O kolaboranta míň…

Praha 2. novembra 2024 (HSP/Vidlákovy kydy/Foto:Screenshot YouTube)

Toto napsal jistý Martin Beer do diskuse na mém fejsbůkovém profilu. Dodal k tomu, že je to sice tvrdé, ale je to tak. O kom myslíte, že to napsal? Napsal to senátorovi Krausovi, který zemřel na embolii, protože to byl zarytý ODSák, který podporoval tuto vládu? Ne, napsal to o Vladimíru Kapalovi, zakladateli svobodného rádia, který zemřel tento čtvrtek nad ránem po dlouhé těžké nemoci

Vladimír Kapal byl jeden z průkopníků toho, co dneska mezi námi, dezoláty, už dělá každý. Jestliže velká mééédia lžou, nadržují jedné straně a vymlčují důležitá témata, je zapotřebí si udělat vlastní média. A tak si na důchod založil internetové Svobodné rádio, kam si zval ty, které by Česká televize nikdy nepozvala, na klidné a příjemné debaty. Nebojoval proti mediálním lžím, že by jim zapaloval auta. Neposílal reportérům výhružné dopisy. Prostě si založil rádio a mluvil tam o věcech, o kterých se jinde nemluvilo.

A nakonec na to doplatil životem. Za jeho rozhovor s Josefem Skálou, kde rozebírali události v Katyni, se oba dostali před soud. To víte, byl srpen 2022 a válka na Ukrajině byla jasně vyhraná, naše vláda už si kolíkovala Luhanskou oblast, kterou bude po válce obnovovat a Rusko to zaplatí válečnými reparacemi. Tehdy se jiné názory nevyvracely, tehdy se prostě blokovaly i s weby, kde byly zveřejněny. I soudci podle toho soudili a tak se po dlouhém chození na soudní stání dozvěděl od Nejvyššího soudu, že „vybočil z rámce běžných projevů a jeho společenská škodlivost je o to vyšší, protože prohlubuje nedůvěru v demokracii a právní stát.“

V dnešní době se proti jiným názorům nepostupuje po hitlerovsku, ale po kafkovsku. Dneska na vás nepošlou gestapo, ale státní a justiční byrokracii. Nikdo vás nestřelí do týla za rozvracení jejich krásných pořádků, ale uštvou vás. Zákony už na to máme. Můžete být souzen i když jste nikomu nezpůsobili škodu. Smažou vám profil i bez soudního příkazu… Dneska se nevolá policie, ale volá se Zuckerbergovi, že o laptopu Huntera Bidena se na fejsbůku prostě psát nebude. Dneska vám nevezmou počítač, ale vezmou vám chuť k životu.

Vladimíra Kapala nakonec po dvouletém trápení dohnala mrtvice. Nebyl k tomu zapotřebí ani jeden „tajnej,“ který by chodil všude za ním. Žádní divní páni mu nevyhrožovali. Jen mu řádně chodila předvolání a výhružky od spořádaných občanů… Psům, psí smrt! Nakonec se to podařilo. A může za to samozřejmě mrtvice… tak to stojí v protokolu. Není tam jméno žádného kata a vlastně ani soudce.

Jak to napsal Karel Kryl? Demokracie dozrála do žaludečních vředů…

A dnes o něm jistý Martin Beer řekl, že alespoň je o kolaboranta míň. Pravděpodobně nikdy neslyšel žádný jeho pořad ani rozhovor a ve skutečnosti vůbec neví, kdo Vladimír Kapal byl. Jen se o něm na nějakém liberálním plátku dozvěděl to nejhorší. Někde napsali, že Kapal je kolaborant, bodrý Čech to vzal jako fakt a přišel si zatančit u jeho památníku. Nijak si to neověřoval, protože dneska se přece věří vládě, médiím i institucím. A kdo jim nevěří, je svině a je zapotřebí kolem něj vykopat příkop a postavit plot.

Když zemřel senátor Kraus, vyjadřovali mu jeho odpůrci soustrast a mluvili o tom, jak je to zasáhlo. Když zemře Vladimír Kapal, je to důvod k exhibicím, protože v jeho případě se to může a nikdy nepřijde ani soudní příkaz, ani předvolání od policie ohledně přestupku, jak se to stalo Máje Šabinské. Radost nad tím, že je o kolaboranta míň, ta je svobodou projevu chráněná, ale běda, kdyby se takhle někdo vyjadřoval o Krausovi. To už by policie u něj klepala… chlubili se, že jsou schopni internetovou nenávist odhalovat do čtyřiadvaceti hodin.

Smrt Vladimíra Kapala mě zasáhla o to víc, že sedím na stejném tygrovi a jsem ohrožen tím samým, co ho přivedlo do hrobu. Je to připomínka toho, že boj za svobodu má i v dnešní pokrokové liberální demokracii své oběti. A také je připomínka, že je mezi námi stále dost lidí, kteří se jen třesou na to, až se budou moci vybít z těch nejnižších pudů.

Dnes jsem na jednu lahev portského napsal Vladimírovo jméno a uložil. Zůstane nedotčena tak dlouho, dokud v tomto boji nezvítězíme. Dokud nezničíme tuhle kafkovskou dystopii. Dokud nebude platit, že svoboda slova je především svoboda říkat věci, které lidi nechtějí slyšet. Vypiju ji s přáteli, až bude běžné, že vás za buřičské řeči posadí do studia České televize proti nějakému odborníkovi na dané téma a ten vás bude mlátit po hlavě argumenty, nikoliv soudními příkazy.

Vladimíre, čest Tvé památce. Zvedl jsou korouhev tohoto boje jako jeden z prvních. Snad ji dokážeme nést dál alespoň tak dlouho, jako jsi ji nesl Ty.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz