Takže:

Když začala válka na Ukrajině, rozhodl jsem se, že prostě nemohu jen tak sedět a jízlivě komentovat, že se blížíme k fatálnímu průseru. Je třeba se zvednout s gauče a pokusit se udělat maximum., aby se to nestalo. Šance je malá, ale lépe se žije s prohrou, pokud člověk věděl, že udělal, co bylo v jeho silách. Svou strategii jsem nastínil ve svém tehdejším článku „Make Kydy great again.“ Šel jsem třemi cestami. Začal jsem pracovat na tom, aby Kydy byly co největší hlásnou troubou, začal jsem se angažovat v protivládních protestech a začal se pohybovat na hraně politiky.

Zároveň jsem si stanovil zásadu, že se nebudu vlamovat do žádných dveří, nebudu od nikoho nic chtít a nepřidám mezi ta hypertrofovaná politická ega ještě svoje vlastní. Jinými slovy, budu podporovat, budu pomáhat, nechám se zapřáhnout, budu informovat, jezdit, burcovat, ale ne pro svůj vlastní prospěch. Moje postavení bude dáno mou užitečností, nikoliv mou politickou či stranickou funkcí. Nejsem nestranný, ale zůstal jsem svobodný ve svém rozhodování.

Po posledních parlamentních volbách, kdy propadlo víc než 20% hlasů, jsem si stanovil, že budu pomáhat těm, kteří budou na tento milion propadlých hlasů cílit, protože jsou to voliči malých stran, které majnstrým nijak neprotěžuje a tak k nim existují alternativní komunikační kanály. Je možné je oslovovat i bez České televize. Zároveň jsou tito voliči zklamáni svojí volbou a jsou ochotni uvažovat o změně svých preferencí. Je možné je oslovovat průběžně, dlouhodobě a vytvářet z nich ta tvrdá voličská jádra, která jsou pak páteří voleb.

Jinými slovy, pomáhám těm, kteří dle mého soudu nejlépe a nejvíc cílí na milion propadlých hlasů, kteří mají představu, jakcí voliči to vlastně jsou a dokáží pochopit, že tato tzv. Alternativa je pro začínající stranu cennější než jakákoliv jiná voličská skupina, protože je relativně velká a „může číst“ Vidlákovy kydy.

Po první velké demonstraci v září 2022 jsem se seznámil Petrou Rédovou. Náš první kontakt byl hádka, ale z takových začátků vznikají ty nejlepší vztahy. Ona mě dostala mezi aktivisty na demonstracích, začala namlouvat Vidlákovy kydy pro ty, kteří nemají čas číst a ukázalo se, že jsme zvolili dost podobnou taktiku. Pomáhat, pracovat, angažovat se, být mezi lidmi a nebýt na stranických schůzích. Pokud z toho něco má vzejít, tak pro množství odvedené práce, ne pro medové řeči.

Za ty dva roky se ukázalo, jak moudré bylo, nestavět práci pro národ jen na jednom pilíři. Protesty měly svůj vzestup i pád, většina těch, kteří se v nich angažovali, teď právě končí. Politika má svá vlastní pravidla, vždycky je to kolektivní záležitost a i malá síla může převážit naložené misky vah, pokud jsou téměř v rovnováze. Zatímco na začátku to vypadalo, že na hlasy Alternativy bude cílit strana PRO, nakonec pro to nejvíc udělala Kateřina Konečná a bude s tím slavit úspěch. Vidlákovy kydy mězitím vyrostly a budou fungovat i kdyby z protestů nezbylo nic a i kdyby z politiky nezbylo nic. Petra Rédová na tom má lví podí

Nejsem nestranný. Netajím se tím, že se angažuju pro STAČILO! Podle mě si nemůžeme dovolit luxus neutrality. Být nestranný, znamená nic nedělat, jen kritizovat ostatní. To jsem nikdy nechtěl. Raději dělat chyby, než nedělat nic. Ale i když pomáhám Kateřině Konečné, jsem pořád svobodný, protože jsem si nic nevzal pro sebe. Stejně tak se netajím tím, že teď po eurovolbách bude zapotřebí přehodnotit a upravit další taktiku směrem k parlamentním volbám, protože kromě úspěšných cestiček jsem prošlapával i ty neúspěšné. Volby leckoho pozvednou a jiné zase vyeliminují. Bude zapotřebí se tomu přizpůsobit.

Ale nejvíc se stejně udělalo zabijačkami… Tam vzniklo nejvíc kontaktů, nejvíc přátelství a nejtrvalejší vztahy. Tam vzniklo kupříkladu to, že jsme zemědělské protesty dokázali protlačit jako téma i přes zuřivý odpor velkých médií a vládních spin doktorů. Nejraději bych nedělal nic jiného. Politika mě asi nemine, ale raději bych obsluhoval budoucí ministry a předsedy stran, kteří by v sobě navzájem nacházeli zalíbení a díky dobrému jídlu a pití by překonávali vzájemné rozpory, než abych se ministrem stal sám. Ale to by musel nikoliv každý stý, ale každý desátý můj čtenář jednou do roka sáhnout do vrecka a poslat tisícovku… (prosím, ne, že to hned teď vezmete vážně… za vaši podporu děkuji a je zcela dostatečná)

V těchto volbách podporuju STAČILO! a budu rád, když úspěch Kateřiny Konečné bude začátkem mnohem delší cesty.

Jo… a zakroužkuju si Rédovou. Za dva roky práce na Kydech, za dva roky přátelství, za dva roky mezi lidmi, za to, že pomáhala všem a na všechny strany, kdykoliv někdo potřeboval, za pevnost charakteru, kdy raději odešla z PRO, než aby se zpronevěřila tomu, co dělala. Tehdy nevěděla, jestli to není konec. Kdyby se Petra do EP dostala, zůstane na naší straně.

Eurovolby jsou tentokrát naprosto zásadní. Ne českým dopadem na Evropu, ale svým dopadem na naší policitkou scénu. Jsou to nejjednodušší volby. Kdo v nich uspěje, ten uspěje i v parlamentních volbách. Kdo v nich neuspěje, ten ani přes veškeré medové řečičky neuspěje ani dál. Volte si koho chcete. Srdcem, rozumem, siderickým kyvadélkem, moudře, hloupě, impulzívně… Je to možná naposled, co volíme zcela svobodně bez cinknutých korespondenčních hlasů. Užijte si to.

Ale k těm, co teď neuspějí, k těm pak buďte v parlamentních volbách zcela nemilosrdní.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.