Kdybych byl ministrem zemědělství

Praha 18. októbra 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR-Henrich Mišovič)

V posledních dnech jsem pro světodějné události trochu zanedbával situaci v Kotlince, což dnes hodlám napravit. Seděl jsem totiž s bývalými kolegy ze zemědělské branže a poptal jsem se jich, co je nového. Vrčeli. Jinak se to nazvat nedá. Jestli se totiž něco našim Lid(l)ovcům podařilo, tak připravit se o hlasy všech zemědělců a jejich rodin. Popelka naší ekonomiky se stala ještě větší popelkou, žádný z problémů se nevyřešil, naopak se ještě prohloubily a když už zemědělci pomalu nevědí kudy kam, přichází další jobovka

Dokonalá evidence postřiků.

Od příštího roku bude každá lahev či každý kanystr postřiku evidovaný QR kódem, bude to propojené s ÚKZUSem a bude to evidované vlastně až na konkrétní pole a konkrétní datum použití. Kromě hromady papírování, které bude muset někdo zaplatit, to má přinést snížení chemické zátěže na polích. Doteď totiž zemědělec (hajzl jeden) občas postřiky zdvojil. Třeba když ho aplikoval a přišel velký déšť, který ho smyl. Bylo to sice k vzteku, ale když nechcete přijít o úrodu, tak holt jste zaplatili ještě ještě jednu dávku. Teď už to nepůjde. Už se nebudeme přizpůsobovat provozním podmínkám, už se ani v tomto nebudeme přizpůsobovat přírodě, ale úřednické vůli. Co na tom, že někdy je dlouho zima, nebo naopak je dlouho vedro, nebo je vlhko… Co je na tom, že letos se brouci přemnožili. Dělat se to bude podle vyhlášky z ministerstva a EU, protože poručíme větru dešti.

A tak si zemědělci kupují postřiky do zásoby, dokud ještě mohou… Za rok či dva jim to může zachránit úrodu…

Pochybuju, že o tom náš teologministr zemědělství, Marek Výborný, vůbec ví… Ale asi tuší, že situace není dobrá. Už se také nechal slyšet, že některé sliby bylo nutné poněkud… změnit.

Abych alespoň trochu přispěl k ministerské osvětě, protože u nás se odborníkem stanete jmenováním do funkce, přednesu teď krátce, co bych udělal já, kdybych se tím ministrem zemědělství náhodou stal:

Především bych halasně vykřikoval, že okamžitě přijdu se zákonem, který nařídí obchodním řetězcům, aby vedle prodejních cen uváděli i nákupní. K tomu bych všude říkal, že vím, že to řetězce budou zkoušet obcházet, ale to mi nevadí, protože vím, jak to budou obcházet a rovnou většinu těch ojebávek do toho zákona zapracujeme. A nechal bych se slyšet, že by mě tenhle nápad mohl přejít, pokud by u nás cenová hladina potravin klesla na odpovídající úroveň a přestaly by nářky potravinářů, že jsou okrádáni.

Nejspíš by na ten zákon ani nemuselo dojít. Začala by největší slevová akce v dějinách této země a na jejím konci by cena potravin klesla o dobrých dvacet procent. Ne-li víc.

Dále bych všude mluvil o tom, že je zapotřebí narovnat podmínky. Evropské dotace jsou všude stejné, ale národní dotace do zemědělství máme jedny z nejnižších. Tím neříkám, že bych zrovna volal po zvyšování dotací, já je nemám rád – stačí se podívat, jak vypadají. To jsou dotace pro mladé zemědělce, investiční dotace, dotace na dobytčí jednotku, na greening, za biopásy… zkrátka a dobře, je to udělané tak, že si na ně někdo sáhne a někdo nesáhne. Někdo splní podmínky pro investici a někdo nesplní. A stejně jsou nedostačující.

Poláci mají místo toho jiné zvýhodňování. Třeba tím, že jejich pracovníků v zemědělství platí část zdravotního a sociálního pojištění stát. Představte si, kdybychom něco podobného zavedli tady a ještě k tomu řekli, že je to jen pro české občany a ne pro importované cizince. Potřebuješ trhače jahod? Zaměstnej českého občana, stát mu zaplatí zdravotní a sociální. O nižším DPH na potraviny ani nemluvím…

Těžko také můžete konkurovat, když v Polsku stojí nafta dvaatřicet korun a u nás čtyřicet…

Do třetice bych všude mluvil o tom, že v EU stále nemáme rovné podmínky. Když vyjede kamion českého masa do Německa, tak ho zastaví, udělají mu kontrolní odběr, vzorek pošlou do laboratoře a řeknou, že to tam smíte prodat, až bude hotový rozbor. Stačí počkat týden… V té chvíli už je to samozřejmě úplně jedno. Nechte někde stát mrazírenský kamion týden… Takže, buď západní státy odstraní netarifní překážky pro náš potravinový export a nebo by nastavíme stejné netarifní překážky pro jejich potravinářský import. Když můžou Němci, můžeme i my.

