Martin Konvička: O hledání mýtického Nepřítele

Praha 4. júla 2023 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Felipe Dana)

Unisex WC na školách by mohla být prkotina, nebýt součástí dlouhé a neustále vršené řady nápadů, jež zdánlivě nedávají smysl, ale jež zneklidňují a vykolejují nálady lidí i celé společenské prostředí. Jenom se zamyslete – inflace, zákazy spalovacích motorů, zákazy či zdražování dříve dostupných paliv, neustálé změny předpisů všeho druhu, úvahy o rušení hotovosti či rodných čísel – to vše v tak rychlém tempu, že občan ty změny ani nezvládá registrovat, natož aby měl čas se jim přizpůsobit

Může to sice být spontánní vývoj, ale pak by člověk od vlády – která si musí uvědomovat, že v situaci válečné hrozby by měla situaci občanů, a tím jejich případnou loajalitu, spíše stabilizovat. Nebo to může být obrovská vládní hloupost, ale takto hloupá snad nemůže být ani vláda.

Nebo je to záměr. Ale proč? Bude to znít trochu jako konspirace, ale uvědomme si, že existují “velcí kluci”, kteří konspirace systematicky studují. Pak jim nemohlo uniknout, že pomocí chaosu, rostoucí chudoby a především nejistoty se ve XX. století – tenkrát asi nechtěně – podařilo jeden velký evropský národ uvrhnout do tak šíleného stavu, že se pak radostně, pouhých 20 let po zničující evropské válce, vrhl se vztyčenou pravicí do války ještě větší.

Zatímco v Německu začátkem XX. století se fírer a ideologie ýbrmenše mohli objevit spontánní evolucí, z komplexu válečné porážky a existujícího ideologického substrátu, na Ukrajinu byly prvky nacistické ideologie přeneseny naprosto záměrně, z banderovské diaspory kultivované a podporované západními tajnými službami po celý čas Studené války.

Ti, kdo okolo Majdanu 2014 vsadili na oživení banderismu, si museli uvědomovat, že Německo 20-30. let a Ukrajina posledních desetiletí měly mnoho společných rysů. V Německu šlo o silnou, spořádanou zemi, která v důsledku Světové války padla na samotné dno – což vedlo k inflaci, obrovským majetkovým přesunům, ztrátě životní perspektivy pro miliony lidí, rozvalu vzdělání, ale současně dekadenci, hédonismu a do té doby nevídaným kulturním a vztahovým experimentům. Ukrajina sice neprohrála žádnou válku, ale po rozpadu SSSR spadla z pozice nejvyspělejší (spolu s baltskými státy) a nejkultivovanější části dřívější federace do pozice země nejzbídačenější. I tam zažili hyperinflaci, obrovské majetkové přesuny, ztrátu nadějí celých generací, rozval hodnot a sociální beznaděj. Výmarské Německo bylo za krizí známo tím, že tam rodiče prodávali nezletilé děti k prostituci. Předválečná Ukrajina byla proslulá jako hlavní centrum obchodu s lidmi, včetně dětí, ale i lidskými reprodukčními funkcemi a orgány.

V situaci takového Pádu je nejspíš velmi snadné ukázat na dědičného Nepřítele, který za to vše může a který musí být zničen – a to za jakoukoli cenu, třeba i prohrané války, protože jen zničení toho nepřítele, očištění se od něj, může přinést novou Naději a Vykoupení. Pro Adolfa Hitlera bylo na sklonku války hubení Židů důležitější, než situace na frontách a osud Němců a Německa. Zelenského režim, pro nás až bizarně, věnuje obrovské úsilí likvidaci všech připomínek společné rusko-ukrajinské minulosti, byť musí vědět, že si tím antagonizuje část vlastních občanů i nemalou část mezinárodní veřejnosti. O Oběti a Vykoupení hovoří ukrajinská propaganda zcela otevřeně, likvidace přehrad, produktovodů a jaderných elektráren (nesmyslná, pokud by Ukrajina skutečně počítala s vítězstvím) připomíná poslední Hitlerovy rozkazy, kdy měla být zničena “fyzická podstata německé národní existence”.

A teď ta konspirace. Pakliže se shodný postup k zezvířečtění a válečné přípravě národa osvědčil už dvakrát, proč ho nepoužít znovu? Možná dokonce ve zrychleném tempu, dokáže-li uživatel dávkovat chaos, rozvrat, majetkové přesuny a ztrátu životních perspektiv v dostatečně razantním tempu. Chcete-li z národa vychovat válečné zombies určené k obětování, stačí jej rychle zbídačit, rozvrátit všechny normy a zvyklosti, a potom ukázat na nepřítele. V tempu, o kterém mluvím, a za obecného rozvratu, sice nedokážete včas vybudovat v armádu a průmysl, ale o ty vůbec nejde, jak ukázal právě ukrajinský případ.

Jde o to, aby se život stal natolik šíleným, že povolávací rozkaz bude přijatelnější řešení, než plnění nejnovějších GrýnDýlistických, genderových či multikulturních směrnic. Válka, co si budeme povídat, slibuje aspoň nějakou jistotu – jistotu konce.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.