Praha 5. februára 2024 (HSP/petrhampl/Foto:Pixabay)
Byly doby, kdy být šlechticem znamenalo cítit se bytostí jiného druhu než nevolníci nebo městští řemeslníci. Do kategorie „bytost stejného druhu“ spadali jen jiní šlechtici. Dnes můžeme pěstovat romantické představy, že společná křesťanská víra měnila vztahy, ale ve skutečnosti nemáme žádné doklady o tom, že by to tak fungovalo – pokud nemáme na mysli svaté, filosofy nebo jiné speciální případy
Až osvícenství a nacionalismus přinesly vědomí toho, že základní komunitou je národ a nikoliv sociální vrstva a že příslušníci stejného národa patří k sobě. V tomhle smyslu není třídní konflikt záležitostí marxismu (případně buržoazie), ale je záležitostí středověkou.
Z toho také vyplývá, že je velice obtížné, aby byl šlechtic vlastencem. Občas se to někomu podaří, ale jsou to vzácné případy. Třeba Masaryk si toho byl dobře vědom. Můžeme mít republikánské zřízení nebo můžeme mít šlechtu, ale nemůžeme mít obojí zároveň.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.