Praha 13. októbra 2024 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Pexels)
V sobotu jsem se zúčastnil Konzervativního kempu. Pořádala to Společnost pro obranu svobody projevu. Očekávali, že přijede šedesát lidí a nakonec jich bylo sto dvacet i přes poměrně vysoký účastnický poplatek. Ale řečníci za to stáli. Ekonomický expert Kříž, europoslanec Ondra Dostál, Ivo Budil, Martina Kociánová, Patrik Nacher, Jan Zahradil, Jiří Kobza, Andrej Duhan, Michal Semín, Vlastimil Veselý, Dalibor Balšínek, Tomáš Kulidakis, Roman Joch, Marian Kechlibar, Robert Kotzian a další
Poslouchala je celá řada podnikatelů, dokonce i velmi bohatých podnikatelů, redaktorů, aktivistů, právníků, sociologů… vzadu seděl dokonce jeden obskurní bloger v klobouku s vidlemi na tričku… Záměrně vynechávám, že tam byl i Saša Vondra, kterého prostě nemám rád, za jeho sviňárnu ohledně kompra na Zdeňka Jandejska.
Seděl jsem tam a měl jsem radost, kam jsme za poslední tři roky došli. Nechci parafrázovat jednotlivá řečnická vystoupení, ta budou na stránkách SOSP ke shlédnutí, ale ještě zajímavější byly debaty, při kterých byly kamery vypnuté, aby se nikdo nemusel bát mluvit otevřeně. A samozřejmě úplně nejzajímavější byla drbárna na chodbách, kde se toho řeklo úplně nejvíc.
Zkusím vám na dnešní nedělní čtení zprostředkovat pár dojmů:
Už se nebavíme o tom, kde sehnat peníze. Už se bavíme o tom, co se s nimi bude dělat. Ale pořád platí, že nejvíc pro národ dělají obyčejní lidé, kteří pošlou pětistovku na podporu svého oblíbeného projektu. Nicméně, přibývá firem, které nechtějí být woke, nechtějí být progresívní a chtějí inzerovat v našem tisku.
Už máme média, která se osmělují čím dál víc a ano, každý den jim přibývají čtenáři a liberálním intervjukům každý den čtenáři ubývají.
Panuje stále větší optimismus. Z jednotlivých projevů to ještě nevyplývalo, ale debata už byla bojovná a drbárna na chodbách už byla plná plánů, „jak ty liberály vypráskáme na smetiště dějin.“
Jestli se těm šmejdům z České televize něco podařilo, tak je to ruské tabu. Pořád se ještě nedá ani na takovém kempu a bez kamer mluvit svobodně, jakmile jde o ruské energie, ruskou politiku, ruská geopolitická váha a budoucnost, ve které Rusko pořád existuje. Pořád se vám to vznáší nad hlavou…
Ani ten největší pravičák tam nemluvil o tom, že řešením jsou nízké daně a dokonale volný trh. Argument je jednoduchý – co zprivatizujete, to si koupí nadnárodní korporace plné woke liberálů, takže privatizací vliv líbodémo roste a rozhodně neklesá. Pokud chce konzervativní podnikatel zastání před globálními korporacemi, musí dopustit dostatečně silný stát.
Sám stát je poslední instituce, kterou liberálové ještě úplně neovládají. Ještě pořád jsou volby a ještě pořád se mezi pravdu a lásku dostávají konzervativci. Je třeba se toho chytit. Dokázal to Orbán, dokázala to AfD, dokázal to Kickl, dokázal to Fico, i my to můžeme dokázat.
Nejsme na tom vůbec špatně. Co ukázaly volby, to existuje i mimo ně. Nejsme malá hrstka, nejsme marginální, nejsme chudí a nejsme bez sympatií i od těch, od kterých bych to nečekal. Už to nejsou nářky na poměry. Už to dokonce ani nejsou nadávky na poměry. Už je to chuť se poprat se světem a zvítězit.
Už to není naivita, nejsou to klapky na očích, není to zbytečné bourání hlavou do zdi. Už je to použitelné a všichni, kdo příští podzim půjdou s Fialovou vládou do duelu, tam měli své zástupce, kteří se na základních tezích shodli.
A správně to řekl Jan Zahradil – je zapotřebí si vzít svou zemi zpátky. A až to bude, tak se pak můžeme hádat o výši daní.
Daniel Vidlák
Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.
0.0°C
.jpg)
.jpg)
