Jedno procento

Praha 17. decembra 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Pixabay)

Třetí kniha od mojí schovanky dorazila dřív, než bylo avizováno… Alespoň něco ještě funguje. Předobjednané zásilky máme zabalené a v pondělí jdou na poštu. Zaručuju, že veškeré objednávky, které uděláte během pondělka, budou v úterý na poště. To je zřejmě poslední den, kdy je tak nějak jisté, že zásilka dojde do pátku a budete ji moci dát někomu pod stromeček

Další objednávky budu odesílat, tak jak přijdou, ale do Vánoc už zřejmě nedojdou.

Děkuji vám všem za přízeň i podporu. Děkuji, že mě čtete a děkuji, že mi vaše podpora umožnila dělat blogera na volné noze. Není to nic samozřejmého a velmi si toho vážím.

Víte, v poslední době je to jedna jobovka za druhou. Daně nahoru, platy dolů, vláda zvládla krizi s elektřinou tak, že některým zdraží až o sedmdesát procent, do toho chtějí zakazovat plynové kotle a pak rovnou i tepelná čerpadla a taky kotle na tuhá paliva, asi proto, že nás budou hřát ty evropské hodnoty… Chtějí zakázat spalovací motory, hotové peníze… jak jsem už vícekrát psal, máme se vlastně průměrně. O dost hůř než loni, ale o dost lépe, než příští rok.

Jo, a zemědělské dotace vyplatí taky až v lednu. Takže si ke schodku rozpočtu přidejte odhadem tak třicet miliard a pak to bude pravda.

Přesto jsem ohledně budoucnosti optimista. Už dlouho píšu o tom, že se náš národ probudil a rok 2023 byl rokem neuvěřitelných zázraků. Na začátku byly plné sály a velké demonstrace, o kterých majnstrým nenapsal ani čárku. Na konci je deník Respekt v posledním tažení, deník Reflex je všem pro smích, Česká televize ruší pořady a je terčem kritiky od těch, kterým se snaží zavděčit, i za pořad Star Dance. To je totiž podle libtardů už také zakázaná zábava.

Odchod od majnstrýmu je už tak masový, že vznikl časopis TO. A zdá se, že si vede velice dobře. Alternativa je plná mediálních projektů… včetně mé maličkosti. Jdeme nahoru a majnstrým jde dolů. Ještě to nějakou dobu potrvá, než se dostaví výsledky, ale trend je jednoznačný a všude viditelný.

Přátelé, letos mě podpořilo jedno procento mých čtenářů. Jedno procento lidí, kteří mě denně čtou, sáhlo do vrecka a poslalo mi nějakou tu korunu. Zpravidla opakovaně… A zhruba tomuto jednomu procentu čtenářů jsem já poslal své knihy.

Ne, proboha, to není výtka, to je optimismus! Jak silné toto jedno procento umí být! A jak obrovská rezerva ještě existuje! Ne, nejsme na dně, vlastně teprve začínáme. Ono to půjde a půjde to lépe, než bychom si mysleli. Máme ještě všechno před sebou a já vám za to děkuji. Věřím, že se dopracujeme našemu novému „národnímu divadlu.“

Pořád platí, co jsem slíbil před rokem, když jsem s Institutem českého venkova začínal. Jsou to vaše peníze. Ani jedna jediná koruna z nich nikdy nepůjde do politiky. Jsou určeny pro vybudování naší vlastenecké občanské společnosti. Nikdy z nich nebude zaplacena ničí politická nebo volební kampaň. Jsou tady od toho, aby náš národ existoval dál, aby se bránil zvůli shora, aby se bránil trendům, které nás mají rozpustit v jedné velké Evropě… Jsou od nás, pro nás.

Když jsem s Institutem začínal, tak jsem tehdejší článek uvedl nadpisem, Venkov sobě. Musím říci, že to není pravda. Posílal jsem nějakou knihu snad už do každé druhé obce v této zemi, ale nejvíc jsem jich poslal do Prahy, Brna o ostatních velkých měst. Statisticky šlo o dvojnásobek, než by odpovídalo počtu obyvatel. Největší zájem o zemědělství mají v Praze… Další důvod k optimismu. Praha není tak liberální, jak to na první pohled vypadá.

Zjara jsem říkal, že mě čte zhruba sto tisíc lidí. Za poslední rok se počet mých čtenářů zhruba ztrojnásobil…

Co mám říct jiného, než DĚKUJI!