Ještě není pozdě!

Praha 2. apríla 2024 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR/AP-Omar Sanadiki)

Tak jsme se dozvěděli, že Izraelci bombardovali íránské velvyslanectví v Damašku. Není úplně jasné, o které budovy šlo ani koho přesně trefili, ale prý šlo o důležitého velitele Revolučních gard. Když jsem se to dozvěděl, přestal mi svět zcela úplně dávat smysl. K čemu je Izraeli, když se kromě Hamásu pustí do boje ještě s dalším nepřítelem zaráz? Vždyť tím jen posiluje jestřáby v Teheránu, aby nějak odpověděli, protože pokud to neudělají, ztratí tvář před svými lidmi a to je v muslilmské společnosti to nejhorší, co se vám může stát

Íránští ajatoláhové mohou poslat na smrt statisíce lidí a nijak jim to neuškodí. Ale nemohou si dovolit, ukázat slabost.

Dává to jediný smysl. Netanjahu prostě potřebuje zaháčkovat Američany. Izrael není Ukrajina a i když se kolektivnímu Bidenovi vůbec nelíbí, jak Izraelci postupují v Gaze a co to dělá s celým blízkým východem, Američané Izrael prostě nemohou hodit přes palubu. Mohli se bez problémů stáhnout z Afghanistánu, mohli se stáhnout z Iráku, mohli nezvládnout dobrodružství v Sýrii a možná budou muset opustit svou základnu v Nigeru, ale ZA NIC NA SVĚTĚ nemohou nechat Izrael na holičkách.

Americký tlak na izraelskou vládu, aby ukončila boje v Gaze, byl zřejmě tak veliký, že se Netanjahu rozhodl vyprovokovat větší konflikt. Pokud mám pravdu, není ani první ani poslední podobný nálet. Ale také je možné, že prostě bude stačit.

Berte to jako memento… když nic nejde podle plánu, když se prostě nedaří, tak se s tím papaláši málokdy smíří. Většinou přivedou společnost do ještě většího průseru než předtím. Proto jsem tak ustaraný ohledně plánu evropských elit na Ukrajině. Ze všech řešení vyberou spolehlivě to nejblbější, ale oddálí to jejich konec. Na ceně nezáleží. Oni ji (ještě) platit nemusí.

Arménie přesouvá k hranicím s Azerbajdžánem další vojenské jednotky… Prosím, zeptejte se někdo Markéty Pekarové Adamové, na čí straně tentokrát naše pravda a láska bude? Chudák Tomáš Klus to ohledně Izraelsko – Palestinského konfliktu nějak nevychytal a pokud by se měl splést i v případě Arménie a Azerbajdžánu, tak umře hlady, protože mu naše liberální demokracie nedá žádný výdělek. Možná by se musel, ó hrůzo, začít dvořit Babišovi.

Ládik Větvička, který má Arménii i Karabach prochozené křížem krážem, ten o azerském útoku vůbec nepochybuje. Azeři jsou v podstatě Turci a kdo zná trochu dějepis, ten ví, jak to Turci mají s Armény. Jen nevíme, jak přesně turecké plány vypadají. Má jim padnout za oběť celá Arménie? Nebo „jenom“ jih? Na severu je pořád ještě ruská vojenská základna, ale premiér Pašinjan dělá všechno pro to, aby s Rusy neměl nic společného. Začne to teď? Bordelu je na světě dost, aby se do toho nějaká ta genocidička schovala…

Pamatujete, jak to vypadalo těsně před ruskou invazí na Ukrajinu? Situace se poněkud uklidnila. Velké ruské manévry kolem ukrajinských hranic polevily. Mnoho jednotek se vrátilo do kasáren. Novináři se předháněli v předpovědích, kdy útok začne a žádná se nevyplnila. Putin si prostě počkal a díky tehdejšímu momentu překvapení dobyl v podstatě největší část území. Od té doby jsou to jen drobty, denacifikace a demilitarizace především znamená ničení techniky a životů, aniž by záleželo, kde přesně je hranice mezi Ruskem a Ukrajinou.

