O tom, jak těžké je činit dobro

Praha 11. januára 2023 (HSP/petrhampl/Foto:Pixabay)

“Jasným zjištěním je, že naprostá většina hodnocených programů přinesla jen zcela nepatrné zlepšení nebo dokonce neměla žádný pozitivní účinek ve srovnání s běžnou školní praxí.“ Tak hodnotí americké úřady desítky let školních reforem. Kathryn Paige Hardenová, která to zmiňuje ve své knize, připomíná, že ke stejným výsledkům dospěli hodnotitelé v jiných zemích. A to nejen ve školství, ale i třeba sociálních programů

Nefungují programy rozdávání kondomů ve školách (což těší konzervativce), jenže nefungují ani programy vybízející k sexuální zdrženlivosti (což zase těší liberály). Nefunguje nic.

Ostatně, ke stejnému závěru dospěl v knize Příliš mnoho dobra Charles Murray, který stojí politicky na opačné straně spektra než radikální progresivistka Hardenová.

Člověk si dokonce klade otázku, do jaké míry je bankrot deradikalizačních programů v západní Evropě dán islámskou mentalitou a do jaké míry tím, že nefunguje téměř žádný program. Ani vládní ani placený soukromými nadacemi.

Ta základní příčina vypadá poměrně jasně. Na každém velkém programu odstranění nepravosti někdo vydělává. Přinejmenším jeho zaměstnanci. Programy tedy logicky dostávají tu podobu, aby vyhovovaly zaměstnancům a dalším příjemcům výhod. Přínosy pro příjemce pomoci se většinou neměří. Když se měří, ukazuje to katastrofální výsledky. Jenže kdyby se nezohledňovaly zájmy zaměstnanců a aktivistů, tak by se zase nikdo nezasadil o to, aby se program opravdu realizovat.

Dá se s tím něco dělat? Nebo se máme smířit s tím, že společenské poměry bude určovat někdo úplně jiný a místo nefunkčních programů pomoci budou realizovány funkční programy ničení lidských životů? Těžko. Ale je možné k těm věcem přistupovat se zdravou skepsí. A aplikovat princip přiměřenosti a zdravého rozumu. A trpělivě hledat, co bude fungovat. A taky neztrácet z mysli, že existuje něco jako poměr přínosů a negativních dopadů. Desetině nejpalčivějších případů můžeme pomoci bez citelných negativních dopadů. Dvěma desetinám možná. Polovině? To bude těžší. Ale při odstraňování poslední pětiny či desetiny velmi pravděpodobně převáží negativní důsledky.

Hardenová tvrdí, že bychom dokázali konstruovat účinné programy pomoci odstranění chudoby a nespravedlnosti, kdybychom dokázali měřit a zohledňovat genetické rozdíly mezi lidmi. Kéž by měla pravdu.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.