Praha 27. septembra 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:Pexels/Pixabay)
Před pár dny jsem tu shrnoval článek doktorky Trapkové a doktora Chvály o mladých dívkách, které se nějak nechaly přesvědčit, že jsou vlastně muži a jsou příšerně mrzačeny – psychicky, chemicky a nakonec operativně. Článek to přirovnává k jiným epidemiím duševních poruch, které proběhly v minulosti, a navrhuje pár věcí, jak zmínit riziko. Celé je to k přečtení tady
Možná jste si tehdy všimli, že nikde nezmiňuji význam rodinného zázemí, pozornosti rodičů, jejich láskyplné péče, dobrých mužských i ženských vzorů apod. Samozřejmě, že to je důležité! A Trapková s Chválou tomu ve svém textu věnují dost pozornosti.
Jenže…
Neuvedl jsem to mezi zásadními faktory prostě proto, že nikdo si neřekne: Teď vytvořím úplně katastrofální rodinné prostředí. Jsem rozhodnut být pro svoje děti odstrašujícím příkladem. Budu se chovat tak, aby jim to úplně zničilo psychiku. A příští týden odstartujeme rok hádek a rodinné nestability.
Každý by raději vytvořil skvělé prostředí svým dětem i sobě. Jenže někteří lidé prostě nezvládají své pocity, nezvládají své chování, nezvládají své životy ani své vztahy. Tak tomu bylo odjakživa.
Vedle toho narážíme na metodický problém. V poslední dekádě se totiž objevují hlasy, že je to celé jinak. Někteří lidé mají vrozené dispozice žít mizerné rozvrácené životy a tihle lidé předávají svým dětem i geny, se kterými to souvisí. Mizerné rodinné zázemí a problémy v dospívání jsou tedy dvěma následky téhož, ale nejsou vůči sobě v pozici příčiny a následku. Tak to aspoň tvrdí Kathryn Paige Hardenová (její argumentace je velmi přesvědčivá) a další.
Zkrátka, když chceme chránit děti, potřebujeme najít východisko, které počítá s tím, že lidé nejsou dokonalí a že dělají chyby. Občas dokonce dělají velké chyby. Občas se jim rozpadají vztahy. Ale kvůli tomu není třeba mrzačit dospívající dívky.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
Prečítajte si tiež
16.9°C
Sobota 
17.3°C
Pondelok 
Nedeľa 
.jpg)
.jpg)