Den za dnem přibývá důkazů, že se to brzy opravdu řádně rozjede. A zřejmě nejen na ukrajinské frontě. Je to stále okatější, takže se musí stát něco, kvůli čemu bdělé pohledy maličko poleví. Musí se stát něco, co trochu uklidní situaci. A pak, když bude vypadat, že se ty nejčernější scénáře nevyplnily, tak to pak začne.

Tenkrát, před začátkem války, jsem byl jeden z mála, který neustále dokolečka dokola omílal, že pro válku jsou splněny všechny podmínky. Vojenští analytici tehdy zdůrazňovali, proč je válka nepravděpodobná. Nakonec ale válka byla. Teď je to stejné. Důvody pro velkou válku jsou naprosto dostatečné a není zapotřebí dalších záminek.

Rusko má své jedenácté září, Putin může naprosto libovolně utáhnout šrouby a Rusové mu za to ještě zatleskají. Už oficiálně obvinili Ukrajinu z onoho teroristického útoku. Navíc, na Ukrajině teď měly být prezidentské volby, takže podkopávat Zelenského postavení jde mnohem snáz.

Rusko má dostatek všeho. Lidí, munice, techniky, nafty i čipů. Ukrajina má naopak nedostatek všeho.

Evropa stojí před hospodářskou katastrofou. Z Ruska spíš přiletí atomovky než reparace. Němci prý teď o velikonocích odstavili dalších několik bloků uhelných elektráren a ukrajinská energetika dostává docela zabrat od Kinžálů a Zirkonů. Co jiného má udělat šéf nějaké ojrokorporace, když vidí, kam směřují jeho akcie?

To ani nemluvím o tom, že voličské nálady takřka všude v Evropě směřují k Orbánizaci, nikoliv k Leyenizaci.

Leyenovou navíc začínají vyšetřovat za její SMSkové nákupy covidových vakcín.

Evropa je jako Japonsko před Pearl Harborem. Jen s tím rozdílem, že na Japonsko uvalily surovinové embargo Spojené státy a na Evropu uvalila podobné surovinové embargo sama Evropa. Zpětně hodnoceno, útok Japonska na USA bylo harakiri. Japonské noviny tenkrát také psaly, že Američani jsou hedonističtí, líní a nebudou schopni vzdorovat japonské vůli a disciplíně. Když se v Japonsku našel někdo, kdo upozorňoval na hospodářské nepoměry a nesouhlasil s podceňováním amerického ducha, šlo mu o život.

V Evropě dnes nevidíme nic jiného. Rus je přece naprosto méněcenný, neschopný bojovat, je to jen vodkou nasáklý mužik, který nespravedlivou náhodou sedí na největším surovinovém bohatství na světě. Japonci se v Američanech spletli jen jednou, ale v Evropě je to tradiční definice šílenství… Švédský král, Pruský král, Napoleon, Císař Vilém, Hitler… pokaždé to dopadne stejně, ale tentokrát je Evropa připravena úplně nejhůř, co kdy byla.

Česká republika je ideálním cílem pro ruský demonstrativní úder. V Evropě jsou snad už jen dvě továrny na základní složky výbušnin. Jedna je v Semtíně. Když se projedete kolem, vidíte tam někde baterie protivzdušné obrany? Kdyby sem Rusové hodili nějakou tu taktickou atomovečku, tak Česká republika nemá čím odpovědět a Francie tento vzkaz pochopí přesně v souladu svých národních tradic… Neudělá nic.

Je třeba žít, pracovat a nemyslet na to, protože tentokrát už není kam zdrhnout. Je třeba zakládat rodiny, mít děti a stavět svůj svět, jako by žádné hrozby nikde nečíhaly. Ale je také třeba se těmto válečným trendům bránit. Je třeba se bouřit, ozývat se, nevzdávat to. Je třeba se tomu postavit.

Ano, jsou splněny podmínky pro válku… ale ještě se to nestalo. Ještě není pozdě!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.