Lidi nemají strach

Praha 6. septembra 2022 (HSP/vidlakovykydy/Foto:Twitter)

Jestli si naše skvělá ojrohodnotná, demokratická a vždy pravdomluvná vláda myslí, že lidi přišli na Václavák, protože mají strach, tak jim gratuluji k největšímu, ba fatálnímu omylu, který je v krajním případě může i zabít. Lidi nepřišli, protože mají strach, lidi přišli, protože jsou vládu nasraní, jak nebyli už třicet let. Jsou nasraní tak moc, že by stačilo pár těžkooděnců a gumových projektilů proti venkovským strýcům a tetkám a byla by revoluce už v sobotu. Jsou nasraní tak moc, že překousli i těch několik poměrně velkých chyb, které organizátoři udělali. A o tom bude dnešní článek. O chybách, hloupostech a špatných odhadech

Kdyby lidi měli strach, tak nepřijdou, protože Johana Hovorková, Šafr i další modroptáčtí politici se netajili, že by do nich nechali střílet. Kdyby lidi měli strach, tak tam nepřijdou, protože nechtějí být od premiéra onálepkováni jako proruské a antidemokratické síly. Kdyby lidi měli strach, tak by přemýšleli, co tomu řeknou lidi, co si o nich pomyslí jejich zaměstnavatelé, co tomu řeknou jejich líbodémo faráři a sousedé a raději by nepřijeli. Ale oni přijeli, protože tváří v tvář tomu průseru na obzoru, už žádný strach nemají. Všechny nálepky jsou zbytečné. I gumové projektily už jsou zbytečné.

Na Václaváku byli lidi ve středním věku. Právě ti, kteří chtějí pro svoje děti slušné školy a prošlapávají jim cestičku k co nejlepšímu životnímu startu. Byli tam lidi, kteří mají doopravdy co ztratit. Ne nějaké pošahané svobody pro padesát pohlaví, ne nějaké utopické grýndýly a evropské válečné hodnoty. Mohou ztratit šance pro své děti, mohou ztratit teplo, světlo a mobilitu. Už dlouhá léta tohle všechno viselo na vlásku a dalo se o to snadno přijít. Stačilo onemocnět, nemít na hypotéku a všechno bylo v háji. Na demonstraci byli lidi, kteří se dlouhá léta museli přizpůsobovat a hrbili se před svými pány, protože to dělali pro své děti. Teď se narovnali, přestali brát ohled na to, co se jim mohlo (a ještě může) stát a přijeli. Přijeli, protože strach už ztratili.

Představte si to – lidi v zájmu sjednocování přešli tolerantně třeba Luboška Volného… Tohle byl od pořadatelů kiks jako blázen. Kdyby byl Šafr trochu ynteligentní, tak jim to omlátí o hlavu, ale on je naštěstí tupej až na půdu. Dokonce ani zhulence JXD to nenapadlo. Mně ještě trochu rozumu zůstalo a nemusím nikomu dělat lokaje, tak to řeknu na plnou hubu. Nejde o to, že se tam Volný nějak dokázal vetřít, ačkoliv nebyl avizovaný dopředu… to bych pochopil. Ale uvést ho k mikrofonu se slovy, že přichází velký bojovník a ten velký bojovník se tam div nerozbrečí, omlouvá se a nesestaví kloudnou větu… fakt by mě zajímalo, jak se organizátoři v té chvíli cítili…. Volný byl jediný, na koho už někteří pískali, aby vypadl. Někdy mě fakt štve, že mám pravdu… nikdy jsem si o Volném nic valného nemyslel, ale nečekal jsem, že to národ uvidí naživo při takhle důležité chvíli. Málokdo u nás tak dokonale promeškal příležitost mlčet.

Stejně tak nám lid velmi tolerantně sledoval, jak tam řečníci od Svobodných dší síru na Babiše a vůbec jim nedochází, že půlka lidí na té demonstraci Babiše pravděpodobně volila a zřejmě ho i volit budou, protože Rajchl těch kandidátek ještě moc nemá a chápou princip podmíněných ústupků. Jinými slovy, chápou, že existuje menší zlo. Já vím, že druhá půlka demonstrujících Babiše fakt nemusí, ale já konečně pochopil proč Svobodní nikdy pořádně neuspěli, i kdybych jim ledacos z jejich programu podepsal. V době, kdy se učíme toleranci, oni předvedli brutální militantnost. Jakpak se organizátorům dívalo do očí Skálovi, který tam byl od Svobodných dopředu osračkován a přesto pak vystoupil a projevil toleranci na druhou, že si to nechal líbit? Já osobně bych asi to sebezapření neměl. Jo, až tam jsme došli. Koukám na jednoho z posledních skutečných marxistů a myslím při tom na Ježíšův výrok: „zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“

Lid se také celkem v pohodě přenesl přes covidové hysteráky. Hele, mezi námi – takřka všichni moji kamarádi v poslední době covid několikrát měli a většina z nich už s tím ani nešla k doktorovi. Zpravidla zjistili, že jde o covid, protože po rodičích to chytly i děti, měly horečky a tak došly do ordinace, kde jim udělali test a měly ho tam. Covid se stal běžnou součástí života, lidi ho prodělávají a povětšinou se už ani neobtěžují to hlásit. Máme prostě v populaci další chřipku, která nemá ráda, když ji někdo přechodí… Nic víc, nic míň.

Jako vážně někdo čeká, že v době Rakušanových změn v bezpečnostních složkách, zaklekávání pomocí finančních úřadů a zvůle tajných služeb, že mocipáni potřebují covid jako strašáka? Proč někomu trvá tak dlouho, než to pochopí? Volný alespoň vypadal, že svůj politický i aktivistický konec tak nějak uznal za realitu.

Kdyby byly normální časy, tak kvůli některým řečníkům by většina lidí už podruhé nepřišla… Vlastně ani nejde o to, co říkali, ale jak to říkali. Vůbec se nedivím, že Rajchl a odborníci celkem suverénně ovládli pole, protože mluvili o tom, co lidi doopravdy trápí. I ten mladý Gregor byl pro mě zajímavá figura. Začnu se mu víc věnovat. Odhad na to, co občany přivádí pod koně, to je důležitá politická vlastnost a někteří řečníci ji zcela a úplně postrádali.

Tak moc jsou lidi naštvaní, milá vládo. Tak moc, že přežili a tolerovali tu řečnickou vatu mezi důležitými proslovy. Oni už se nebojí. Oni přišli, i když nebylo úplně po jejich. Přišli, i když slyšeli spoustu kravin. Přišli, protože je serete až za hrob. Protože je lepší poslouchat velkého bojovníka proti covidu, jak brečí, než Blyštivého Péťu. Je lepší se sebezapřením poslouchat Cimprichovou než Markétu Pekarovou. Tak daleko to došlo. Tak dlouho jste nekonali, až je kdejaký exot lepší než vy. Lid už se vás nebojí. Lid už prolomil vaší informační cenzuru, lid se obejde bez vašich médií, obejde se bez vašich fondů a tohle už nezastavíte střelbou ani nálepkováním. Už je jedno, jestli mééédia mlčí nebo mluví, lid má už svoje řečníky a vlastně i svoje noviny a televizi. Máte ještě určitou šanci tu uliční příšeru upokojit, aby zalezla zpátky do brlohu, kde byla posledních třicet let. O tom bude zítřejší článek.

Možná se mýlím, možná tam lidi přijeli právě kvůli Volnému a řečem o covidu… ale osobně tomu fakt nevěřím. Jestli tomu věří organizátoři, mohli by se dočkat nepříjemného překvapení. Jako Vidlák vás, pánové, nehaním. Jsem rád, že jste to dokázali. I mě, starého cynika, jste dostali do Prahy a já tam spolu s ostatními řval: „demisi, demisi.“ Ale ještě si můžu dovolit luxus říkat, co si myslím.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.