Praha 1. decembra 2023 (HSP/petrhampl/Foto:Pixabay)
Čím dál jasněji se rýsuje, že Česká republika směřuje nikoliv k modelu, který připomíná Západní Německo 80. let (a pro který dosud používáme nostalgický pojem „Západ), ale spíše k modelu připomínajícímu Paraguay nebo Argentinu 70. let
Obrovské sociální rozdíly, bída, nevzdělanost, zaostalost, okázalé zneužívání moci, a v pozadí na vše dozírá americký „spojenec“. Některým lidem se podaří odstěhovat se, zbytek se přizpůsobí. A po čase se dokonce začne tvrdit, že příčinou problémů je rasová méněcennost nebo místní kultura. Nikdo už nebude věřit tomu, že Česká republika bývala zemí, která stavěla jaderné elektrárny a produkovala nejlepší inženýry na světě. Ostatně, latinská Amerika taky bývala bohatým regionem.
Vypadá to, jako by USA neuměly ze svých satelitů vyrábět nic jiného.
Pokud vím, první o tom začal mluvit profesor Budil, ale všímají si toho další a další. Před pár dny vyšel například hezký článek na Délském potápěči. Mluví se tam o „brazilizaci“, ale to je detail. Píše se tam mimo jiné:
„Jak geniálně vystihl Jan Keller, „Tržní systém funguje vždycky na protikladu centra a periferie. Pokud by na celém světě byly podmínky pro podnikání všude stejné, pokud by byla stejná cena pracovní síly, stejná míra sociálního zajištění, stejné daně, tak se vůbec nikomu nevyplatí investovat někde jinde, investovat v cizině.“
Zdá se, že socialismus – ať už marxistický, pruský nebo nacionální – je vlastně nutnou sebeobranou periferie proti politice jádra a režim před rokem 1989, ať už měl jakékoliv chyby a ať už se to argumentovalo jakkoliv, tak úspěšně i neúspěšně, vědomě i nevědomě bránil úpadku Československa na úroveň periferie.“
Tou obranou nemusí být socialismus. Klidně to může být národní kapitalismus nebo nějaký úplně jiný model. Podstatné ale je, že národní stát brání národní hospodářství celou svou silou. A že “národní” je důležitější než “tržní”.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
