.  Tahleta struktura BRICS se může dál rozrůstat. Z mýho pohledu se klidně může stát, že země BRICS-u – Rusko, Čína, Indie, Brazílie, Jižní Afrika, převezmou kontrolu nad celým světem  a může se stát, že myšlenky národních ekonomik nakonec zvítězí. Pokud ne,  budeme dál svědky toho, že zvítězí ta britsko – americká idea jednoho světového řádu, kde bude nějaká globální vláda, která bude vládnout nad celým světem. Politici přestávají mít jakýkoliv význam, jsou opravdu jenom loutkami globalistických struktur, které je skrze peníze řídí. V České republice je to vidět třeba na tom, že máme 3x dražší elektřinu, než vy na Slovensku, na Ukrajině zase na tom, že ji nebudou obnovovat státy, ale soukromá společnost Black Rock. Tady je jasně vidět, že ty globalistické struktry politiku a ekonomiku používají – tisknou peníze, ovládají centrální banky, nastavují úrokové sazby, rozhodují o tom, která země dostane jakou půjčku, ovládají Světovou banku, Mezinárodní měnový fond atakdál. Globalisté používají ekonomiku a používají politiku k uskutečnění svých zájmů. Je  taky potřeba podívat se na to, kam bude v příštích letech směřovat  ekonomika, ve které dochází k brutální změne. Když jsem před časem udělal video o mých obavách z umělé inteligence, manželka mi řekla: nemluv o tom, lidé si budou myslet, že jsi blázen. Umělá inteligence se dostala do nepředstavitelných rozměrů. V listopadu byl zveřejnený ChatGPT – dokáže vám napsat esej ve stylu jakéhokoliv spisovatele, během tří vteřin vytvoří scénář pro film s rozpočtem 900 milionů dolarů. Bavíme se o revoluci v umělé inteligenci a ta revoluce je srovnatelná s objevením kníhtisku. Naprosto to změní náš způsob života. Vidíme, jakým způsobem je dnes prezentovaná virtuální realita Metaverse – že tam budou probíhat sympózia vědců, budou tam děti chodit do školy, budeme tam jezdit na dovolenou, protože nebudeme moct cestovat…S tím také souvisí koncept 15 minutových měst, který dělají v Anglii – města budou rozděleny do šesti sfér,  člověk bude mít povolených jenom 100 výjezdů, aby mohl zónu města opustit. Globalistická agenda opravdu směřuje k tomu, že zruší mobilitu, nebo nám ji z nějakých klimatických  důvodů  velice omezí. Bude nás tlačit do toho onlinu, kde budeme prožívat velkou část světa v Metaversu, nebo v nějakých virtuálních realitách. Proto Klaus Schwab říká, že nebudeme nic vlastnit, ale budeme šťastni, protože virtuální realita nám bude ten svět měnit. Budeme žít v nějakém Matrixu a časem možná nebudeme mít možnost rozpoznat, co je realita a co fikce. Máme tady agendu, která může úplně změnit celý náš svět a jeho vnímání, to, jestli budeme schopni vidět pravdu a realitu. Umělá inteligence už velice brzy přebere spoustu pracovních míst, na které jsme zvyklí. S tím souvisí to, o čem mluvím v Plánu Česká republika na 1. místě – musíme přemýšlet nad nějakým průmyslem, aby lidé měli co dělat, protože to z pohledu globalistické agendy vypadá, že lidé brzy nebudou mít práci. Dnes je Česká republika jenom montovna pro Západ, ale výroba se brzy přesune někde, kde budou levné energie a kde budou patenty umělé inteligence. A pakliže nebudeme přemýšlet do budoucna, tak naši lidé  nebudou mít co dělat. Potom budeme opravdu závislí na tom, že budeme dostávat tzv. univerzální nepodmíněný příjem. A pak bude záviset na „elitách“, které budou řídit stát, co se nám rozhodnou dát. Jestli si řeknou, že všichni máme nárok být bohatí, anebo budou vidět svět tak, jak ho vidí teď – říkají, že doma nemáme topit, že si máme vzít dva svetry, namísto jídla je potřeba vybít v Holandsku krávy, v Česku ptáky a je potřeba přemýšlet nad tím, jakým způsobem udělat umělé maso, jakým způsobem levně upražit červy. Jak z toho udělat nějaké pochoutky – na to už dnes běží reklamy. To, co nás čeká v budoucnu, je úplně jiný svět, který si v tuhle chvíli nedokážeme dobře představit. Všichni by jsme se měli probudit ze špatného snu, který nám chystají globalistické elity, měli bychom se proti tomu postavit a měli bychom plánovat, jak si vzít zpátky moc v naší zemi. My už nemáme možnost rozhodnout se, jestli budeme bohatí, nebo chudí, jestli to bude dobrý, nebo špatný – my totiž víme, že to bude špatný. V tuhle chvíli by jsme měli jít jako partizáni bojovat o to, abychom si vydobili co nejvíc svobody. Když to neuděláme, nebudeme mít svobodu žádnou. Politici to za nás nevybojují a ti opoziční politici, kteří se dneska etablují na vlastenecké scéně…mám pocit, že jenom několik z nich ví, o čem se tady bavíme, myslím, že většina to vůbec netuší. Když mluví o tom, že chtějí vyhrát volby a jít tou klasickou politickou cestou, tak mám pocit, že vůbec netuší, co se stane za rok, za dva, za tři. Myslí si, že ten svět pojede dál tak, jak jsme na to byli zvyklí.

