O vrcholné zemědělské debiitě

Bratislava 8. septembra 2022 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Facebook/Zdeněk Nekula)

Článok z kategórie Česky

Dnes měl vyjít článek o SPD. Ale ještě ho o jeden den posuneme. A nebojte se, o debilitě v SPD nebude. Naopak. Po mé pražské návštěvě jsem nabyl dojmu, že narozdíl od Pětikolky, v SPD se to hemží nadprůměrně inteligentními jedinci a kreténismus se už dávno odstěhoval do partajních kanceláří ODS, TOP09, Starostů, Pirátů… i KDU-ČSL. Právě lidovce jsem jmenoval poslední, protože se dnešním článkem hodlám rozhohnit. Předem se omlouvám se ošklivá slova i ošklivé věty, ono jde o moje milované zemědělství, takže tam mě každá hloupost a omezenost štve mnohem víc, než třeba osoba ministra Hýkely a jeho závětrné elektrárny

Takže… KDU-ČSL. Ministr zemědělství Nekula. V současné chvíli běží v čele pelotonu blbců a předbíhá je o několik délek. Já jsem dlouho čekal. Vlastně už od jara. Samozřejmě nemám zprávy z ministerstva, nevím, jaké poradce tam má, nevím, o čem se v pracovní době baví a tak jsem prostě čekal až doteď, do sklizně slunečnice a kukuřice, jestli třeba náhodou a nečekaně neudělají ten jednoduchý a správný krok, který by je nic nestál, byl by snadný a praktický a této republice by ušetřil miliony kubíků plynu. Teď mohu zodpovědně říci, že žně začaly a nic takového se nestalo, takže všichni poradci na ministerstvu zemědělství jsou vypatlané nuly, které je třeba vyházet od prvního do posledního a pokud bych náhodou měl co mluvit do nových pořádků, tak budu apelovat aby tam nezůstal kámen na kameni.

O co jde…

Přichází čas sušení. Teď právě se po Znojemsku (je tu nejtepleji, takže jsme první) potulují kombajny a sklízejí slunečnici. Asi za týden vjedou do prvních zralých kukuřic. De facto je už podzim. Na polích zůstává rosa, sluníčko už nemá tu sílu jako v červenci, podzimní plodiny musejí proběhnout sušárnami obilovin.

Taková sušárna… no nebudu vám popisovat technické řešení, zjednodušeně řečeno je tam hořák o výkonu 2000 kW = 2 MW, někdy i mnohem větší… a je samozřejmě většinou na zemní plyn. Tento hořák se zapálí a on pak na plný knedlík valí horký vzduch do obilí, aby se usušilo. Sušící sezóna trvá zpravidla dva měsíce, kdy sušárny jedou téměř nepřetržitě, na tři směny, ve dne v noci, pátek svátek. Nejvíce plynu se spotřebuje na nastartování a seřízení sušícího procesu, takže se všichni snaží najet a pak to držet v kuse třeba celý týden. Následuje krátká pauza, kdy se sušárna vyčistí a jede se znovu. Taková sušárna za den spálí mnohem víc plynu, než spotřebuje průměrný barák za rok.

Ceny za sušení jsou letos mastné. Stouply na trojnásobek. Průměrně teď stojí odsušení jednoho tunoprocenta vlhkosti asi 150,- Kč. Cena za vysušení jedné tuny kukuřice pak vyjde klidně i na 2.000,- Kč.

Před několika roky se (díky Bruselským nápadům) zakázala desikace. Desikování znamená, že se před sklizní aplikoval nějaký herbicid, který ukončil růst rostlin a ony díky ve stejný čas krásně dozrály, zaschly a na celém poli to bylo dokonale stejné. Když do toho vjel kombajn, sklidil jedno zrníčko jako druhé, všechny měly stejnou vlhkost, v sušárnách to nedělalo problémy, dalo se to řídit jak produkci v automobilce. Zároveň nezaschlo jenom zrno, ale také všechny plevely, které tam byly. Místo mokré lebedy se mezi kukuřici dostala suchá lebeda, před sušením se to jednoduše dalo na sítech oddělit a sušila se jen a jen samotná kukuřice bez příměsí.

