Praha 31. októbra 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Julian Stratenschulte/DPA via AP, Pool)
Čtenáři Druhého pohledu vědí, že tu věnuji dost pozornosti alianci mezi dělnickou třídou a průmyslovými magnáty, která se rýsuje v USA. Dnes k tomu mohu doplnit nedávný citát Sumantry Maitry, což je indicko-americký konzervativní vzdělanec, takový ten, co mluví na spoustě konferencí, píše do spousty celkem přestižních publikací a všude je vítán
„Klíčový už není konflikt mezi prací a kapitálem. Klíčový je konflikt mezi národním a mezinárodním kapitálem.“
K tomu je ovšem dobré doplnit, že finanční kapitál je ze své povahy mezinárodní. Volně se přesouvá tam, kde to zrovna nejvíc vynáší. Výrobní kapitál se rád usazuje na jednom místě. Výroba potřebuje tradici a stabilitu.
Svět reálné produkce si navíc začal uvědomovat, že americká hegemonie pro něj není výhodná. Britská hegemonie v 19. století přinesla obrovské příležitosti britským továrnám a nakonec se to projevilo i na mzdách britských dělníků. Současná americká hegemonie nic takového nepřináší. „Skutečnou obětí liberalismu a globalismu je americký lid,“ formuloval to někdejší Trumpův šéfideolog Steve Bannon.
A v rámci aliance platí, že co je špatné pro dělnickou třídu, je špatné i pro magnáty. O tom totiž aliance jsou. Magnáti podporují opatření vedoucí k tomu, že dělník si slušně vydělá, bude schopen zaplatit bydlení, zdravotní pojištění, šaty pro manželku a ještě si občas zajít do hospody. A dělník chápe, že je lepší, aby ty obrovské zisky šly do kapsy místnímu boháči než anonymní korporaci.
Nejlepší období západní civilizace bývá charakterizováno výrazem „příměří mezi prací a kapitálem.“ Že by se rýsovalo nové příměří? Nebo dokonce trvalý mír?
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.
0.0°C
.jpg)