Od začiatku ste vraveli, že potrebujete dostať na ulicu sedem percent ľudí ktorí vedia, čo sa deje a zvyšok sa k nim pridá. V Českej republike už ľudia vyšli v hojnom počte do ulíc niekoľkokrát, napriek tomu je to stále málo. Ľudia sú znechutení, apatickí, majú pocit, že demonštrácie aj tak nič nezmenia…Kam to podľa vás bude musieť zájsť a čo sa bude musieť stať, aby v tomto ohľade nastala zmena? Bude musieť byť viac samovrážd, viac krachov, viac zavretých podnikov? Dokážeme vôbec ešte povstať? Jeden môj blízky človek vyjadril presvedčenie, že sme už preprogramovaní  natoľko, že namiesto búrenia sa „zgegneme od hladu, čumiac na TV“, ktorú jedinú nám neodpoja, aby nás udržali informovaných…Ako to vidíte?

Co se týče Slovenska a Česka – myslím si, že problém na Slovensku je ten, že vy nemáte ve vedení odporu osobnosti, které by rozuměli tomu, co se děje. Mne oslovil pan Klieštinec, který je předseda asociace dopravců a Jan Baránek, politický analytik. Jsou to sympatičtí pánové, kteří věří v politickou cestu. A to je věc, které já osobně důvěřovat přestávám. My potřebujeme, aby se objevili lidé, kteří budou naší věc vidět nepoliticky, kteří budou vidět to, co se na nás chystá ve všech aspektech. Tyhle lidi je potřeba najít a postavit do čela protestů. Pak to bude fungovat. Když mně oslovil pan Klieštinec, že by chtěli udělat iniciativu Slovenská republika na 1. místě a jestli jim s tím pomůžeme, řekl jsem, samozřejmě, že vám s tím pomůžeme.  Ale my jsme měli agendu nastavenou tak, že jsme chtěli spojit všechny dohromady – politické strany, všechny spolky atd. To oni nechtěli, chtěli svou vlastní politickou stranu. Na Slovensku se lidé spoléhají na to, že to vyřeší politici a proto to nevyjde. Proto je potřeba, abyste našli lidi, kteří to budou dělat.  Plán Česká republika na 1. místě dělím z hlediska třech pilířů: lidé –  systém – vláda. V první řadě je potřeba neustále mluvit a povídat si s lidma o tom, co se děje, informovat se, nespoléhat se na mainstreamová média, protože ta dělají propagandu. Opravdu hledat, co znamená Agenda 2030, co znamená Velký Reset, co se skutečně chystá, proč máme problémy jako válka, energetická krize, potravinová krize, proč se ty věci skutečně dějí? Musíme pochopit, že se skutečně jedná o nějakou globalistickou agendu a nastolení světové vlády.  Tohle je potřeba lidem říkat a tohle je potřeba komunikovat.  Potřebujeme, aby hodně lidí vědelo o tom, co se děje.  Protože když hodně lidí bude vědět o tom, co se děje, tak ty lidi se tomu postaví. A když se tomu postaví, tak budeme pokračovat dál, budeme moct změnit ten systém. To je ten druhý pilíř. Budeme muset vymyslet, udělat, nastavit jiný systém, který bude lepší. A tady se zase pohybujeme v široké škále – od nějaké kosmetické změny, jako byla revoluce v ´89 až po kompletnou změnu systému. Nevíme, kam se nám až podaří dojít, to závisí na tom, kolik lidí bude tyhle věci podporovat, jak silná ta revoluce bude. A pak je tady ten třetí pilíř a to je vláda. Na základě moci, kterou lidé převezmou, na základě systému, který vymyslíme, dosadíme nějakou vládu, která bude fungovat pro lidi. Ne jak dnes, kdy funguje pro globalisty. To jsou tři pilíře, na kterých pracujeme. Potřebujeme otočit politický kurz o 180 stupňů – od globalizace k decentralizaci. A k tomu, aby se to povedlo, potřebujeme, aby hodně lidí vědělo, co se děje.  V dobrém filmu Ryba smrdí od hlavy, který udělali kolegové z Čech a opisují v něm, jak fungují psychopati ve společnosti, korporátních a politických strukturách, vysvětlují, že je zmapováno, že když běží stádo přírodou a najde se sedm procent silných jedinců v něm, tak mají možnost úplně otočit směr stáda. U sedmi procent se to láme. Proto říkám, že potřebujeme sedm procent lidí v ulicích. Když nás bude sedm procent silných lidí jasně ukazovat, že my chceme nějakou změnu, tak dokážeme ten směr otočit.

Žijeme zaujímavú dobu plnú proklamovanej „slobody“ – v tej slobode si ale nesmiete otvoriť ústa, lebo vám ich okamžite zavrú. Zmažú vám účet na sociálnej sieti, zmažú weby, ktoré ste sledovali, označia vás za ruského špióna, dezoláta. Premiér Petr Fiala sa nechal počuť, že demonštrácie v ČR zvolávajú proruské sily…A zase sme tam, kde sme boli. Znovu tu máme nepriateľov a rozvracačov systému, znovu tu máme staré známe heslá akoby vystrihnuté zo starých propagandistických plagátov: „Republiku si rozvracet nedáme! Naší vesnicí americký agent neprojde!“  Znovu tu máme snahy o umlčiavanie nepohodlných názorov a likvidáciu slobody slova, „náhubkový“ zákon o dezinformáciach, ktorý sa v ČR chystá a ktorý nemá pôvod v Sovietskom  zväze, ale v EÚ.  Poďme si povedať, o čo ide.

Přesně před rokem se k nám dostala zpráva Evropské unie a v té 49 – stránkové zprávě se naprosto otřesným jazykem píše o tom, že musíme zabránit vměšování zahraničních sil do naší politiky a zabránit rozvracení nášho demokratického systému. Je to opravdu v duchu těch dob minulých, akorát že obráceně. A nyní nám naše vláda řekla, že plánuje přijmout zákon, který bude zaměřený proti dezinformacím a proti narušování bezpečnosti státu. Zajímavé je, že tenhle zákon má být zařazený do Trestního zákonníku. Půjde o trestní, o to „nejtvrdší“ právo, které je potom vymáhané velice rychle. Co se týče dezinformací, tak vláda v podstatě sto procent toho, co říkám například já, označuje za dezinformace. To znamená, že v okamžiku, kdy tenhle zákon začne platit, to bude probíhat tak, že mi už nebude telefonovat jenom kriminálka a nebude to zvládat řešit jenom můj advokát s tím, že máme svobodu slova a svobodu politického vyjádření. Bude to fungovat tak, že policie přijde, zatkne mně a řekne: vy se dopouštíte trestné činnosti, vy tady porušujete zákon proti dezinformacím. Vyzýváme vás, aby ste tohle nedělal! Pustí mně s tím, že to začnou vyšetřovat a než přijde obvinění, tak to chvíli potrvá. Já doma zatím udělám vysílání o tom, že jsem právě byl na kriminální policii, která mně obvinila z šíření dezinformací, říkal jsem tam tohle, tohle a tohle – a víte co, to není dezinformace, je to pravda. Kriminální policie přijde znova, znova mně zatkne, ale tentokrát mně už nepustí. Dá mě do cely předběžného zadržení a budou mít povinnost dovést mně během 48 hodin k soudci, který rozhodne o tom, že půjdu do vazby. Jestli se během měsíce – dvou podaří přijmout takový zákon, tak všichni lidé, kteří mluví proti vládě, proti globalismu, všichni, kteří vysvětlují ty příběhy tak, jak reálně jsou, budou pozavíráni do vězení a umlčeni. My jsme dnes v situaci, kdy máme poslední možnost o těchhle věcech mluvit. Jestli se společnost nepostaví za nás, za lidi, kteří nastavují svůj  krk a mluví pro ostatní, aby ta svoboda byla zachovaná, tak v roce 2023 to skončí a přijde absolutní totalita.   Vždycky, když je totalita, tak se najde nějaká skupina lidí, která proti ní bojuje. Moje manželka je z bývalé Jugoslávie, ze Srbska a její tři prarodiče byli partizáni. V lesích se schovávali čtyři roky, jedli kořínky a mrzli, než dostali příležitost vyhnat Němce ze svojí země. Pokud bude situace s tou totalitou takhle tvrdá, budeme fungovat úplně stejně. Mám jednu kamarátku z Polska, která mi už roky říká, že dopadneme tak, že se budeme schovávat v lesích. To všechno se může stát. Může se stát, že přijde opravdu tvrdá totalita, my budeme opravdu někde v disentu, budeme si psát z vězení nějaké svitky, vzkazy na papírcích…Může se stát, že přejdeme do 3. světové války, potom ta válka skončí a když bude nastolený mír, tak budeme z těch vězení propouštěni, protože se bude budovat nová společnost. Všechno je možné.

Vecou, ktorá totálne rozdelila spoločnosť, je aj konflikt Ukrajina – Rusko, resp. NATO vs. Rusko, ktorý sa odohráva na území Ukrajiny. Vy sám často Českú republiku nazývate Českoukrajinsko…Ako na tieto dve veci – vojenský konflikt a masívny prílev obyvateľov Ukrajiny do ČR možno nahliadať z pohľadu Plánu Česká republika na 1. mieste?

Jde o dva konflikty. Ten první konflikt je ukrajinsko – ruský, je to nacionalisticko – neonacistický konflikt. Pluk Azov byl kongresem Spojených států v roce 2018 označen jako neonacistický. Proto tam Američané museli přestat trénovat jeho vojáky. Nebo Pravý sektor, který odkazuje na nacistické kořeny Banderovců a který veřejně prohlásil, že nebude dodržovat Minské dohody. Na Ukrajině je spousta lidí, kteří jdou v tom  neonacistickém odkazu a mají problém s ruskou populací. Viděli jsme to od roku 2014, kde bylo ukrajinskými neonacistami dle slov ruského prezidenta Putina vyvražděno 14 tisíc civilistů ruské národnosti. To je první polovina příběhu. To je to, co říká  ruská strana – že předpokládali, že budou dodržovány Minské dohody. Od Angely Merkelové jsme  slyšeli, že byli udělané proto, aby Ukrajina měla čas se vyzbrojit.  Na Donbase a na Krymu žila většina ruského obyvatelstva a neonacisti z Ukrajiny to obyvatelstvo likvidovali. Ruská strana dnes říká, že čekala příliš dlouho, že tam měli jít dřív a měli dřív pomoct té ruské části obyvatelstva. Druhá část příběhu je NATO versus Rusko. NATO se prezentuje jako Severoatlantická obranná aliance, vzniklo jako protiváha proti Sovětskému svazu za dob Studené války. Časem se rozšířilo podél celé hranice dnešního Ruska, které už v minulých letech prohlásilo, že ta situace je z hladiska jeho bezpečnosti neúnosná. Požadovalo, aby se vojenské základny NATO stáhly – aby Rusko nemuselo žít v obavě, že bude napadeno. To nebylo ze strany Západu vyslyšeno. Vladimír Putin následně ohlásil vojenskou operaci, která má denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu. Když bych to srovnal třeba s Jugoslávií, kde NATO začalo bombardovat civilní cíle…Vybombardovalo nemocnici, porodnici, vybombardovali státní televizi včetně zaměstnanců, vybombardovali civilní vlak, konvoj lidí, kteří utíkali na traktorech se vším co měli. Vybombardovali rafinerie v centru města, aby lidé nemohli dýchat, naházeli na Jugoslávii několik tun jaderného odpadu, co v Srbsku zapříčinilo epidemii rakoviny. Porovnejme to, co udělalo NATO, „obranná aliance“,  tedy Radou