Bruselští amatéři se před pár lety kolektivně usnesli, že chemie je fůůůj, že nic takového na pole nepatří a zakázali to. Stalo se, co se stát muselo. Plevele přibylo, protože ho nic nezabilo, zároveň se postupně v polích šířil a šířil, až se rozšířil. Od té doby po republice pravidelně hoří sušárny, které na něco takového nejsou dělané. Když vám přijde méně mokré zrno na kterém jsou nalepené hodně mokré kousky lebedy, tak to automatika zprůměruje a výsledkem je, že zrno snadno přesušíte, lebeda je ještě pořád mokrá a zrníčko vzplane. Vzhledem k tomu, že horký vzduch v sušárně honí opravdu velmi výkonný ventilátor, chová se taková sušárna po zapálení jako výheň. Se všemi následky. Svojí práci dělám už deset let, ale sušárny začaly hořet až předloni. Dva požáry už mám za sebou přímo já osobně.

Pokud ve správnou chvíli před sklizní rostlinu kukuřice „zabijete“ herbicidem, tak se už nevzpamatuje. Bude tam v poli stát klidně ještě půl roku, ale nic se s ní nestane. Kukuřičný klas tam bude stát v podzimním sluníčku, rostlina mu nebude dávat už žádné další živiny, ono to na tom poli vlastně docela slušně uschne. Ne úplně, ale značně.

Takže Nekulo… pořád jste říkali, že jsme ve válce s Ruskem. Pořád jste říkali, že se staráte, že se nemusíme bát o plyn, že všeho bude dost, že jste nastavili pravidla, jak plynem šetřit… ale přitom vás vy amatéři nenapadla ani tak triviální a jednoduchá věc, jako jednorázové povolení desikace na polích. Samozřejmě teď už je pozdě, protože na trhu asi nebude dost herbicidů, aby se to ještě dalo udělat. Ale kdybyste byli co k čemu, tak jste to mohli povolit už dávno, objednat příslušnou agrochemii a vydat příručku pro zemědělce. Že to mají postříkat a pak nechat co nejdéle venku na poli, aby to přischlo a pak teprve vozit do sušáren. Mohli jste ušetřit neskutečné megawatty plynu. Díky herbicidu za pár korun byste ušetřili fůru peněz, ale hlavně byste ušetřili cenný plyn, který by se dal použít jinde.

Ono by to ušetřilo ještě víc. Zemědělcům by to ušetřilo naftu. Výkupům by to ušetřilo spoustu elektřiny při čištění i sušení, kombajnům by se líp jezdilo, bylo by to rychleji hotové, ušetřily by se pracovní hodiny, prostě je to už hodně znatelný benefit. A přitom to chtělo jen jedno rozhodnutí, které by přišlo včas. Cena herbicidu je směšně nízká.

Stačíte mě sledovat? Pekarová Adamová – vemte si svetr. Hýkela – stáhněte si termostat. Vidlák – kupte levný herbicid a ušetřete miliony kubíků plynu. Cítíte ten rozdíl? Čtyři roky střední školy a deset let praxe vs. barák plný odborníků přes zemědělství… tak daleko to došlo.

Udělali to? Neudělali. Proč to neudělali? Protože hovno vědí. Mysleli si, že v létě už budou vítězně juchat na troskách Ruska a dělat grýndýl, neudělali žádná opatření, soustředili se na změnu pravidel v zemědělských dotacích a místo aby teď, kdy je to zapotřebí, ukázali, jak snadno se dá ušetřit plyn a nemuseli tu úsporu zaplatit šílenými náklady zemědělců, tak to bylo pod jejich rozlišovací schopnost.

Dva tisíce kilowatt, každou hodinu na každé sušárně. Nejméně. Stovky sušáren po celé republice, které teď každá spálí za tuto sezónu asi tak tři sta tisíc kubíků plynu. To už nejsou megawatty, to jsou gigawatty. K tomu spálí tisíce kilowatt elektrické energie a přitom stačilo jen pár rozhodnutí, pár úprav a spotřeba mohla být klidně poloviční, možná i menší… es ist Krieg, nicht wahr?

Takoví kreténi vás vedou do války. Taková debilita si myslí, že nad Ruskem vyhraje. Plnej barák náměstků, odborníků a jiných chytrých hlav a nikoho to nenapadlo. Ani se nepokusili. Lidi poraďte si sami. Stát vás přece nebude vodit za ručičku. Oni jsou tu od toho, aby podělili kamarády na hentých zemědělských dotacích. Nejsou schopní ani tak jednoduchého kroku, aby v krizové situaci dovolili to, co se před pár roky dělalo zcela běžně.

Proto musíme na Václavák přijít i toho 28. září. Opět… nejdeme tam kvůli řečníkům, ti dobří si nás tam získají sami a na blbce můžeme klidně pískat. Musíme tam jít, protože naše válečná vláda není schopná rozpoznat ani triviální příležitosti. Jejich naprostá tupost, nekompetentnost a arogance bude používat naše statky a naše hrdla k zakrývání své neschopnosti. Fakt to musíme udělat my. My musíme udělat tu změnu. Vláda neudělá nic, protože nic udělat nechce.

Dnes jsem dal jeden příklad. Počkal jsem si na něj. Počkal jsem si do začátku sezóny kukuřice a slunečnice. Čekal jsem, jestli bude Nekula schopen alespoň takto jednoduché věci. Nepřekvapil mě. Není schopen ničeho. Nevedou nás k vítězství, ale k porážce. A když nás vedou k porážce, tak je zapotřebí válku zastavit co nejdřív, dokud jsme ještě nepřišli o všechno. Lepší prohra, kdy se budeme jen hrbit, než prohra, kdy se budeme hrbit v troskách našich domů. Vedou válku proti vlastnímu obyvatelstvu, na dnešním příkladu vám ukazuji jasný důkaz, protože kdyby byli co k čemu, tak by je to napadlo. Jasně, já vím, proti pravidlům EU není odvolání. Ani když jsme ve válce s Ruskem. Tohle už není jen amatérismus, to je zločin proti vlastnímu obyvatelstvu.

Doufám milí hoši z opozice, že to panu ministrovi Nekulovi omlátíte o hlavu. Že si o svém zjištění přečtu v novinách a uvidím to v televizi. Jestli ne, tak stojíte taky za houby. Vím, že mě čtete skoro všichni, tak si dejte záležet. Dneska je moje rada zdarma. Jestli jí nevyužijete, buďte si jistí, že ulice nezaváhá.

Kromě toho, Pětilháři těm ojroideálům taky nevěří, jen slouží svým pánům, kteří také nevěří. Kdyby tomu věřili, tak by se podobně jednoduchých řešení našlo i víc v různých oborech. Kdyby nějaké ideály měli, tak by se v této nouzi stali kreativními. Asi tak jako my, kteří jsme dokázali prolomit informační blokádu majnstrýmových médií, dokázali jsme prolomit fejsbůkovou cenzuru, dokázali jsme se sejít na Václaváku, dokážeme to i podruhé a bude nás dvakrát tolik.

A ať tam v parlamentu vymyslí jakoukoliv obezličku a jakoukoliv rekonstrukci vlády, já Vidlák požaduji, aby na ministerstvu zemědělství nezbyl nikdo. Možná tak vrátný. Všechno ostatní vyhodit. Odshora až dolů. Pak projděte papíry a pokud najdete někoho, kdo navrhoval, co já, ale nebyl vyslyšen, tak z něj udělejte ministra. Nekulovi dejte čepici s oslíma ušima a pošlete ho spolu s Fialou a Rakušanem do Brusele.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy