O svobodné diskuze

Bratislava 2. apríla 2023 (HSP/Petrhampl/Foto:Pixabay)

Článok z kategórie Česky

Když procházíte článkové sekce webu Arktosu, najdete něco nevídaného, co působí jako zjevení z minulosti. Otevřenou diskuzi. Takovou, jaká je dnes nepředstavitelná v mainstreamu i alternativě. Dokážete si představit, že by v České televizi vedle představitele Evropských hodnot ocitovali třeba Scotta Rittera? A dokážete si představit, že by na velké demonstraci dostala slovo vedle profesionálního antivaxera i třeba zdravotní sestra z covidária, která pracovala sedm dnů v týdnu dvanáct hodin denně, a denně jí pod rukama umírali lidé? Nebo že by taková zdravotní sestra dostala slovo na Protiproudu nebo Aeronetu? To je prostě nemyslitelné. Každý má své jasné názory a publikuje jenom to, co je v souladu

Byly časy, kdy tomu bylo jinak, a ty staré časy dosud přežívají na webu Arktosu. Třeba v debatě o Rusku a válce. Dva hlavní články za poslední dny jsou jeden proruský a jeden protiruský.

Článek Richarda Wilsona, žijícího v Moskvě, upozorňuje na zajímavý fenomén, který se projevuje v anglosaském světě. Ti lidé se o žádném africkém či asijském etniku neodváží ani naznačit cokoliv negativního. Naopak se před nimi ponižují a omlouvají za to, že jsou běloši a příslušníci západní civilizace. Komplexy si pak vybíjejí na jediných podlidech, kteří mohou být uráženi a ponižováni – na Rusech. Promítají si do nich nejrůznější osobní problémy. Což plynule navazuje na dvousetletou tradici, kdy Rusko se vším svým pohádkovým nerostným bohatstvím bylo jedinou částí světa, která se vzpírala kolonizaci. A vzbuzovala odpovídající emoce.

Mohu ten pohled potvrdit. Moji přátelé, co žili delší dobu ve Velké Británii nebo USA, jsou jinak skvělí lidé, ale jak slyší Rus nebo Rusko, vypínají mozek a přecházejí na primitivní nadávky, silně připomínající antisemitismus třicátých let. Jak ostatně Wilson připomíná.

Hned vedle Wilsonova článku najdete text bělošského nacionalisty Nicka Balta, který propaguje ty názory, které jsem nedávno vyložil zde. „Mohu doufat, že regiment Azov bude lodí, na níž plují mé sny o bílé rase. Nemohu ji (tu rasu) znovu posílit jinak než bojem nebo prací v jejich prospěch.“

Nejde zdaleka jenom o to, že si čtenář může vybrat. Jde o to, že autoři obou článků jsou příslušníky stejné komunity, čtou se navzájem a jsou nuceni na sebe reagovat. To vede k hlubšímu přemýšlení, nacházení silnějších argumentů a občas i k tomu, že uznáme nějaký náš vlastní názor jako problematický a třeba jej změníme.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.