Bratislava 28. júna 2023 (HSP/Petrhampl/Foto:Screenshot Facebook/DVTV)
Mluví se o případu Jiřího Černického, který odchází z Vysoké školy umělecko-průmyslové, kde vedl jeden z ateliérů. Odchází? Přesnější je, že byl vyštván. Zajímavé je, že Černický není žádný konzervativec. Jeho pozici nelze ani označit ani jako „umírněný konzervatismus zdravého rozumu.“ Konec konců, on sám ve svém prohlášení zdůrazňuje, že „…v rámci Sametové revoluce a po ní pomáhal tato témata otevírat, komunikovat a tím měnit pohled na ně k lepšímu. Mám na mysli lidská práva, emancipaci menšin, lidí s jinou sexuální orientací, genderovou problematiku a názory spojené s rasovou nespravedlností, jakož i respekt k odlišným kulturám“
V čem je tedy problém? Ve věku. Černický je padesátník, a to je samo o sobě dost špatné. Buď bude neustále provádět sebekritiku a podbízet se dvacetiletým, nebo musí pryč.
Margareth Meadová už před mnoha desetiletími psala o tom, že existují kultury, ve kterých platí, že ti nejmladší jsou vlastníky moudrosti a všichni starší se od nich musí učit. A ti dnešní mladí, až dospějí, zase se budou učit od ještě mladších. A pořád dokola.
Pro tyhle kultury je typické, že nemusí řešit žádný problém. Nepotřebují tudíž technologické znalosti. Nepotřebují organizační znalosti. Nepotřebují analytické schopnosti. Nepotřebují encyklopedické znalosti. Nepotřebují žádné zkušenosti.
A tak to je. Elektřina je v zásuvce. Jídlo je lednici. Když se ucpe záchod, odkudsi se vynoří údržbář. Státní peníze chodí na účet školy, aniž by někdo musel složitě intrikovat a bojovat o dotace. Přirozená výhoda zkušenějších a vzdělanějších mizí.
Staršího skeptického člověka napadá, jak dlouho to může vydržet. Ani Margareth Meadová nenašla žádnou kulturu, kde by to fungovalo dlouhodobě.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
