Praha 15. júna 2023 (HSP/petrhampl/Foto:Screenshot Youtube)
Zase proběhla vlna pohoršení, že byla obsazena černoška do role bílé dívky. I když se přiznám, že nevím, proč by malá mořská víla měla být spíše běloška než třeba Filipínka. Vždyť mořské víly plavou po celé zeměkouli a bývaly situovány spíše někam na kraj světa než poblíže Evropy. Problém zjevně není v tom, že by lidé nesnesli pohled na míšenku. Problém je v tom, že jsou na každém kroku převychováváni pubertálními aktivisty, kteří jim ukradli jejich stát. Ano, určitá část publika touží být převychovávána. Ale jinou část publika (nejspíš masivní většinu) to pěkně štve
Přitom je to zbytečný problém. Třeba v opeře je normální, že 50letá 100kilová bílá pěvkyně hraje 15letou Japonku, a nikomu to nevadí. Ta Pucciniho opera se tak hraje už víc než 100 let. Pravidla žánru jsou prostě taková. Záleží na hlase, nezáleží na vzhledové věrohodnosti. Jenže to pak být stejné pro všechny. A ne, že na jedné straně černocha nesmí hrát ne-černoch a indiána nesmí hrát ne-indián, a zároveň jsou do bílých rolí obsazováni černí herci. Konec konců, dnes už poměrně spolehlivě vím, že odpor proti takovým nespravedlnostem je dán biologicky. Lidský mozek nesnáší výraznou neférovost. Souvisí to s jeho stavbou, není to jen otázka sociálního učení. Když vidíme nespravedlnost, cítíme se špatně. Dokonce i když je to nespravedlnost v náš prospěch, potřebujeme si to nějak odůvodnit či ospravedlnit. Natož, když je to proti nám.
Možná se lidé časem přestanou rozčilovat, ale v pořádku jim to nebude připadat nikdy.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.