Praha 29. decembra 2022 (HSP/petrhampl/Foto:wikimedia)
Skandál Danuše Nerudové s falšováním studijním výsledků a rozkrádáním vlastní školy už jeden naplno. Ta věc je zajímavá hlavně tím, že v akademickém prostředí o tom věděli naprosto všichni, a to už dlouho. Přesto se to dařilo držet mimo velká média. Což logicky otevírá otázku, kolik je tu dalších velkých průšvihů ne takových, že se to tají, ale takových, že o tom vědí tisíce a tisíce lidí a přesto se to mimo bublinu nedostane
A ještě něco. Lidé mimo akademickou sféru mají tendenci si myslet, že rektor, tedy šéf vysoké školy, je ten nejlepší a nejrespektovanější profesor. Nebo aspoň někdo, kdo se dokázal prointrikovat nahoru. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Špičkový vědec či učitel má zajímavé grantové projekty, ti další mají méně zajímavé projekty, a kdo nemá nic, ten jde dělat děkana či rektora. Bude věnovat spoustu času administrativě a společenským povinnostem a vydělá si méně. Lidé v oboru tedy vědí, že rektorka znamená totéž jako druhořadá vědkyně, nicméně pro širokou veřejnost ten titul zní velmi prestižně. Což není jen případ rektorky Nerudové, ale i rektora Zimy.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.