Praha 1. marca 2023 (HSP/petrhampl/Foto:wikimedia)
Pořád ještě si to nechceme přiznat, ale skutečnost je taková, že Západ už není schopen držet krok s čínskou civilizací. Oni jsou pokročilí, my zaostalí. Nejdříve nám ujeli v průmyslové kapacitě, potom v sofistikované výrobě (s tím souvisí počty inženýrů), samozřejmě v ekonomickém růstu a nakonec i ve vědě. A to i podle západních měřítek. Když se podíváte, kdo publikuje v těch vědeckých časopisech, které jsou na západě pokládány za nejvýznamnější (vědecká komunita na to má nějaká měřítka), Číňani jednoznačně vedou. Americké ústavy mají lepší marketing, ale čínské ústavy mají výsledky
Nestalo se to samo. Čínská vláda poslala miliony studentů na dobré zahraniční školy (i s tím rizikem, že někteří v cizině zůstanou) a masivně investovala do domácího výzkumu. Ale pozor! Nedovolila vědecké komunitě, aby se samosprávně řídila sama. Nedovolila, aby převážili lovci dotací. Dbala na přiměřenou míru svobody bádání. Ale byla to vládnoucí dynastie, kdo určoval priority.
A máme tu výsledky. Samozřejmě si nedělám iluze, že se tam neděla různá bezpráví, nekradlo se, často nepřevážila neschopnost nebo politikaření atd. Přesto se úsilí vyplatilo a pozitivní převážilo. Dnes se dělá nejvíce špičkové vědy v Číně a je extrémně nepravděpodobné, že by se to v dohledné době změnilo.
To nemá dopady jenom na Čínu, ale ne celý svět. Proč by se měly různé státy třetího světa orientovat na vztahy se Západem, když je tu pokročilejší a bohatší Čína schopná nabídnout mnohem přátelštější vztahy? Jediným západním argumentem byla v posledních desetiletích vojenská síla a ta po Bachmutu přestává být hrozbou.
Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.