Praha 4. júla 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR – Henrich Mišovič)
Od mládí slýchám, že plánované hospodářství nefungovalo a nemůže fungovat, protože plánovač pokaždé naplánuje něco jiného, než lidé chtějí. Tudíž se vyrábí věci, které lidé nechtějí a nevyrábějí se věci, po kterých je poptávka
Je to jedno z jedno z těch tvrzení, na které je člověk tak zvyklý, že o nich nepřemýšlí. Až si jednoho dne řekne: Moment! Tady něco nehraje! Ono to přece za starého režimu nebylo tak, že by se vyrábělo příliš mnoho jízdních kol a příliš málo jízdních motorek. Nebo že by se vyrábělo příliš mnoho kabátů a příliš málo bot. Fronty a pořadníky byly na jízdní kola i na motorky. A tak tomu bylo ve všech oblastech. Problém spočíval v nedostatku kapacit. Ne v tom, že by se vyrábělo něco, co končí na smetišti. Nedostatek jedné věci a přebytek jiné, to je naopak jev typický pro tržní systémy.
Celkový nedostatek nepochybně souvisel s tím, že, že mnohem více zdrojů se vynakládalo na elektrárny, mosty, atomové kryty a levné byty a mnohem méně zdrojů na spotřební zboží. A také s tím, že příslušníci nižších tří byli bohatší než dnes. Bylo to dobře? Bylo to špatně? To je otázka politických priorit. A je taky pravda, že v zemích na západ od nás zvládli elektrárny i spotřební zboží. To je ale na úplně jinou diskuzi.
Nehoruji pro zavedení centrálního plánování, ale měli bychom si připustit, že to není zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá v teoretických poučkách.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
