Matka Země

Bratislava 13. októbra 2022 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR-Lukáš Grinaj)

Článok z kategórie Česky

Mám teď hodně nových čtenářů, tož se občas musím pokusit restaurovat nějaké dávné zemědělské téma. Ale protože mám také věrné čtenáře, musím se pokusit i o nový pohled… aby mi někdo neřekl, že se začínám opakovat. Dnešní článek vznikl kvůli mému rozhovoru na Rádiu Universum s Martinou Kociánovou

Bavili jsme se tam o půdě a o řepce. O té příšerné plodině, která je dvou stech tisících hektarech, která je náročná na živiny, která nejvíc vydojí půdu a přitom její přínos pro výživu je poměrně malý. Nejvíce se jí spotřebuje na výrobu biopaliv a z čeho se neudělá MEŘO, to se vyveze kamsi na druhý konec světa.

Já jsem se snažil řepku obhajovat – je výborná proti erozi, je to skvělá předplodina, která má hluboké kořeny, které kypří půdu natolik, že se po řepce zpravidla nemusí orat. Ano, je náročná na živiny, ale to je dneska každá plodina a fakt není rozdíl, jestli je půda díky řepce vydojená za pět let, nebo díky pšenici za osm.

Poměrně brzy jsme ale sklouzli k zemědělství obecně. Že těch osm miliard lidí není jednoduché uživit. Globalizace dokáže kamkoliv na světě dovézt potraviny, ty někdo vyrobí a díky tomu mohou žít i lidé v Sahelu, byť na pokraji hladomoru. Teď právě zažíváme situaci, kdy dodávky obilí z Ruska a Ukrajiny nejdou nijak zvlášť dobře a celá OSN si dokonce dovoluje vystrkova růžky proti Západu, protože většina afrických diktátorů ví, co se stane, když lidi nedostanou alespoň chleba…

Aby všichni ti chudáci svůj chleba dostali, tak musí být levný. A aby mohl být levný, musí se vypěstovat hodně obilí. Musí se to udělat ber kde ber, rychle efektivně, lacino. Což znamená velký kapitál, velké traktory, průmyslová hnojiva, agrochemii, otrávené řeky, zničené biotopy, stále opakované pěstování několika stejných plodin, politické tlaky a globální obchod. Výsledek se už dávno dostavil. Pedosféra naší planety už víceméně neexistuje. Půda není. Už je to jen substrát, směs jílu a písku podle místních poměrů, bez života. Sprostý materiál sloužící k zachytávání kořínků.

Živiny do půdy dodává člověk. Cizopasníky odstraňuje člověk. Člověk se postará o šlechtění výnosných odrůd, je schopen zasahovat i do genetického kódu rostliny, člověk pohnojí, postříká, ba i o vodu se už umí v mnoha případech postarat. Rostliny si už dávno z půdy vytáhly, co se tam po desetitisíce let ukládalo a bez dalšího přísunu dusíku, draslíku a fosforu tam už toho moc nevyroste. Pole jsou obrovská, aby se na nich dobře jezdilo velkými stroji.

Odkdy měříme rostoucí množství CO2 v atmosféře? od sedmdesátých let? Tedy od doby, kdy v zemědělství defintivně zvítězila průmyslová revoluce a výnosy se utrhly od středověku? Podle mě to není spálená ropa ani spálené uhlí. Podle mě je to vydojený uhlík z půdy. Sežrali jsme cukr v rostlinách, spálili ho v tělech a vydýchali jako oxid uhličitý. Ale nevrátili jsme ho do půdy v podobě hnoje. Naopak… spálili jsme i to, co se normálně podestýlalo, zužitkovali jsme i to, co patří zpátky na pole. Nečistitelnými zbytky jsme pak zamořili řeky…

Když sedím s nějakým hostem a dojde na zemědělské téma, vždycky se dostaneme sem. Ke globálními zemědělství, které je nepřátelské k přírodě, ničí nám životní prostředí, ale díky kterému se celá Afrika ještě nezvedla k hladovému exodu do Evropy. Na jedné straně ničíme zemi, na straně druhé je na světě víc obézních, jak hladových. Zničili jsme půdu, ale pšenice je levná i pro státy s padesátiprocentní nezaměstnaností…

Ano, i v tomto oboru lidské činnosti směřujeme ke katastrofě. I zde jednou průmyslová hnojiva dojdou a pak se ukáže, že vydojená půda dává výnosy horší, než v pravěku. I zde jsme na stejné vlně, jako ve všem ostatním. Spotřebováváme víc, než prostředí snese.

Vždycky pak každému představím svůj plán možné obnovy v podobě vidláckého zemědělství, ale o tom to dneska nebude. Zpravidla totiž dojde na tu základní otázku… jak se tohle mohlo sakra stát? Vždyť prapradědové nás všech byli z 95% zemědělci. Před sto lety byla všude žírná půda, i když byla obdělávaná už tisíc let. Všichni měli soužití s přírodou v malíku. Rozuměli počasí, koloběhu hmoty v přírodě, věděli o svém políčku všechno, rozuměli tomu zcela přirozeně a zcela přirozeně volili správné postupy.

Kde se to ztratilo? Proč o čtyři generace dál je půda zničená, i když měl pokrok směřovat k dobru? Co vedlo naše předky k tomu, že dobrovolně a s chutí nastartovali procesy, které dnes ukazují svojí zkázonosnost?

Inu… Bůh pokroku zvítězil nad Matkou zemí. Nic jiného v tom není.

Spousta mých čtenářů bude v diskusi dodnes velice fundovaně obhajovat tržní principy. Volný trh, výhody pro cenotvorbu, trh je všechno a pokud něco nefunguje, tak jen proto, že to není volný trh. Bůh trhu je nejdůležitější. Tak důležitý, že ani bohyně Gaia, matka Země není tak důležitá.

Vyřešit problém s vydojenou půdou by bylo snadné. Stačilo by zavést desetihonový systém, povinně dávat na pole hnůj, zakázat odvážení slámy kamsi do ciziny, kde se s ní topí v kotlích, znovu rozjet živočišnou výrobu, rozvážet na pole zase mrvu, obnovit meze, vysázet větrolamy, zmenšit pole, kvalitně orat… všichni zemědělci přesně vědí, co by měli dělat, je to v každé učebnici. I spousta nezemědělců by se k půdě chovala s úctou.

Ale nemohou, protože to by bylo proti tržním principům. Trh nutí zemědělce, aby se k půdě chovali, jak se chovají, protože jinak není možná. Pokud by se k půdě chovali, jak by bylo zapotřebí, tak by zkrachovali. Bůh trhu je víc než bohyně Matka Země.

Všechna potřebná opatření jsou jen technikálie. Lokálně vyrábět, lokálně spotřebovávat… Hnůj, kompost, mrva, radlice, pestrost, různorodost, ale… cena je diktátor, jak říkal Tomáš Baťa.

Kdybychom si teď jako lidstvo řekli, že půda je důležitější než volný trh, tak bychom to mohli začít napravovat hned. Ale… jídlo by podražilo a těžko bychom tu měli banány z Kosariky. Kdyby na prvním místě byla půda, tak můžeme ihned uvalit clo na laciné zemědělské plodiny z tropů a subtropů, případně na dotované potraviny z Německa a Španělska. Vrátili bychom se k desetihonovému osevnímu postupu, naše vlastní živočišná výroba by vyprodukovala o dost víc hnoje, který by se o dost víc vracel na pole a to by půdě hodně prospělo. Ale… je to v rozporu s pravidly WTO, protože jednotný trh je víc než půda.

To by nebyl volný trh, ale preferování vlastního zemědělství před cizím. Nebyla by to hospodářská soutěž, ale protekcionismus za účelem zkvalitnění půdy. Potraviny by byly dražší.

Stojí to za to? Je někdo ochoten obětovat Boha trhu a pokroku za Matku Zemi? Je někdo ochoten přiznat půdě božštější vlastnosti než tržní ekonomice? Je někdo ochoten říci, že v zájmu půdy nestojí společný evropský trh za to? O tom je totiž celá debata… Začít napravovat chyby minulosti bychom mohli klidně od zítřka a všichni víme, jak to technicky udělat. Ale nemůžeme, protože Bůh trhu má větší chrámy, výmluvnější proroky, víc peněz a lépe se adaptoval v srdcích lidí. A tak jsme Matku Zemi obětovali ve jménu Boha trhu a pokroku. Učinili jsme z půdy sprostý materiál, který bude zušlechtěn právě pokrokem a tržními principy…

Výsledek všichni vidíme… žlutá pole, stále stejné plodiny a vydrancovaná krajina, která bez umělých hnojiv nic nevyprodukuje. Zemědělství na drogách. Dokud je hnojivový pervitin, je vše v pořádku. Ale bez pervitinu už se nedá žít, protože to to poslední, co nás ještě drží nad vodou. Jen díky tomu ještě nezačal globální hladomor.

Ale jsme mu letos hodně blízko. Hodně moc blízko.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy