Praha 6. septembra 2023 (HSP/Petrhampl/Foto:Pixabay)
Tak jak to je? Žijeme na úkor zemí třetího světa? Nebo oni na náš úkor? Kdo komu platí? Kdo komu poskytuje pomoc? Dá se v tom nějak vyznat?
Ocenit staré koloniální časy je těžké. Někdo víc zvýrazní, co bylo z kolonií vyvezeno. Někdo zase, kolik silnic a železnic bylo vybudováno. A jak efektivní státní správa byla zavedena. A někdo zase, jak brutálně byla potlačována domorodá povstání. A někdy připomene, že domorodci se k sobě navzájem chovali ještě mnohem hůře. Navíc každý případ je jedinečný. Zkrátka, ty staré časy už nerozsoudíme.
Nicméně současný model je poměrně jasný. Dá se to ukázat na imaginární zemi Afrádii, kde mají nerost brunium. Kdyby brunium těžil afrádský státní podnik, prodávali by ho na světovém trhu za 1000 dolarů za tunu (nebo ekvivalent v jiné měně), což by umožnilo poskytnout horníkům slušné pracovní podmínky a ještě by ta země bohatla. Ona by nejspíš nebohatla až tolik, protože by to nějaký místní diktátor rozkradl, ale to není náš problém.
Jenže brunium těží nějaká americká firma. Práci stejně udělají afradští horníci, Američané pošlou jen pár expertů a země Afrádie dostává 115 dolarů za tunu. Kdyby se to afradským nelíbilo, americká tajná služba jim vymění prezidenta. Jak to nedávno vysvětlil nadšeně americký blogger Bratříček „nikdo přece nestaví 12 letadlových lodí, aby nečinně přihlížel, jak jednotlivé státy opouštějí dolar.“
Za Afrádii a brunium můžeme dosadit v zásadě jakoukoliv zemi a zdroj, pokaždé to funguje stejně.
Jenže pozor! Že na tom vydělává někdo na Západě, to ještě neznamená, že na tom vydělává Česká republika. Američané nám brunium neprodají za 115 ani za 150 dolarů. Platíme pěkně 2000 za tunu, a kdybychom si to snad chtěli obstarat levněji, americký spojenec nám vysvětlí, že by to bylo amorální a nedemokratické. Morálka je přece víc než naše peníze.
Zkrátka, ve sporu mezi Západem a drancovanými zeměmi je naším zájmem úspěch drancovaných zemí.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