bezpečnosti OSN zamítnutý bezprecedentní útok na suverénní zemi, s Ruskem. Rusko na Ukrajinu poslalo pěší armádu a cílilo na vojenské cíle, ne na civilní obyvatelstvo. To, že se ukrajinští vojáci i podle Amnesty International ukrývali ve školkách, ve školách, v civilních objektech, to je samozřejmě zločin. NATO se v tomhle angažuje, země „kolektivního Západu“ se v tom angažují, Česká republika se v tom angažuje. Náš premiér Fiala bez toho, aniž by měl mandát od Poslanecké sněmovny a Senátu, bez toho, aniž bychom měli vyhlášený stav ohrožení, stav nouze,  nebo válečný stav, bez toho, abychom měli nějakou smlouvu s Ukrajinou, začal tvrdit, že jsme ve válce a začal dělat dohody o posílání zbraní pro Ukrajinu. Dohodl se s prezidentnem a začali umožňovat lidem, aby šli válčit. Samozřejmě – za stranu Ukrajiny. Dokonce se dohodl i s ukrajinským prezidentem Zelenským, který zakázal ostatní politické strany, média, dokonce pravoslavnou církev, zakázal kulturu, knihy, muziku. Z mého pohledu je to diktátor. S tímhle člověkem udělal premiér Fiala dohodu o tom, že Česko a Ukrajina vytvoří společně nějaké závody na výrobu zbraní, které budou dodávat zbraně do tohohle konfliktu. Naši politici pracují pro Pentagon, pracují pro NATO. A NATO je v konfliktu s Ruskem, i když to možná  ještě nepřiznávají otevřeně. NATO se dekády posouvá směrem k Rusku a teď prostě začali válčit s ruskou armádou na ukrajinském území. Těžko říct, jestli se to bude odehrávat i na dalších územích, ale vidím to, jako pravděpodobné.  U mně to bylo tak, že 3. března jsem s dvěma kamarády jel autobusem na slovensko – ukrajinské hranice, protože nám v médiích řekli, že jsou tam ženy a děti a že tam mrznou. Do České republiky jsme přivezli 49 lidí  z toho důvodu, že jsme jim chtěli pomoci. Hned poté, co jsem přijel,  se ke mně dostal materiál z Evropské unie o dočasné ochraně, ke které se zavázala naše česká vláda. Proto jsem řekl kamarádům, že pro další uprchlíky už nepojedu, protože je to připravované přesouvání ukrajinského národa na Západ. Evropská unie připravila plán, který se jmenuje Program dočasné ochrany. Je to úplná změna politiky v rámci uprchlictví. Dřív měl uprchlík právo být v prvé bezpečné zemi, kde se o něho stát postaral po dobu válečného konfliktu a potom se vrátil zpátky do svojí země. Dnes Program dočasné ochrany funguje úplně jinak – je konkrétně specifikovaný na určité časové období.  V České republice mají ti lidé právo zůstat po dobu dvou let, mimo jiné mají v běžném azylovém řízení právo požádat o to, aby mohli zůstat natrvalo. Mají právo na bydlení, mají právo na práci, na zdravotní a sociální pojištění, na vzdělání a na slučování rodiny. Mají právo pozvat rodinné příslušníky a ti budou mít právo k pobytu v České republice. Plánované ředění národů sice zní blbě, ale Evropská unie je na tomto postavená. Když se podíváme na plány Kalergiho Panevropské unie, tak on tvrdil že Evropa spolu válčí tisíc let proto, protože jsou tady silné národy. Když se ty národy oslabí a promíchají, tak nebudou války. Tahle ideologie je základem Evropské unie a proto tady pořád dochází k přijímání dalších a dalších uprchlíků. Aby byly národy oslabené, aby se potom daly lépe řídit. To, že lidi zdravím už od jara: „Vážení spoluobčané Českoukrajinska“ je z mojí strany samozřejmě provokace, aby si lidé uvědomili, co se tady chystá.

21.januára chystáte v Prahe na Václavskom námestí ďalší veľký protest, témou bude totalita vs. sloboda. K ľuďom sa prihovorí aj „zakázaný“ David Icke. O čom všetkom bude reč? A čo sa bude s Plánom Česká republika na 1. mieste diať ďalej?

Budou tam zajímaví hosté – připomněla jste Davida Icka, který by se měl objevit online na obrazovce, protože má zákaz vstupu do zemí Evropské unie, aby „nepobuřoval“. Budou další hosté, kteří se budou vyjadřovat k aktuálním tématům – třeba pan plukovník, doktor Marek Obrtel, který založil českou domobranu. Budeme tam mít právníky, kteří se vyjádří k otázkám mobilizace. Celá demonstrace se táhne v duchu totalita versus svoboda. Máme opravdu poslední možnost postavit se cenzuře, zákazu mluvení, postavit se totalitě. Když ztratíme svobodu slova, tak končí celá revoluce. Musíme zabránit tomu, aby nás nezavírali do vězení a nedávali nám soudní zákazy mluvit. Jakmile se to stane, potom bude revoluce rozprášená a totalita bude absolutní. Tohle je tedy ústředním tématem – abychom mohli mluvit a udrželi svobodu. Pak můžeme pokračovat v Plánu Česká republika na 1. místě dál. Téma demonstrace jsme stanovili před dvěma měsíci, to jsme jěšte o chystaném zákonu nevěděli. Ale jak jsem říkal – Evropská unie již před rokem poslala zprávu o tom, že je potřeba připravit tyto zákony, takže jsme to čekali. Jestli to jěště nemáte na Slovensku, tak se nebojte, přijde to.  Celá ta globalistická struktura vypadá jako pyramida, kde se shora jako do nějakého automatu hážou agendy, které propadávají dolů. Jestli to zatím na Slovensku nemáte, tak vám o tom pravděpodobně vaše vláda ještě neřekla. Jsem přesvědčený o tom, že se ty zákony už připravují.  Byl bych rád, aby Plán Česká republika na 1. místě pokračoval dál a prošel přes všechna ta špatná období, které na nás čekají. Až si prožijeme to zlo, tu špatnou karmu, kterou jsme si tady nahromadili, až prožijeme všechny ty vlhké sny satanistů, kteří se pokoušejí ovládnout svět, tak dobro nakonec, jako vždy, zvítězí. A my bychom mohli konečně jít tím dobrým směrem. Aby byla každá kultura podporovaná jako originální, abychom se těšili z toho, že Ukrajinci mají krásné holky, které tančí krásné tance v krásných šatech, abychom se na to dívali a viděli, jak Ukrajina vzkvétá a lidé tam žijí šťastně. A ne to, jak ji globalisti rozmlátí, aby ji mohli rozprodat a rozparcelovat. Rozumíte mi, co myslím…Přál bych si, aby na konci příběhu byli šťastní a svobodní lidé a ne zrobotizovaná, zdigitalizovaná společnost humanoidů, prožívajících fiktivní realitu, kterou jim pouští nějaká umělá inteligence. Záleží to jenom na nás, protože každý z nás tvoříme každý den. Tím, co děláme, co říkáme, jak přemýšlíme…tím tvoříme tento svět. Nikdo jiný to za nás nedělá, děláme to my. Když necháme ty lumpy, aby měli větší šanci, větší možnost, tak oni to prostě budou dělat špatně. A když se my, normální lidé zvedneme a budeme říkat, že my chceme být těmi tvůrci, my chceme být tou novou silou, která chce ten svět vytvářet, pak bude ten svět takový, jaký ho budeme chtít. Záleží to opravdu na každém z nás. Každý z nás se může stát člověkem – revolucionářem a každý z nás se může stát tvůrcem. Tímhle bych chtěl podpořit každého člověka, který čte tenhle rozhovor. Láďa Vrábel byl dřívě člověkem, který prožíval nudu a nevědel, co bude ten den dělat, nikdo si s ním nepovídal a vypadalo to, že celý den bude šedivý. Možná na konci dne se dostane na jedno pivko do hospody a tam si s ním snad někdo povídat bude. Ale mezi tím starým člověkem a člověkem revolucionářem, který se rozhodne, že vezme svět do vlastních rukou a bude dělat maximum  pro ostatní, stojí jen  jedna jediná věc – a to je rozhodnutí každého z nás.

Lucia Žatková