Praha 6. marca 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Evgeniy Maloletka)
Big Serge publikoval další dlouhý analytický článek plný zajímavých postřehů, nicméně to nejdůležitější je asi následující. V opotřebovací válce nerozhoduje, kdo má větší ztráty. Rozhoduje, kdo je schopen ztráty nahrazovat. Rusku na Ukrajině ztrácí nějaké lidi i nějakou techniku, ale je schopno dodávat obojího víc, než o co přichází. Jeho síla tedy roste. NATO taky ztrácí, ale není schopno doplňovat. Jeho síla tedy klesá. Rozdíl se zvyšuje. A když se zvyšuje rozdíl v síle, rostou i ztráty toho slabšího. A když rostou ztráty toho slabšího (který není schopen nahrazovat), zvyšuje se rozdíl v síle… a tak pořád dokola
Je to vidět i na bojišti. I když ukrajinské jednotky NATO hájily pevnost Avdějevku jako absolutní prioritu se vším, co měly, udržely ji necelý týden. Srovnejte to s několikaměsíčními bitvami o jiná města. A ten rozdíl se bude zvyšovat.
Normálně myslící člověk by řekl, že je nejvyšší čas žádat o mír a vyjednat aspoň trochu slušné podmínky, než se to zhroutí úplně. Nicméně vidíme opak. Záplavu arogantních frází, odhodlání pokračovat v drtivém prohrávání a nesplnitelné sliby o podpoře naší strany. Jak Big Serge dokládá, ty sliby by mohly mít smysl pouze v případě splnění základní podmínky – zavedení válečné ekonomky, zrušení green dealu, zrušení výroby průmyslového zboží, možná zavedení přídělového systému, zavedení pracovní povinnosti atd. Pak bychom (snad) byli schopni chrlit potřebné tuny zbraní. Ne, že by nám na Západě neprospělo, ale je to přesně to, čeho naše elity schopny nejsou.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.