Ale vezmu to od úplného začátku. Kdo je aktivní na fejsbůku, tak na Brašnářství Tlustý dříve nebo později narazil. Oni totiž měli svůj marketing založený na sociálních sítích. Dříve nebo později se vám zobrazily jejich akce. Třeba limitované peněženky, kdy první kus dostal darem Petr Pavel, matně si vybavuji nějakou jejich dávnou akci na opasky, kdy udělali anketu a vyšlo jim, že výrobek se má jmenovat Václav Havel… také šili neprůstřelné vesty pro Ukrajinu a vůbec byli tak krásně aktivní a liberální, radost pohledět.

Teď někdy v týdnu majitel zveřejnil úpěnlivou výzvu zákazníkům, že firma je těsně před bankrotem, a tak kdyby byli všichni tak laskaví a něco si u nich koupili, aby řemeslná výroba v Praze nezanikla a pokračovala dál. Firma přece dělá všechno správně. Podporuje Ukrajinu, zaměstnává Ukrajince, miluje pana prezidenta…

Marketing se podařil, o několik hodin později už si majitel liboval, že jim zkolaboval e-shop, jaký obrovský nápor kupujících zažili…

Ale pod jejich reklamními statusy se začaly objevovat desítky negativních komentářů. Ozývali se rozhořčení zákazníci, kteří si zboží objednali už před časem, zaplatili, ale nic neobdrželi. Případně chtěli reklamovat nějaký nedostatek a nikdo s nimi nekomunikoval. Pak se začaly objevovat první články v tisku. že firma Tlustý nemá s Tlustým nic společného, že už ho dávno nový majitel vyštípal, že ještě nedávno si pochvaloval, jak mu skvěle jde byznys a teď najednou přichází s úpadkem.

Druhý den pak s majitelem vyšel rozhovor, kde přiznává, že nešlo ani tak o odvrácení bankrotu, ale jen prostě chtěli zvýšit prodej…

A pak už to jelo. Téměř každý deník o nich napsal, jak klamou spotřebitele, sami zákazníci přitvrdili se svými negativními zkušenostmi, objevily se účetní výkazy podle kterých firma žádné Ukrajince nezaměstnává, ale drží všechny na švarcsystému. Nakonec se ozvala i společnost Post Bellum, která si u nich objednala ty neprůstřelné vesty, že jí Brašnářství Tlustý dluží peníze, protože si mohli zažádat o vratku z DPH, kterou si ale ponechali.

A celé to bylo jen proto, že na začátku se nechal nachytat Jindřich Šídlo, který tu jejich úpěnlivou reklamní prosbu nasdílel a pak zjistil, že je to ukázková dezinformace, protože si v rozporu s novinářskou etikou zprávy neověřil. A pak už to jelo všude. Novináři jsou opravdu pražská kavárna. Oni spolu sedí, povídají si a píšou všichni to samé. Koordinují se u sojového latté… Takže banální zpráva o tom, že jistý kapitalista chtěl zvýšit prodej vyvoláním lítosti, vyústila v celorepublikovou ostudu, která tuto firmu spolehlivě pohřbí… jestli se to už nestalo.

Normálně bych takovou blbost přešel. Každý den u nás krachují firmy, každý den někdo končí, každý den se lidé snaží zachránit svůj byznys podobnými výzvami a každý den se mezi poctivé řemeslníky vměšují různí podvodníci, kteří se na podobných věcech snaží vydělat. Mezi Brašnářstvím Tlustý a šmejdy prodávajícími seniorům hrnce je velmi tenká hranice.

Já bych chtěl poukázat na jiný aspekt této věci. Na zběsilost, se kterou liberálové zlikvidovali svého bratra.

Brašnářství Tlustý byla firma, která byla woke až na půdu. V hodnocení pravdy a lásky musela mít deset bodů z deseti. Kolaborovala s režimem shora zdola. Přesně se hodila do své Prahy, ve které měla většinu zákazníků. Václav Havel, Petr Pavel, Ukrajina… Vsadím se, že už připravovali nějakou limitovanou edici bičů věnovaných našemu strategickému exkomunikátorovi, tzld. Foltýnovi. Nebo edici těžkých bot s okovanou špičkou… Každý uvědomělý člen Fialajugend potřebuje pořádné boty od Tlustého, aby mohl bezpečně rozšlapávat petiční stánky, případně kopat do seniorek. Kupujte boty Otakar. Vydržíte v nich kopat do dezolátů celý den… Maličko přeháním, ale když se podíváte na jejich web a jejich sociální sítě, tak tam přesně takovou komunikaci najdete.

A pic ho.. Nasrali Šídla a rozjel se shitstorm, jaký mají liberálové normálně nachystaný na své nepřátele. Něco podobného jsem si užil já po loňské odborářské demonstraci, podobně se útočí na Okamuru či komunisty. Vlastně ani nevím, jestli jsou všechny ty historky o zpronevěřených penězích od Post Bellum pravdivé. Oni ti Šídlové, Bartoníčci či Moravcové lžou tak moc, že ani opak není pravda. Ale výsledek se samozřejmě dostavil ihned. Včerejší vzorový liberál byl řádně osračkován, onálepkován a pohozen. Nic mu nepomohlo, že dal peněženku Petru Pavlovi. Nic mu nepomohlo, že „Havel“ u nich bylo častější slovo než „vole.“ Nic nepomohlo, že šil vesty pro chrabré ukrajinské bojovníky, kteří v nich vzdorovali Iskanderům a klouzavým pumám. Nic nepomohlo, že (sice skoro načerno) zaměstnával Ukrajince.

Majitel se mě samozřejmě na radu ptát nebude, ale viděl bych pro něj řešení, které by v Praze mělo celkem spolehlivě zabrat. Je třeba začít křičet na celé kolo, že Putin je vrah, Rusko je agresor a vyvěsit do výkladu pytel na mrtvoly se správným obličejem. Vítka Rakušana to zachránilo před Dozimetrem. V Praze je to pořád ještě plnomocný odpustek. Nevím, jestli to zabere, ale horší už to být nemůže, takže to alespoň může zkusit.

Mějte z toho poučení, přátelé. Nedělejte to jako liberálové. Nevyhánějte si ty, kteří mohou být na naší straně. Kupříkladu, nechte na pokoji Jiřího Stracha, který zrušil svou účast na vlasteneckém setkání v Příčovech. Jeho zostuzení nám nijak nepomůže a pokud to takhle budeme dělat, vlastně se nijak nelišíme od Šídla nebo Taberyho. Příští rok už třeba svou účast nezruší. Příští rok už třeba bude zcela náš. Takových případů jsou stovky a tisíce. Neoslabujme se. Nedělejme stejné chyby jako pravda a láska. Kdo může být náš, jako by už byl.

Je neděle… tak o tom přemýšlejte.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz