O čem budu psát v pondělí?

Praha 3. septembra 2022 (HSP/vidlakovykydy/Foto:Facebook)

Tak jak to dneska na Václaváku proběhne? Přijde nás dost? Budou řečníci mluvit rozumně? Nedojde na nějaké provokace? Dodá to impuls k dalším činům? Uskutečníme první kroky ke sjednocení a sebeuvědomění? Nebo nás prostě bude málo, řečníci si budou honit ego, Česká televize si udělá dost záběrů „fašizujících bojůvek“ a výsledkem bude znechucení a žádná šance na změnu budoucnosti?

Nevím.

Ale budu tam dneska také a v pondělí napíšu, co jsem tam viděl. Ať to bude cokoliv. Nic nezamlčím, nikomu nebudu nadržovat, nikomu nezůstanu nic dlužen. Jakožto bloger jsem udělal pro propagaci této akce maximum, protože souzněla s tím, po čem volám už dlouhou dobu. Že je zapotřebí zapomenout na staré rozpory, je zapotřebí přestat lustrovat ty, co to ještě nevzdali a snaží se o něco víc, než jen zachraňovat sami sebe. Je zapotřebí být tolerantní k jejich dávným chybám, protože když teče do podpalubí, je důležité pumpovat. A kdo pumpuje, ten je náš.

V tomto duchu byla celá demonstrace svolána. Po celou dobu visel její banner zde na Litterate. Je zapotřebí zapomenout na rozpory a semknout se, protože se na nás valí dokonalá bouře. Jak jsem psal teď v posledních dnech, já chci vědět, kolik nás je, chci vědět, s kým se dá počítat, chci vědět, jak si stojíme a chci na vlastní oči vidět, jestli jsme schopni udělat nějaký ten krok ven z této žumpy. Ale chci také vědět, jestli si na tom někdo míní honit triko, chci vědět, nakolik jsou řečníci schopni vidět souvislosti, chci vědět, zda nebojujeme minulou válku, chci vědět, nakolik jsme malicherní, úzkoprsí a rozdrobení, neschopní překročit svůj stín.

Chci se dnes dozvědět, jestli mám za koho bojovat a nebo jestli bude lepší zvýšit zdi okolo svého gruntu, okovat vrata železem a věřit jen sobě. Na Václaváku dneska bude přesně to, co si tam přineseme a co si tam přinesou ostatní. Mějte to na paměti. To rozhodne, jestli budeme dav a nebo něco víc.

Včera odpoledne si „fejsbůková komunita“ všimla mého profilu a začala mi z něj mazat články. A samozřejmě, jak na sviňu právě ty, které se nejvíc týkaly dnešní demonstrace. A čím víc se snažili mazat, tím víc si to čtenáři kopírovali přímo odsud, šířili to na svých profilech a sdíleli. Tímto chci Cukrbergovi poděkovat za propagaci. Na každou zbraň se najde protizbraň. Čím víc mě blokují, tím víc to čtenáři kopírují a šíří. Každá zablokovaná kopie vygeneruje dvě nové. Všem Cemperům přeju příjemnou šichtu při hledání stovek a stovek kopií mých článků po celé „Licokníze,“ které nic nespojuje. Alternativa vs. fejsbůk – 1:0.

Ne není to vyhraná válka, jen bitva. Už nás ani na fejsbůku nedokáží umlčet bez velkých kolaterálních ztrát.

Zpátky k demonstraci…

Včera jsme se dozvěděli, že Nordstrým se znovu nerozjede a že státy G7 chtějí zavést cenový strop na ropu a plyn. Co k tomu řekl Putin, to všichni už měsíc víme. Že prostě přestanou dodávat. My, co čteme i jiná, než pravdomluvná mééédia, tak víme, co napsali u Bloombergu. Že Rusko toto nedodávání minimálně rok vydrží. Jak dlouho vydržíme my, Kefalín?

Přibyl další důvod k demonstraci. Další důvod vzít si stát zpátky. Další důvod, aby tahle zkurvená mašinérie táhla na smetiště dějin i se svými ojroatlantickými hodnotami. Včera bylo pozdě. Sakra chlapi, dejte si na tom pódiu záležet. Mluvte o tom, co je důležité a nemluvte o tom, co je už dávno pasé. A vy, co to budete poslouchat, dejte jim šanci. Je možná poslední. Jak jsem to psal před měsícem? Buďto dneska přijdete a pomůžete svou přítomností udělat první krok, aby pak mohly být učiněny další kroky…, nebo nepřijdete a počkáte si až nějakou jinou akci svolá někdo jiný. Po dnešních zprávách o stavu Nordstrýmu bych řekl, že se asi načekáte.

Já v pondělí napíšu, co jsem viděl a slyšel. Ať jde o řečníky nebo o posluchače. Ať jde o ty, kteří chtějí v těchto časech ke kormidlu, nebo ty, kteří prostě chtějí dobrého kapitána. V podělí napíšu svůj dojem. Ne pravdu, ale můj názor. Doufám, že nebudu sám a že se zde na Litterate sejde víc příspěvků od různých svědků, kteří se tam budou pohybovat.

Jo a pro ty, kteří by se se mnou chtěli potkat… nedokážu říci, kde přesně na tom Václaváku budu. Přece jenom jsem venkovský Vidlák a v Praze jsem nebyl patnáct let. Vidle si brát nebudu, to by asi před policií neprošlo. Ale budu mít černý australský klobouk a za krempou budu mít zastrčenou zkrácenou vidličku. Oslovit musíte vy mě.

Daniel Vidlák