Normální člověk a migrace

Bratislava 19. augusta 2024 (HSP/Daniela Kovářová/Foto:Pixabay)

Normální člověk nakupuje u Vietnamce a v hospodě si připije se sousedem, ať už ten soused má jakoukoli pleť, národnost či státní příslušnost. Hlavně když ten soused u stolu není pako

Normální člověk nemá nic proti černochům, Arabům, Asiatům, hinduistům nebo muslimům, když k nim přijede do Egypta, do Číny nebo do Thajska na dovolenou nebo na služební cestu. Normálnímu člověku nevadí Zuzana Tvarůžková, Ray Koranteng ani Lurdes Gloria Manuel.

Když ale normální člověk a běžný Čech v roce 2015 sledoval ty proudy exotických cizích nájezdníků, jimž Německo otevřelo hranice, věděl, že to nedopadne dobře. Věděl, že přijdou ghetta a pouliční bitky, hromadná znásilnění, útoky noži a mačetami, pálení aut a střety kultur. Věděl, že jen mizivá část dospělých cizinců se naučí místní jazyk, přijme evropskou kulturu a poklidný způsob života, začlení se a začne pracovat. Tušil taky, že za těmi prvními mladíky dorazí jejich rodiny s mnoha dětmi a příbuznými a všechny ty miliony hladových krků budou státy živit z daní normálních místních občanů a pracujících.

Normální člověk také chápe, že do Belgie, do Německa nebo do Čech se nevejdou všechny ty miliardy lidí, kteří v roce 2015 žili jinde než v Evropě, měli se hůř než u nás, na jejichž území panuje nouze a lidská práva v našem pojetí k nim dosud nepronikla. Evropa prostě všechny zachránit nedokáže, jakkoliv jsou touhy těch cizinců z jiných kultur přirozené. Kdo odkudsi ze stepi či slumu by nechtěl žít v Českých Budějovicích, v Římě nebo na bavorském venkově? Kdo by nechtěl žít tam, kde to desítky generací domorodců vylepšily k dnešní podobě a dnešnímu blahobytu? Kdo by nechtěl žít v bezpečné zemi bez válek a s klesající kriminalitou?

V každém případě normální Čech vždycky věděl, že žádná evropská země nebude mít dost peněz, dost místa, dost odborníků, dost škol, dost učitelů, dost ubytoven, dost policistů ani dost psychologů, aby ten nápor zvládla. Normální člověk to všechno doma, za humny a v sousedství nechtěl. A tehdy, před těmi devíti lety, se běžný Čech začal bát. Začal se bát tím spíš, že vítači netrvali na tom, aby příchozí dodržovali evropskou kulturu a evropská pravidla. Ba právě naopak. Padali na zadek kvůli té jejich cizí nepřijatelné kultuře a měli plná hrdla slov o respektu a toleranci.

Normální člověk to všechno věděl v roce 2015 – a dnešek mu, bohužel, dává zapravdu. Politici, co to dopustili, byli buď pitomí, podplacení, zaslepení, pomýlení nebo vystrašení. Dnes by se měli kát, omluvit nebo spáchat rituální sebevraždu. A ti dnešní to musí zastavit.

Je třeba konat na dvou frontách a je třeba konat ihned.

Předně je třeba okamžitě zrušit štědré podpory a sociální dávky. Valná většina cizinců sem totiž přichází právě pro ně. Proto je třeba okamžitě změnit azylovou politiku a národní i evropskou legislativu. Pokud se evropské státy nespojí, nedohodnou a nebudou postupovat společně a jednotně, pak je třeba, aby Česká republika (a každá další země jednotlivě) vypověděla migrační pakty a podobně jako za doby kovidových restrikcí začala se chránit sama, jinak dopadne jako Francie nebo Velká Británie. Je třeba odejmout lidem bez státní příslušnosti podpory a sociální dávky. Malé Česko, ale ani Německo, Británie nebo Francie nedokáží uživit všechny hladové krky, co jich na planetě je.

A pak je třeba uzamknout hranice a před nájezdníky je hlídat stejně jako v roce 2020, když neměl proniknout přes hraniční čáru ani maličký covidový virus. Nepustit do země žádné davy ekonomických imigrantů. Jak víme, jde to – a umíme to. A pak taky netolerovat žádné násilí, žádný útok, žádné vyhrožování. Příchozí a cizince si vybírat individuálně, pečlivě a jednotlivě. Prověřovat, hledat vybrané profese a takové osobnosti, které si dobrodiní budou vážit, namísto aby si dávky a služby nárokovali. Je třeba zásadně upřednostnit našince před cizími nevychovatelnými nájezdníky. A ano, i před jejich třeba nezletilými nebo nevinnými rodinami.

Možná už je příliš pozdě. Ale zkusit je to určitě třeba. Jinak nás proklejí naše děti a příští generace. Já jsem v každém případě připravena všechny změny podpořit. A doufám, že se ke mně další veřejní činitelé, poslanci a senátoři přidají. A že naše vláda bude všechny ty změny iniciovat.

Psáno pro MFDnes

Daniel Kovářová

Článok pôvodne vyšiel na portáli blog.idnes.cz/danielakovarova