Začtvrté bych řekl, že administrativní zátěž přesunu ze zemědělců na úředníky. Teď to funguje tak, že zemědělcům každou chvíli volají ze SZIFu, aby tohle vyfotil, támhleto doložil, tady vyplnil, donesl, podložil a běda, když je tam chyba.

Považuju se za levičáka, ale v tomto ohledu bych byl pravicovější než Svobodní. Jestli úředník něco chce, ať si to zjistí, naměří, najde a vyplní sám. Zemědělec nebo potravinář mu to jen podepíše. To samé platí pro veterináře. Jestliže chtějí evidovat vlaštovčí hnízda na kravíně, ať si je spočítají a nafotí sami. Jestliže chtějí papírově doložit úklid, ať si to vyplní sami. Nejsem odborník na každou hygienickou a veterinární blbost, ale kdyby úředníci nemohli administrativu přehazovat na jednotlivé provozy, ale museli si jí řešit sami, to bychom koukali, kolik věcí by si uměli dohledat z internetu a jak jinak by vypadala celá digitalizace. Prostě otočit ten trend. Jako ministr bych nepodepsal jediné zpřísnění předpisů, které by zvyšovalo administrativní zátěž. Lejstra musejí postupně odpadat, ne přibývat.

A zapáté, bych přišel se zákonem na ochranu venkova, kde by bylo vysloveně uvedeno, že na venkově jsou kravíny a to trochu smrdí. Že se tam hnojí pole a to trochu smrdí. Že se tam sklízí kombajny a to práší a hučí dlouho do noci. Že tam kokrhají kohouti a v noci cinkají hodiny na radnici. Lidé z města se rádi stěhují na vesnici (obzvlášť když je to blízko k dálnici), líbí se jim ten vesnický klid… ale mají tendenci si město brát sebou a nechápou, že vesnická idylka je vykoupena puštěnou cirkulárkou v sobotu ráno.

Zároveň bych se snažil, aby v tomto zákoně byl zakotven prodej domácích potravin. Tak jak to mají včelaři a vinaři. Ať pro platí i pro zavařené okurky, marmelády a domácí zabijačky. Ať se zase smí, dělat vesnické zabijačky a vepřové hody. Ať si každý záhumenkář může dát na fejsbůk inzerát, že prodává meruňkový džem. Ať se zatravněné zahrádky zase promění v políčka (to byste nevěřili, kolik to dělá dohromady hektarů). Ať si sedmnáctiletí kluci mohou vyzkoušet podnikání v zemědělství bez rizika. Táta ti svěřil dvacet árů? Vypěstuj zeleninu, udělej z toho lečo a prodej si to. Vydělej si na motorku. Stát ti nebude klást překážky. Veterina a hygiena také ne. A pokud po tobě něco budou chtít, tak si to sami zařídí.

Kdysi takhle veterináři uměli organizovat očkování domácích zvířat. Mohou to dělat i teď.

Tímhle bych začal, Marku Výborný! Já vím, Prouza by řval, protože obchodní řetězce nechtějí, aby jim někdo viděl pod prsty. Asociace malých zemědělců by řvala, protože by si nesáhli sami na největší balík dotací na úkor ostatních. I úředníci by řvali, že mají něco dělat sami a nejen si vymýšlet další břemena pro dělný lid. Němci by taky řvali, protože jim vyhovuje k nám vozit třetí jakost, co by u nich nehodili ani psům. A veterináři by taky řvali, protože už dávno pracují pro velké provozy, které jsou schopné unést neustálé zpřísňování podmínek, i když už za První republiky si řezník uměl udržet čistou provozovnu a neměl k tomu žádný mrazák.

Ale kdyby mě vyštípali za těchto podmínek, tak bych alespoň mohl odejít ze vztyčenou hlavou, že jsem opravdu něco zkusil udělat.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.