Je to vysloveně plýtvání

Praha 4. januára 2024 (HSP/vidlakovykydy/Foto:Facebook)

Přátelé…, že se majnstrým pustil už i do Jakuba Vágnera, za to, že si dovolil pochybovat o užitečnosti migrace a posteskl si, že se tak nějak vytrácí naše vlastní kořeny i hodnoty, to už víte. Zřejmě také víte, že už o něm i napsali, že je horší než Okamura. Ale on není v poslední době jediný případ. Mediální hon na jakoukoliv odchylku od jediné schválené pravdy prostě nabývá na intenzitě. Svoboda si posypal hlavu popelem a stejně musel s Černochovou na Libavou… jsem dost zvědavý, jak to ustojí rybář Vágner… Nežádoucí začíná být Vojta Dyk i Jiří Strach. O Václavu Klausovi ani nebudu mluvit…

Jenže, čím více nepřátel naši pravdomluvní intervjuci nacházejí a čím víc je nálepkují, tím více se jejich síly rozkládají. Je to podobné, jako ve středověku s interdiktem. Na Husa to ještě fungovalo velmi dobře, ale na jeho následovníky už ne. Církev tento nástroj k ostrakizaci používala už příliš často. V poslední době už mediální lynč víc připomíná vyznamenání, než ostudu.

Navíc… i mezi liberály je hodně lidí, kteří nemají úplně vygumovaný mozek. I v médiích ještě pořád pracují redaktoři i komentátoři, kteří nejsou úplně vydlabaní. Oni vidí, co se děje na americké hranici s Mexikem. Také si pamatují, co museli psát o Ukrajině a co musejí psát teď. Chodí do politického zákulisí a občas si vyposlechnou kuloární informace o Dozimetrech i o Fialově genialitě.

Reagují na to normálně lidsky. Odpadají. Něco jiného si myslí, něco jiného říkají. Potřebují práci, mají hypotéky… zatím nechtějí spáchat ekonomickou sebevraždu ve jménu pravdy. Byli na opačné straně než my, ale z této jiné strany jdou tam, kam jdeme i my. Hledat pravdu. Je rozdíl z xenofobie obviňovat Tomia Okamuru, když tady prakticky žádný muslim nebyl a pokračovat v tom, když to po Rakušanově podpisu reálně hrozí a Francie je pro náš svět už v podstatě ztracená.

Je zajímavé, číst si dneska Twitter. Stále více liberálů začíná psát dvojsmyslně a mezi řádky. Už z toho zní: „nejsem liberál, takovou EU nechci, ale ještě to nemohu říct nahlas a nejsem ještě připraven se kamarádit s SPD.“

Nedávno jsem tu psal, že jestli to takhle půjde dál, tak brzy budeme bez práce, protože všichni budou v odboji, všichni hrozně trpěli tou obludnou Evropskou unií a všichni se těšili, až konečně padne. Nejvíc se těšili Šafr, Bartkovský, Šídlo a Tabery. Hovorková bude vyprávět, jak strašlivě trpěla pod Sorosem, jak znásilňoval její svědomí a proto si zaslouží vysoký disidentský důchod… uvidíte.

Mééédia staví plot mezi jejich dobrem a naším zlem, ale ve skutečnosti si už stavějí sami pro sebe klec. Chtějí ohradit nás, chtějí nás separovat a oddělit od jejich slušné společnosti, ale spíš už oddělují sebe sama ve svých slonovinových věžích. Četl jsem toho hodně o totalitních režimech. Ano, velcí Hitleři i Stalinové chtěli mít kontrolu nad myšlením svých oveček. Chtěli aby lidé přemýšleli po jejich, aby chápali a tleskali jejich vizím, chtěli, aby je lidi milovali tak moc, že by za ně byli ochotni umřít. Kontrolovali média a kontrolovali, jestli tam nemají nějakého závadného člověka, co má závadné smýšlení. Ale nelikvidovali lidi za hloupou formulaci. Nelikvidovali fotbalového komentátora za to, že řekl o černochovi, že je černý. Nelikvidovali svoje vlastní filmové celebrity za to, že jejich slova vyzněla poněkud jinak, než bylo zamýšleno.

Dneska stačí jakákoliv chybička, jakákoliv odchylečka, jakákoliv hloupá formulace… a je konec. Tohle se dělá vždycky, když je režim v posledním tažení. Když režim v paranoie očekává neustálé osvědčování pravověrnosti tím, že budete přikyvovat stále šílenějším kravinám. Věrnost až za hrob, věrnost za hranice zdravého i nezdravého rozumu, věrnost bez přemýšlení. To už konec nebývá daleko.

Je to vlastně hrozné plýtvání… Proces odpadání od majnstrýmu je zcela jednosměrný a stále zrychluje, ale my tyhle odpadlíky vlastně skoro neintegrujeme. Necháváme je napospas tam někde na půlce cesty. Už vlastně nejsou líbodémo, už v podstatě mají na svět stejný názor, jako my, jen si neosvojili všechny ty naše nepsané rituály, kterými se rozpoznáváme. Ještě se nenaučili náš jazyk, nenaučili se naše zvyky, neznají náš svět. Tvrdost našich výroků je ještě pořád trochu děsí, protože je tím dvacet let mééédia strašila. Už vědí, že nechtějí Fialu, ale ještě stále nechtějí ani Babiše, ani Okamuru, ani Rajchla, ani Šlachtu, ani Macinku, ani Vondráčka, ani Konečnou.

Znáte to… kdo volil Fialu? Všichni. Kdo je spokojen s jeho prací? Nikdo. Kdo ho ale přesto bude znovu volit? Všichni. Proč? Protože není možné setřást dvacet let liberální propagandy během krátké doby. Nota bene, když se těmhle lidem spíš posmíváme, než abychom jim nabídli jídlo a nocleh. Teď ze všeho nejvíc potřebujeme iniciativy, které by rozptýlily strach liberálních odpadlíků z naší národovecké scény. Potřebujeme jim vysvětlit, že fakt nežereme děti a nemodlíme se obličejem ke Kremlu.

Trochu se obávám, že to dopadne jako vždycky… ausgerechnet přesně ve chvíli, kdy budu mít našetřeno dost na první dezolátské komunitní centrum, tak bude pozdě a ta naše soft občanská válka začne být poněkud horká… A nebo už budou všichni překabátění a za pár let zjistíme, že nám vládnou stejní lidé, jen mávají jinou vlajkou. (Samozřejmě, ne českou) S lidmi, kteří přišli o liberální iluze se spíš domluvíme přes portské a bůček, než přes vychvalování našich oblíbených kandidátů do europarlamentu. Tohle je totiž na celé té mediální sviňárně nejhorší. Českotelevizní strašení funguje ještě dlouho poté, co jí přemýšlivý liberál přestal věřit.

Čeká nás úkol vysloveně migračního typu. Musíme přijmout a integrovat liberály z druhé strany. Ať ten odchod od majnstrýmu zůstane stejně jednosměrný, jako doposud. Musíme to udělat lépe, než jak to zvládli Němci s Turky a Francouzi s Afričany.

Je to těžké… obstát v uplynulých letech proti mediální přesile, k tomu bylo zapotřebí se semknout do vysloveně sicilských klanů. Bylo zapotřebí ostražitosti, naše skupiny byly profízlované až běda. Pokud k nám od liberálů někdo přišel, tak se zlými úmysly. Teď média zeslábla a my zesílili. Ukázalo se, že jsme v lecčem měli pravdu. Ukázalo se, že liberálové v lecčem lhali a jejich média přestala dělat novinařinu a už investují jen do propagandy. Ukázala se neschopnost liberálních politiků. Co měl být triumf liberalismu, to je jejich hrobem. Už nemůžeme být jen semknutá malá skupina. Jestli nechceme skončit jako komunističtí disidenti po Plyšáku, je nejvyšší čas, zvládnout integrovat spousty lidí ala Jakub Vágner. Teď to teprve pořádně začne.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.