Praha 13. apríla 2024 (HSP/petrhampl/Foto:Twitter)
Začne-li někdo mluvit o umírněném islámu, můžete si být jisti, že podporuje ty nejbrutálnější násilné formy a skupiny, včetně Islámského státu, Hamásu, Al Kajdy a já nevím koho ještě. Taková je aspoň moje zkušenost ze stovek debat s obhajovači tiché islamizace Evropy
Třeba ty islámské šátky hidžáby. Umožnit jejich nošení je prý výrazem svobody. Opravdu? Jedna francouzská třináctiletá muslimka teď leží v bezvědomí v nemocnici poté, co ji zmlátila parta pravověrnějších spolužáků za to, že hidžáb nenosila. Kolik jiných mladých francouzských muslimek jej nosí dobrovolně? A kolik jen proto, aby se jim nestalo totéž? A v kolik případech je to smíšené v tom smyslu, že když člověk ví, že stejně nemůže jinak, jeho mysl se přizpůsobí.
Ve skutečnosti jsou jen dvě cesty, jak umírněné muslimy chránit před pravověrnými. Za prvé. Tvrdé represe proti těm, kdo by chtěli pravověrné poměry prosazovat. Třeba v tomto případě doživotní vězení pro pachatele, deportace jejich rodin a uzavření mešity, kam příslušníci jejich rodin chodili. Za druhé. Zákaz nošení hidžábu na veřejnosti. Tak, aby se každá svobodomyslná muslimka mohla odvolat na platný zákon.
Ale to jsou samozřejmě jen teoretické možnosti. Ve skutečnosti byli umírnění (rozuměj velmi vlažní) muslimové hozeni přes palubu. Evropské elity (i podstatná část antisystémové opozice) stojí na straně radikálního islámu.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.