U nás bylo samozřejmě ticho po pěšině. Zatímco v Německu protesty organizovaly odbory a agrární komory, u nás byl Středula naprosto v pohodě a Agrární komora také. Dle svých slov, dávali přednost jednání s panem ministrem. Ale situace už začala štvát základní odborové organizace a ještě víc se zajídala zemědělcům. Především těm středně velkým, kteří skutečně produkují a živí se sklízením obilí, nikoliv sklízením dotací.

Do toho přišla taky ona slavná dohoda o dovozu obilí z Ukrajiny, která vlastně až do letošních žní „kurvila“ ceny. Ne pro vás, samozřejmě. Cena chleba i mouky rozhodně neklesla. Ale klesaly výkupní ceny obilovin. To je vlastnost burzy – první prodává tem, kdo má nejlevnější komoditu. Až všechnu prodá, dojde na toho, kdo je druhý nejlevnější, atd. atd. Pokud chcete také prodat, musíte akceptovat cenu. Pokud ji akceptovat nechcete, protože je pro vás příliš nízká, nikdo se na vás nezlobí. Můžete počkat… ale také se nemusíte dočkat, protože levné produkce je tolik, že cena prostě nevzroste.

Tehdejší obilná dohoda byla tak dokonalá, že z Ukrajiny „vycucla“ všechno. Ale totálně všechno. Občas k nám dolehnou zprávy, že ukrajinští pekaři varují, že nebudou mít z čeho péct, protože všechny ty Black rocky, Vanguardy a další investiční fondy raději obilí vyvezly, než aby ho levně prodaly ukrajinskému lidu… To dá rozum… když můžete na Ukrajině za tisíc koupit a na světovém trhu za čtyři tisíce prodat, tak je to byznys, kvůli kterému stojí za to korumpovat, vraždit, dezinformovat a dělat ze všech, co proti tomu bojují, proruské kolaboranty… Zdravíme Zdeňka Jandejska. Jeho soud s Vondrou brzy začne…

Ukrajina tehdy za sebou měla dva mimořádně úrodné roky, takže vývoz komodit trval dlouho a srazil ceny v EU leckde i pod hranu rentability. Letos se o žádné nové dohodě moc nemluví, protože Ukrajina bude mít zřejmě co dělat, aby se z letošních výnosů uživila sama. Ale neberte mě za slovo, klidně se může stát, že za měsíc začnou opět z Ukrajiny vyvážet ve velkém a naši zemědělci budou tam, kde byli loni…

Další příběh znáte… nejprve se dali dohromady odboráři pod vedením Dufka a Ďurča, zorganizovali demonstraci ještě s dalšími odboráři, kteří se podělali strachy ještě na pódiu a členka TOP09, Petra Mazancová, se ve spolupráci s Danielem Takáčem pak už snadno postarala o rozvrácení celého protestu. Středula měl ještě dva měsíce co vysvětlovat a musel se hodně snažit, aby se zapomnělo na to, jak mi podával ruku a tleskal mému projevu.

Po odborářích se pak ustavila skupina „zlých zemědělců“ kolem Zdeňka Jandejska. Ti, povzbuzeni německými kolegy, zorganizovali vlastní protest. Nicméně i tady se hned našli „stávkokazové,“ kteří požadovali, aby protest nebyl protivládně zaměřen a požadovali zaštítění Agrární komorou. Demontrace měla smysl jedině tehdy, když se k ní přidá hodně traktorů a tak se sice v Praze sešlo osm set strojů, ale protest byl napoprvé umírněný.

Nebýt tohoto prvního protestu, Agrární komora by nic nezorganizovala. Trpělivě jsme všem zemědělcům vysvětlovali, jak to dneska funguje, že vedení Agrární komory má slíbená teplá křesílka v Bruselu a jejich úkol není, pomoci českým zemědělcům, ale udržet klid na Fialovo vládnutí a Výborného nicnedělání.

Zemědělci nakonec neuvěřili Vidlákům, Jandejskům, Velebům, Březinům a dalším, že je Jan Doležal jen vodí za nos, ale uvěřili Doležalovi, že to s nimi myslí dobře a nakonec protesty zorganizuje. Jedna traktoriáda ještě proběhla a došlo na hnůj před úřadem vlády (který ovšem měli na svědomí ti zlí zemědělci), ale Agrárnímu komorníkovi se Zemědělským svazákem se do krámu moc nehodily.

Zemědělci se pak dočasně smířili a chystali spolu s odboráři velkou demonstraci čtrnáct dní před eurovolbami. Před vlastní demonstrací mělo dojít na hnojové pozvánky, ale došlo jen na tu první před řeporyjskou radnicí.

Pak Cintula postřelil Fica a Středula s Doležalem rádi demonstrace odvolali. To víte… aby přispěli ke klidu. Samozřejmě ujišťovali, že pokud nebude jejich požadavkům vyhověno, zase se k demonstrování vrátí.

Zlatý voči…

Středula se spokojil s růstem platů ve veřejné sféře o nějakých patnáct set korun a zemědělské požadavky skončily drobným držhubným. Školníci, uklízečky a kuchařky mají být nákladově přesunuty na zřizovatele škol, tedy povětšinou obce, zemědělci nedostali ani to, co požadovali úplně na začátku a celou věc zachraňuje mizerná úroda na Ukrajině, díky které zatím není tlak na export. Zatím… Zemědělci ani odboráři už pak do voleb nijak nezasáhli. Voliči se nakonec rozhodovali podle jiných kritérií.

A naše předpovědi? Ty se právě vyplnily. Včera se na Agrární komoře pochlubili, že se jejich šéf, Jan Doležal, právě stal viceprezidentem nevládní evropské organizace Copa-Cogeca. To jsou ti, kteří radí Leyenové, jak evropské zemědělství zničit co nejrychleji…

Až budou čeští zemědělci prodávat své firmy, které budovali od začátku, až budou prodávat půdu svých předků, až budou jako poslední zhasínat ve svých provozech a budou přemýšlet, proč se tak stalo, je to celé vlastně hrozně jednoduché. Stalo se to, protože uvěřili Doležalovi a neuvěřili Jandejskovi.

Primárně na své rozhodnutí doplatí oni sami, ale sekundárně na to doplatíme i my, až zjistíme, že už nám tady v republice už nepatří ani ta hlína, ale rozhoduje o ní nějaký americký investiční fond. Kruh se uzavřel, Doležal si s českým zemědělstvím vytřel Síkel a všichni můžou přemýšlet, kde se stala chyba. Narozdíl od dávné kolektivizace totiž tentokrát o svou půdu přijdou NEVRATNĚ.

Tento článek (naštěstí) nevyjadřuje oficiální názor Evropského parlamentu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz