Praha 11. apríla 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Andrew Medichini)
Thomas Fazi publikoval na Unherd další skvělý analytický text o vývoji evropské antisystémové opozice
Nejdříve je strana v opozici, učí se technikám politického boje, učí se porážet mainstreamová média, dokáže stále pádněji oslovovat masy… až jednou vyhraje volby ve své zemi a sestaví vládu. Jenže v té chvíli se ukáže, že hospodářství země bylo cíleně zdecimováno a zbytek je závislý na podpoře z evropské centrály. A tak je principiální opoziční postoj v tichosti opuštěn a strana začíná podporovat všechno, proti čemu dříve bojovala – zatažení vlastní země do války, migraci, Green Deal a všechno ostatní, co si evropské vedení nadiktuje (nebo co si nadiktuje americký velvyslanec). Aby se neřeklo, zůstane prohlášení, že rodina je svazkem muže a ženy nebo podobná symbolická záležitost, na kterou euroelity kašlou.
Ukázkovým příkladem je Meloniová. Teď to vypadá, že stejnou cestu bude následovat Le Penová, a do značné míry je to i případ českého ANO.
Dá se s tím něco dělat? Ano, konsolidovat moc ve své vlastní zemi tak, aby bylo možné se pustit do zápasu s nadnárodními strukturami. Dokud velkou část moci drží opozici úzce spojená s těmi s těmi strukturami, nenadělá národní vláda nic.
Což otevírá otázku, co by udělalo ANO v případě volebního vítězství. Pokusilo by se o převzetí moci? To nejdůležitější se teď odehrává v hlavě Andreje Babiše. Povzbudí ho slovenský příklad, aby následoval Ficův vzor? To je teď pro náš národ mnohem důležitější než ekonomická situace, vývoj preferencí apod.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
